Časopis Umělec 2002/4 >> Dáma v červeném | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Dáma v červenémČasopis Umělec 2002/401.04.2002 Martin Zet | news | en cs |
|||||||||||||
To je jedna z těch událostí, o kterých se nedá snadno říci: líbí se mi. Oblast kolem “Zdi míru” u Falls street v Belfastu: systém plotů a bran. Ploty od sebe oddělují “problematické čtvrti”. Výška plotů ukazuje, že původně očekávané množství nenávisti bylo menší, než je to skutečné. První plot nestačil a bylo proto třeba zvýšit jeho horní okraj. Přistavit další patro a pak ještě další. V bezpečných stínech plotů jsou řady obytných domků, malé betonové zahrádky, malé pokusy vybudovat si intimní úkryty, soukromé ráje. Pokud sousedíte se spáleným domem, nesmíte si asi připouštět, že je to výraz skutečnosti. Musíte zapomenout na to, že existuje, i na důvod a kontext toho, co k tomu vedlo.
Dáma v červeném se pohybuje právě tady. Tančí, nebo povlává? Padá, špiní se, činí teatrální gesta, pózy, zastavuje auta v bráně (někdy jen taktak, že ji nesrazí). Je fyzicky nepříjemné to sledovat, pasivně se na tom podílet, být jedním z pozorujícího davu. Když chce někdo odejít, nedovolí mu to. Je až fyzicky nepříjemné, když hovoří s řidiči, vstupuje do soukromých zahrad, dveří. Něco lidem vysvětluje... Smutné. Nesnesitelné. A navíc už to není žádná dívenka. Je to žena oblečená do světle červené v místech, kde jsou všechny barvy poničeny politickými významy. Rudá - komunisté, oranžová - unionisté, zelená - republikáni… V kraji, kde si malby na obou stranách zdi přivlastňují hermetické symboly pro politické účely. Kde se každá strana identifikuje s opačnou stranou izraelsko-palestinského konfliktu. Unionisté (protestanti) s židovskou stranou; republikáni (katolíci) s palestinskou. Červená látka, bílá vlajka. Proč bílá? Mír, vzdávání se? Nic není jen samo sebou. Vše má ještě nějaký další význam. I toto esteticky bohaté, vizuálně krásné představení odhaluje pod vnějším půvabem nánosy bídy. Lidství oddělené od pohlaví. Hlavní aktérka tu reprezentuje jen lidské vědomí, které hraje ženu. Symbol ženy, podle levného, falešného, ale v tuto chvíli jediného dostupného scénáře. Je to nesnesitelné, ale fascinující. Zážitek, který si přejete zapomenout, ale nemůžete. Adina říká: “Pokaždé, když mne pozvou, abych realizovala “Dispozici”, upravím ji podle jejího nového místa: Kibbutz Nachshon (Izrael), Hong Kong, Quimper (Francie), Helsinky (Finsko), Toronto (Kanada), Belfast (Irsko). Tato práce je pro mne výzvou, a to fascinující výzvou k tvorbě. Její vývoj začíná tím, že obdržím od mých hostitelů mapy různých částí čtvrtí a jejich popisy . Pronikám za slovní popisy míst, která mi pošlou. Baví mne zjišťovat, proč je některé místo popsáno jako “dobrá čtvrť”, ať už obecně, nebo pro mou performanci, a proč je určitá památka “zajímavá”. Poté, co si vyberu čtvrť, prohlížím si její mapu, abych pochopila její skladbu, skladbu jejích cest, abych zobrazila něco z vlastností této oblasti. Samozřejmě lze použít každou čtvrť, ale ta, jejíž “sociální historie” je charakteristická, nebo která je “chloubou obce”, přirozeně vzbuzuje můj zvláštní zájem. Když konečně dorazím do vybrané čtvrti, pozoruji ji po několik dní: lidskou činnost kolem veřejných a soukromých budov, zahrad. Cesty, jejich šířku, krajinu kolem nich, dopravu, řidiče, způsob jízdy. Performance se odehrává jako cesta, chůze na zvoleném místě v městském prostoru; skrze dopravu, křižovatky, památky… Myslím, že koncepce této práce se potvrdila, když jsem pozorovala jugoslávskou válku v televizi v Tel-Avivu (jak ironické). Obrazy pohybu obyvatel, ne armád, na cestách. Fascinuje mne porušení hranic a obrysů domova, rodiny a všech ideologií. Žena v mém představení představuje své hranice sestavené z úryvků příběhů o domech a čtvrtích, ve kterých žila. Vytváří vizuální, jakoby filmové obrazy - “žena v krajině”, “žena s vozem”, “žena s vlajkou” a podněcuje vznik situací mezi ní jako vůdcem a publikem jako následovníkem. Jsem fascinována touto mocí! Ve skutečnosti mě vzrušuje předtucha základního primitivního náboje, který je současně tvorbou i destrukcí. Myslím, že tato práce je dalším z mých pokusů zpochybňovat to, co se jeví jako nevyhnutelnost destrukce v procesu konstrukce.” M.Z. 30. prosince 2002 v Libušíně Performance Adiny Bar-On “Dispozice” pro fiX02, Festival performance a časově založeného umění v Belfastu, prosinec 2002 Fotografie Martin Zet
01.04.2002
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář