Časopis Umělec 2002/4 >> Dáma v červeném Přehled všech čísel
Dáma v červeném
Časopis Umělec
Ročník 2002, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Dáma v červeném

Časopis Umělec 2002/4

01.04.2002

Martin Zet | news | en cs

To je jedna z těch událostí, o kterých se nedá snadno říci: líbí se mi. Oblast kolem “Zdi míru” u Falls street v Belfastu: systém plotů a bran. Ploty od sebe oddělují “problematické čtvrti”. Výška plotů ukazuje, že původně očekávané množství nenávisti bylo menší, než je to skutečné. První plot nestačil a bylo proto třeba zvýšit jeho horní okraj. Přistavit další patro a pak ještě další. V bezpečných stínech plotů jsou řady obytných domků, malé betonové zahrádky, malé pokusy vybudovat si intimní úkryty, soukromé ráje. Pokud sousedíte se spáleným domem, nesmíte si asi připouštět, že je to výraz skutečnosti. Musíte zapomenout na to, že existuje, i na důvod a kontext toho, co k tomu vedlo.
Dáma v červeném se pohybuje právě tady. Tančí, nebo povlává? Padá, špiní se, činí teatrální gesta, pózy, zastavuje auta v bráně (někdy jen taktak, že ji nesrazí). Je fyzicky nepříjemné to sledovat, pasivně se na tom podílet, být jedním z pozorujícího davu. Když chce někdo odejít, nedovolí mu to. Je až fyzicky nepříjemné, když hovoří s řidiči, vstupuje do soukromých zahrad, dveří. Něco lidem vysvětluje... Smutné. Nesnesitelné. A navíc už to není žádná dívenka. Je to žena oblečená do světle červené v místech, kde jsou všechny barvy poničeny politickými významy. Rudá - komunisté, oranžová - unionisté, zelená - republikáni… V kraji, kde si malby na obou stranách zdi přivlastňují hermetické symboly pro politické účely. Kde se každá strana identifikuje s opačnou stranou izraelsko-palestinského konfliktu. Unionisté (protestanti) s židovskou stranou; republikáni (katolíci) s palestinskou. Červená látka, bílá vlajka. Proč bílá? Mír, vzdávání se? Nic není jen samo sebou. Vše má ještě nějaký další význam. I toto esteticky bohaté, vizuálně krásné představení odhaluje pod vnějším půvabem nánosy bídy. Lidství oddělené od pohlaví. Hlavní aktérka tu reprezentuje jen lidské vědomí, které hraje ženu. Symbol ženy, podle levného, falešného, ale v tuto chvíli jediného dostupného scénáře. Je to nesnesitelné, ale fascinující. Zážitek, který si přejete zapomenout, ale nemůžete.
Adina říká:
“Pokaždé, když mne pozvou, abych realizovala “Dispozici”, upravím ji podle jejího nového místa: Kibbutz Nachshon (Izrael), Hong Kong, Quimper (Francie), Helsinky (Finsko), Toronto (Kanada), Belfast (Irsko). Tato práce je pro mne výzvou, a to fascinující výzvou k tvorbě. Její vývoj začíná tím, že obdržím od mých hostitelů mapy různých částí čtvrtí a jejich popisy . Pronikám za slovní popisy míst, která mi pošlou. Baví mne zjišťovat, proč je některé místo popsáno jako “dobrá čtvrť”, ať už obecně, nebo pro mou performanci, a proč je určitá památka “zajímavá”. Poté, co si vyberu čtvrť, prohlížím si její mapu, abych pochopila její skladbu, skladbu jejích cest, abych zobrazila něco z vlastností této oblasti.
Samozřejmě lze použít každou čtvrť, ale ta, jejíž “sociální historie” je charakteristická, nebo která je “chloubou obce”, přirozeně vzbuzuje můj zvláštní zájem. Když konečně dorazím do vybrané čtvrti, pozoruji ji po několik dní: lidskou činnost kolem veřejných a soukromých budov, zahrad. Cesty, jejich šířku, krajinu kolem nich, dopravu, řidiče, způsob jízdy.
Performance se odehrává jako cesta, chůze na zvoleném místě v městském prostoru; skrze dopravu, křižovatky, památky…
Myslím, že koncepce této práce se potvrdila, když jsem pozorovala jugoslávskou válku v televizi v Tel-Avivu (jak ironické). Obrazy pohybu obyvatel, ne armád, na cestách. Fascinuje mne porušení hranic a obrysů domova, rodiny a všech ideologií.
Žena v mém představení představuje své hranice sestavené z úryvků příběhů o domech a čtvrtích, ve kterých žila. Vytváří vizuální, jakoby filmové obrazy - “žena v krajině”, “žena s vozem”, “žena s vlajkou” a podněcuje vznik situací mezi ní jako vůdcem a publikem jako následovníkem.
Jsem fascinována touto mocí!
Ve skutečnosti mě vzrušuje předtucha základního primitivního náboje, který je současně tvorbou i destrukcí. Myslím, že tato práce je dalším z mých pokusů zpochybňovat to, co se jeví jako nevyhnutelnost destrukce v procesu konstrukce.”
M.Z. 30. prosince 2002 v Libušíně
Performance Adiny Bar-On “Dispozice” pro fiX02, Festival performance a časově založeného umění v Belfastu, prosinec 2002
Fotografie Martin Zet




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.