Časopis Umělec 1999/5-6 >> Jak zacházet s paradoxy / (Martin Parr) Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1999, 5-6
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jak zacházet s paradoxy / (Martin Parr)

Časopis Umělec 1999/5-6

01.05.1999

Radim Kopáč | reviews | en cs

Má sociální dokument ve fotografii vyprovokovat divákovu „hmatatelnou“ reakci? Nebo realita a její záznam žijí samy o sobě, bez vzájemného prolínání a vlivu, a tato bipolárnost by měla zůstat zachována? Dokáže umění působit jako imperativ? A mělo by vůbec? Takové a podobné otázky si můžeme klást nad dílem britského fotografa, člena prestižní světové agentury Magnum Martina Parra, které od března letošního roku do konce prázdnin putovalo po galeriích České republiky.
Soubor pětatřiceti snímků, datovaných převážně druhou polovinou osmdesátých let, s názvem Doma i v cizině (Home and Abroad) tvoří velmi soudržný celek. Tematicky i způsobem záznamu jsou všechny fotografie v podstatě variantami jediného předobrazu. Tím je fenomén konzumu. Svého leitmotivu se Parr zmocňuje se zvláštním šarmem hráče s paradoxy. Za prvé: záznamy „jeho“ každodenní reality působí natolik obyčejně a věrohodně, že nutně vtahují diváka do kontextu fotografovaných dějů. Společně s autorem tlačíme přeplněné košíky v supermarketech, stojíme frontu na hamburgery, natahujeme se po kartonech zlevněného zboží. Subjektivní výřez se náhle stává obecně platnou, objektivní realitou. A za druhé: Parr tyto společně sdílené situace důrazně podtrhává jásavými a ostrými tóny barev zářivě dokonalého světa reklamy, jehož dikce je a priori pečlivě aranžovaná. Tento střet protikladů subjekt - objekt, skutečnost - hra náhle posunuje fotografie do jiného rozměru, který vyvolává otázku: jedná se opravdu o realitu nebo o mistrně modelovanou fikci?
Parr konkrétní odpověď nenabízí, pouze naznačuje. A znovu se mezi řádky vynořují dva paradoxy, dvě odlišné strany jedné mince. Postmoderní supermarketová jednorozměrnost neznamená pro fotografa jen společenské břímě dneška, ale také široký prostor k ironii. Střet protikladů však v žádném z případů nepůsobí kontraproduktivně, jejich účin se násobí. Znuděný milenecký pár, který si už nemá co říct, závistivé pohledy pyšných matek na své vymóděné dcerušky nebo arogantní a výsměšný postoj ruského Ivana s huňatou kožešinovou čapkou na hlavě a tácem s kopou hamburgerů v rukou působí směšně, současně však v pozadí cítíme hrozbu. Parr ukazuje nebezpečně sílící roli konzumu odsouvající tradiční lidskou a národní svébytnost, narušující citlivé mezilidské vazby. Varuje před nastávajícím vakuem, které zaplňují existenciální a mezigenerační opuštěnost, automatika, stereotyp. Ze snímků divák nerozezná, je-li v Rusku, Španělsku, Egyptě, Finsku nebo autorově domovské Anglii, kde byly nafoceny dva nejrozsáhlejší cykly s velmi příznačnými názvy: Poslední útočiště (Last Resort, 1986) a Cena života (The Cost of Living, 1989).
Parrovy fotografie znějisťují. Nutí diváka k vzájemné konfrontaci záznamu s osobní realitou. Parr jen připomíná a aktualizuje polozapomenutou možnost volby.

Martin Parr. Doma i v cizině. Kurátorka Brett Rogers. Novoměstská radnice, Praha, od 5. 3. do 28. 3., Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, od 8. 4. do 28. 4., Slezské zemské muzeum, Opava, od 4. 5. do 30. 5., Moravská galerie, Brno, od 3. 6. Do 11. 7. 1999.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.