Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch

Výtvarné sympozium, které pořádal spolek C+Sart tentokrát ve spolupráci s obcí Vyšné Ružbachy a Muzeem V. Löfflera v Košicích, probíhá ve dvouletých intervalech již počtvrté. Předtím bylo v Prešově (92), Vysokých Tatrách (94) a Košicích (96). Cílem kurátorů Vlado Beskida (SK) a Harma Luxe (CH) bylo v širším rámci navázat komunikaci umělců ze středoevropského prostoru (byli pozváni dva Češi, jeden Ukrajinec ruského původu, Polák, dva Švýcaři a traja Slováci). A konkrétním cílem bylo v kamenolomu plném soch-pozůstatků kdysi slavných sochařských sympozií (1964-90) vést dialog této klasické formy reprezentující v lepším případě dílo generace modernismu a v horším případě socialistického realismu umělců oscilujících mezi oběma kategoriemi s dnešními podstatně širšími výtvarnými prostředky generace umělců devadesátých let. Střet materiálově nepomíjitelného, ale mnohdy patetického nebo bezduchého pomníku s živou myšlenkou konceptuálního umění realizovaného často pomíjivými a nevýtvarnými prostředky: o to šlo tedy asi umělcům a kurátorům projektu a taky samozřejmě restartovat výtvarné sympozium ve Vyšných Ružbachoch.
Takové sympozium je především opravdu nejvhodnější k uzavírce artdružby Východ-Západ, Sever-Jih. Tyto pojmy obsahovala i instalace nasazené jedničky sympozia, slovenskoamerického umělce Stana Filka. Byly to čtyři dvanáctimetrové sloupy zapuštěné do země v rozích areálu a tvořící hrany pomyslného čtverce, které byly nabarveny žlutě, červeně, zeleně a modře, opatřené nápisy světových stran a živlů. Instalace měla, dle slov autora, vnést trochu řádu do areálu sympozia. Měla být ukončena světelnými paprsky a vystoupením helikoptéry během vernisáže. Bohužel, namísto aby se nehybně vznášela nad středem instalace, helikoptéra nic nepochopila a, nedbajíc zuřivé gestikulace Mistra, kroužila bezradně kolem, vířila prach, šířila benzínový puch a rachot. Pak odlétla. Já osobně si myslím, že si chtěl Phylko ze všech vystřelit anebo parodovat monstrózní venkosjezdy HZDS. Domorodcům se to však líbilo, jelikož na instalaci byly nasazeny těžké mechanismy - bagr, jeřáb a požární žebřík, mnoho lidí s nářadím - a tak jim to asi připomělo staré zlaté časy sochařských realistů a prvních májů.
Těžce stravitelný musel být asi i košický artista Peter Kalmus, který nechal na nejlepším místě vykopat a stolařsky zabezpečit podzemní dvojlatrinu a název z bible Hovno jsi a v hovno se obrátíš vysvětloval jako původní hebrejskou verzi, dále tu měl koupelnový elektrický sušič ručníků v nové funkci nahřívače soch, zacementovaný do podstavce jedné z nich, basebalovou „loptičku“ umístil na vrchol nejvyšší sochy, a na sochařský výtvor zakladatele sympozia K. Prantla promítal svého přítele Murina, sedícího nehybně asi tři čtvrtě hodiny v lotosové poloze na jiné menší Prantlově soše v Piešťanech.
Neméně dobře dostál záměru dialogu se sochou ukrajinský architekt ze Lvova, Jurij Sokolov. Po vzoru ochrany soch v Petrodvorci za německé blokády Leningradu během II. globální války zabednil prkny a zasypal pískem sedící akt rumunského sochaře. Při vernisáži se do vedlejšího bednění ukryl sám s lahví vodky, s kterou prováděl různé kejkle, aby tak trochu zastřel, že ji mimochodem téměř celou vypil.
Dialog převážně se dřevem vedl český sochař Jan Ambrůz. Na skládce kmenů vybral tři pěkné kousky, na pile nechal rozřezat, vyjmul jádro kmene, vysypal dutiny modrým , červeným a žlutým pigmentem, znovu stromy sestavil a vrátil zpět na původní místo ve skládce. Kdo si dal tu práci a stromy vyhledal, byl odměněn velmi pěknými průhledy skrze kmeny-barevná kukátka do krajiny. Druhá Ambrůzova instalace pracuje na principu kukátka s pigmentem též, je však ironičtější, neboť zíráte do dosud nezapojené nádrže - septiku, zapuštěného do země a z černé tmy se vám po chvíli soustředěného zírání vyloupne spíš předtucha něčeho rudého.
Velice zodpovědně ke svému úkolu přistoupili rovněž další dva umělci. Držitel slovenské obdoby Chalupeckého ceny pro mladé výtvarníky, Tono Čierny ze Žiliny, propojil čtyři dřevěné sloupy dráty. Tyto dráty rozechvíval vibrační elektromotor ukrytý v zemi. Výsledkem byl zneklidňující optický klam vibrující horizontály.
Polský performer a tvůrce instalací ze dřeva a kovu (zastoupen např. i v muzeu instalací Mattress factory v Pittsburgu) Jarek Hulbój ze Zakopaného smontoval trámovou konstrukci krychle, do které zavěsil ordinérní atributy lidské existence: židli, lakýrky, pod instalací vyhloubil jamku na akvárium, ale jak to dopadlo, to nevím, protože jsem se na finální stav instalace zapoměl podívat, egoisticky zahleděn pouze do svých věcí.
Ostravský umělec Jiří Surůvka (dále jen já) jsem mohl konečně realizovat svůj starý projekt nazvaný Slovanský Grob, což byl výkop v terénu 15x7 metrů a asi 1,5 m hluboký v podobě dvojitého kříže. Zeminu, kterou jsme vybagrovali, jsem nechal navršit u úpatí kříže do tří hromádek symbolizujících hory. Výkop jsem obehnal trikolorou v národních barvách, aby asociace se slovenským státním znakem byla více než zjevná. Dále jsem areál zamořil dřevěnými bombami různých velikostí nazvaných podle tvaru, bomba č.1: Johannes Hus, bomba č.2: Třetí internacionála, bomba č.3: Little Boy. Zaujat partyzánskou tradicí kraje jsem ještě přidal pětimetrový partyzánský samopal nazvaný Jan Žižka. Zhodnocení se mi dostalo od jedné lázeňské paní: to bysom tiež urobila (stála u výkopu) a satisfakce od jejího manžela, který pravil: ty nikdy, lebo by si nedostala ten nápad, ten je duoležitý, ty husa! Ano, moje řeč.
Nakonec jsem si nechal vystoupení obou švýcarů Rachel Mariacher a jejího přítele Dominika Raymanna, protože těžiště jejich díla spočívalo v myšlence, vyjádřené až na závěr sympozia performancí obou, kdy přišli téměř nazí s vyholenými lebkami do předem vyhloubeného hnízda, dívka nasypala chlapci do zástěry něco jako zrní a ten je rozesel okolo a pak spolu zase odešli. Jejich umění konvenovalo nejvíce svým důrazem na filozofické promýšlení věcí, nadřazené jakékoli materiálové instalaci, s přístupem zde zúčastněného Jurije Sokolova.
Vernisáž byla dosti bizarní - nezletilé mažoretky, starosta, pečené sele, borovička, vodka, rum a tokajské víno, a vyvrcholila spontánní akcí, kdy Jurij Sokolov ze zbytků prasete uřízl rypáček a ouška, nasadil si je na obličej a promenoval mezi rozjařenými účastníky vernisáže, čímž akci dodal ten správný akcent...

Laboratorium 1998. Kurátoři Vlado Beskid, Harm Lux. Vyšné Ružbachy, Slovenská republika. Od 9. do 19. 7. 1998.

Fotografie autor

01.05.1998