Města žen <waanja>

Jitka Hanzlová, Stedelijk Museum, Amsterdam, 17.3. – 27.5. 2001; Female, Galerie Jiří Švestka, Praha, 4.5. – 23.6.2001

Fotografka Jitka Hanzlová (1958) od roku 1982 žije v Německu, kde i vystudovala. V roce 1992 se bez většího efektu představila na výstavě české exilové fotografie v Mánesu a teprve díky účasti na prvním evropském bienále Manifesta v Rotterdamu před pěti lety vstoupila do širšího povědomí.
Rokytník (1990-1994) byl nejen úspěšnou diplomovou prací Jitky Hanzlové, ale hlavně pokusem vypořádat se se světem vlastního dětství. Význam cyklu pro autorku i jeho mezinárodní ohlas potvrzuje retrospektivní výstava ve Stedelijk Museu, kde byl umístěn v prvních dvou sálech. Rokytník nezachycuje pouze aktuální situaci a nezaměnitelnou estetiku českého venkova, ale díky snaze o evokaci autorčina dětství a důrazem na přetrvávající propojení člověka s přírodou také určité bezčasí a cykličnost v rytmu čtyř ročních dob. Hanzlová není dokumentární fotografka. Nejdramatičtější z celé série jsou záběr dětí, které závodí v plížení po silnici, a pohled do místnosti plné oblaků páry s poraženým prasetem. Rokytník uvedl do komplikovaného světa mediálního umění Jitku Hanzlovou jako fotografku, která staromódně věří v pravdivost principu fotografie: “toto bylo” (Roland Barthes, Světlá komora, s. 69-73, Archa, Bratislava, 1994). Navíc díky ní sama sebe ještě přenáší o čtvrtstoletí zpět, do světa svého dětství.
Podobné prvky přinesla i následující série Bewohner (Obyvatelé, 1996), fotografovaná celá v Německu. Obyvatele potkáváme v jejich domovech, na ulicích měst a periferií. Nejsou to ale dokumentární záběry nebo momentky, jsou to civilní portréty, v nichž důraz je položen na portrétované ženy a dívky, atributy pozadí nehrají určující roli.
Třetí soubor Vilesalm (1999) vznikl na zakázku. Jitka Hanzlová (a další tři fotografové) měli zachytit rekreační středisko v belgických Ardenách. Ve snaze vyhnout se původnímu zadání Hanzlová unikla do lesa a výsledkem je velmi relaxovaná série zachycující toulky v realtivně nedotčené přírodě i její počínající (zatím ještě relativně harmonické) prorůstání s civilizací. Stejně jako u ostatních souborů se ani tady Hanzlová lesu neplete do cesty — záběry jsou nedefromované výtvarnou koncepcí a prostě jsou tím, čím jsou, nic víc. Les je (jako jinde lidé) sám sebou a snad proto fotografce dovolil dostat se jen pár kroků od jelena nebo klusajícího stáda divočáků. Přes všechnu objektivnost pohledu působí celek velice intimně.
Zatím poslední soubor nese název Female. Právě ten je vystavený jak v Amsterdamu, tak v Praze. Vznikal čtyři roky (1997-2000) a Jitka Hanzlová se v něm zaměřila jen na portréty žen na mnoha místech Evropy a v New Yorku. S výjimkou Rokytníku jde jen o velká města a zejména New York dodal mnoho zajímavých a naprosto odlišných typů. Ačkoli sociálně antropologická klasifikace zachycených žen je svůdná, není hlavním motivem (pokud jím vůbec je). Standardizovaný záběr neslouží objektivní klasifikaci, spíš dává každé z žen stejné výchozí podmínky pro komunikaci s divákem. Female, jako předchozí cykly, dostává smysl v celku padesáti fotografií (z nichž v Praze je asi polovina). Teprve v něm se ukazuje odlišnost od analytických, suše objektivních strategií (zejména německé) současné portrétní fotografie, která ovlivnila i část dnešní portrétní malby. Pro Hanzlovou typické čisté, lehké barvy podporují základní prvky jejího přístupu, kterými jsou komunikace a emocionalita. Ačkoli tedy série na první pohled má formu konceptuálního přístupu a naznačuje možnost katalogizace žen podle věku, místa nebo rasy, její podstata je právě opačná. Emocionální byla i volba modelů, které Jitka Hanzlová oslovovala na ulici podle okamžitých vibrací. Celek by se mohl snad rozrůstat ve snaze dát příležitost všem ženám světa, ale právě v zaostření na “nejintenzivnější” ženy je jeho pointa. Tím, že nabízí určité pozitivní vzory a zároveň nás nutí k osobnímu hodnocení, posouvá se fotografka ve své poslední dokončené sérii z oblasti emocionálního dokumentu na hranici ženského umění.

Foto Stedelijk Museum

01.02.2001