Časopis Umělec 1998/8 >> Pozdravy z Rottnestu Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 8
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pozdravy z Rottnestu

Časopis Umělec 1998/8

01.08.1998

David Adamec | austrálie | en cs

"Perth. For thousands of years, members of the Nyoongar tribe have been occupying this territory. The first “white people“ who visited the area were probably Dutch as they landed at the Rottnest Island not far from the coast in December 1696.
Actual settlers arrived 130 years later when the city of Perth was established. The city’s real boom, however, has not occurred until the 1890‘s, the time of western inland’s gold-rush. Today, Perth is a large, dynamic metropolis on the boundaries of a vast waste-land in Western Australia. A remote, lonely outpost of civilization separated from the East coast by 4.000 kilometers of nothing (or almost nothing). The western part of Perth makes up a beach, to the east of the city start Darling Ranges, an ancient continental plain, more than 2.5 billion years old, the real core of Australia.
In the city itself, a few shiny sky-scrapers reflect strong sun-rays. And art? There are a few galleries in Perth focusing on contemporary art. The private ones are, unfortunately, not even worth mentioning as far as I am concerned, perhaps I just wasn’t lucky. Thus: if you’re not shopping for a didjeridoo, a boomerang with a picture of a cangaroo on it, by God, don’t go there. State galleries seem to be better at offering quite a varied range of styles and tastes: from classic retrospective of Australia’s Warhol - Tom Gibbons (at Lawrence Wilson Art Gallery) to shows such as the Love Hotel, hip multimedia superexhibition starring major international artists (at the John Curtin Gallery).
John Curtin Gallery is quite off the main road in Bentley district at the southeastern part of the city, nested in a recently completed complex of the Curtin University of Technology (designed by Brand, Deakin & Hay). It is, however, worth visiting if it were just for a walk on the cricket court. The University’s architecture is excellent, pleasantly low, hectic in details but overall it is quite classic and sober. Disciplined yet dynamic. Local bizarre greenery (grass trees, hoop pines and mallees) give it their special magic touch.
Love Hotel’s curator Michael Desmond chose a peculiar building of a brothel on the outskirts of Tokyo to illustrate the situation in contemporary art. Therefore Love Hotel. The building he picked did not actually look like a building, though, it reminded of a boat. Furthermore, the interior was decorated with truly bizarre inventory: sci-fi, middle ages, baroque, mobile screens and mobile beds. The boundary between form and function disappeared, the world finds itself walking the fine line between “good taste“ and kitsch. There are no unambiguous names of things. This is a rather classic concept of post-modernism yet the illustration of it - Love Hotel - turned out to be very pretty, I think. In addition to a few respected artists (Kounellis, Kelley, Trockel, Goldin, Sterbak), the exhibition presented several less known Australians (Geoff Kleem, Stewart MacFarlane, Peter Cripps).
Next to Nan Goldin’s photographs (The Ballad of Sexual Dependency Series, 1981-96) was a cycle by Tracey Moffatt (Scared for Life, 1994), a series of photographs on the traumas of adolescence accompanied by texts. Nobuyushi Araki presented his cycle Colourscapes, 1991, seemingly accidental and varied views of Japanese life ranging from intimate, slightly pornographic images (detail of a sear flower, partly naked geisha) to absolutely public and banal ones (Tokyo at night, a hippo in a ZOO).
In contrast to this colorful world were several cold and impersonal photomontages, dealing with very pressing issues (still lives, 1996) made by two artist Aziz + Cucher. These computer manipulated images capture mysterious objects, partly organic and partly electronic, soft limbs made from white plastic with digital connectors at their ends.
A six-minute video piece (100 Reasons) by Mike Kelly, Bob Flanagan and Sheree Rose showed Flanagans ass as he receives 100 hits from Kelly’s cane. Similar in their ironic and pubescent spirit are three videos by Cheryl Donegan (Head, Gag and Craft) in which she is showing various slightly obscene gimmicks with punk music playing in the background: Cheryl is sitting on a chair, hands tied to the back of it, holding a baguette between her legs which she is gradually eating piece by piece.
Jana Sterbak presents herself with a beautiful fetish: a whip made of a woman’s hair is laying on a table, its phallic shaped handle is made out of glass. Geoff Kleem showed his white Untitled, 1995 which is a huge wooden cabinet on wheels, an absurd minimalist piece of furniture that reminds of and pokes at works by Donald Judd. Similarly inconsequent is the work by another “carpenter“ Richard Artschwager (Manter, 1990) who showed perfectly rendered hanging “statue“: a bizarre cubist piece of furniture made out of polished wood. Richard Jones’ statue is, too, a certain form of a very refined quotation. His Untitled, 1989, a two meter bronze statue strongly reminds of abstract art by Brancussi and Arp. Reading the subtitle of this piece, we find out that it is a strictly realistic enlargement of a human chromosome attacked by cancer - a brilliant gag. Based on the abstract cosmological shape, one would expect a title like Genesis or Harmony but here we are standing in front of a large scale dangerous tumor, a memorial to the decease that became a synonym of death in the 20th century.
The only painting exhibited at this show is made by Australian artist Stewart MacFarlane (Silent Night, 1988). It is a portrait of a laying woman with a dreamy unfocused look which kind of reminds of works by Czech artist Antonín Střížek and Milan Kunc.
Back downtown Perth in the shade of skyscrapers, we find a building named PICA (Perth Institute of Contemporary Art) with a gigantic billboard at is front promoting the Artists Against Racism exhibition. Although the Institute promises a lot of events (lectures, performances, screenings), its inside looks as if nothing has been happening there for quite a while and the exhibition of artists against racism in a dingy hall is really weak.
In contrast to this, Art Gallery of W.A. just round the corner from the Institute is definitely worth visiting. In addition to a vast collection of older Australian art, you may find also pieces by European classical artists and a large collection of contemporary art made by native Australians. I must note that this is not in style of an anthropological collection including bows and arrows, it is a completely autonomous and, in the context of contemporary art, sound works which work and are absolute adequate juxtaposed to works by, say, Gerhard Richter who is represented here by two paintings from the ’90s. Except for wooden statues and paintings on eucalyptus bark (which are quite far from our context and have an exotic feeling), works shown here include „classic“ paintings on canvas and two installations. The paintings are mostly abstract, completely covered by a consistent grid of points, circles and lines, the colors are quite sober (ocre, red, black and white). The pieces look especially good in large formats; with their increasing size, their gravity gets stronger, we are pulled into a wild dance, melting in a psychedelic rhythm of colorful stains. Speaking of gravity is not such a far off metaphor as some of the paintings actually look like maps. Plus it is amazing how similar Australian inland viewed from a plane reminds of them; when looked at from above, this dry waste-land turns into a brightly colored image, a never-ending network of circles, points and lines, interwoven with long, straight roads.
The pictures’ topics are naturally mythological, strongly rooted in the original world before the Europeans came (dream time) when the country was inhibited by animals and spirits only. This is, however, true for the older generation of artists. Younger people (born after 1950) are more integrated and include some “hip excesses“ in the form of bright colors, irony and revolt. Their work is not straightforward and free of issues (no more “dream time“), they are often quite political and involved in general matters which is good.
In his painting Death in Custody, 1987, Robert Campbell Jr. tells a story of an Aboriginal imprisoned by to white men who hung himself in jail. The story is told in a series of comics strips; the figures are drawn in a “primitive“ x-ray style, a traditional technique of the thousands-year-old drawings on rocks.
Julie Gough presented an installation Bad Language, 1996, which stresses racial themes much more intensely, giving them a sexual subtext. The installation is comprising of three rows neatly piled paperback with their front pages towards the viewer. Black Lord, Generation of Blood, Slaver, Black Ivory, Black Stud, Black Mistress, Jamaica White, Voodoo Slave. Their titles and similarly pathetic illustrations make up a large mosaic of violence, mirroring mean language.
Sally Morgan’s bright pop-art painting Greetings from Rottnest, 1988, shows a group of tourists with all their gadgets waving at the viewer happily. The ground beneath them is painted cross-sectionally; naturally it is red filled with egg-shaped cells where the ghosts of the predecessor are sleeping.
"





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
román-deník ||| Michal Vimmer je tvůrce příběhů kde se standardy a patalogie evropských životů kříží s fantastickými stavy...
Více informací...
7 EUR
7 USD
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
305 USD
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
842 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.