(nar. 1975) letos absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Antonína Střížka (dříve Karel Nepraš, Milan Knížák, Veselý, Siegl, Hendrych, Demartini, Dlouhý).
Kudrnáčovy práce jsou tak neuvěřitelně romantické a vznešené, že okamžitě svádějí k ironickým poznámkám. Snadný terč. Idylickému vyobrazení krásné dívky v bikinách s pasoucími se koňmi v pozadí ale z jakéhosi důvodu dominuje logo současného módního časopisu, takže situace nemůže být až tak nevinná. Mužská postava z jiného obrazu, sedící obkročmo na obří labuti, vypadá na Elvise Presleyho. Že by Kudrnáč vypočítavě míchal klasickou malbu zářivých barev s odkazy na ikony pop kultury? Ani ironický, ani vypočítavý, Kudrnáč svým vysněným světům bezmezně věří. Jedno plátno tak zobrazuje lascivně ležící modelku, pod níž najdeme věnování s podpisem, to vše zarámováno ve tvaru srdce. Jinde vidíme dívku v bikinách, jak se brouzdá jezem, a za jejími zády vystřeluje amor šíp směrem k divákovi. Amorek se nápadně podobá autorovi, stejně jako busta ve stylu Lukea Perryho nebo Jamese Deana. Kudrnáč ve své tvorbě neexperimentuje a drží se malby a sochařství. Dává divákovi vědět, že mu nejde o ironický odstup od dnešního světa, ale o upřímnou snahu pokračovat ve šlépějích klasických malířů bez toho, aby se na nich vypočítavě přiživoval.
Doporučené články
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář