Časopis Umělec 1999/7 >> Malamut Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1999, 7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Malamut

Časopis Umělec 1999/7

01.07.1999

Lenka Lindaurová | info | en cs

Pošesté a naposled se letos v listopadu objevili v ostravských ulicích performeři, aby si zaexhibovali v rámci akce Malamut, která sice do Ostravy přivedla v minulosti nejrůznější i zaharniční umělce, s uhelným městem však bohužel výrazněji nepohnula. A tak se na náměstí objevil hrobeček Josepha Malamuta a nastalo loučení.
Malamut odstartoval zpěvem vlastních písní Petr Nikl. Kamera Skura vystoupila s Mobilním kvartetem a zaimprovizovala s melodiemi svých telefonků. Pánské pěvecké sdružení Krása parodovalo lidové písně nebo zpívalo úplné nesmysly. Petr Lysáček, který využívá uměleckých akcí k ukojení svých neřestí, si dal Kuřáckou pauzu a složitě kouřil a vydával zvuky. Mario Chromý kromě sóla s nehrající kytarou intervenoval do obrazovek televizí prodejny Sony v centru města. Právě on zakopal také malamuta. Studenti Petra Čiklová, Jiří Martuška a Petr Pavlán demonstrovali ve vysokozdvižných plošinách setkání kosmické lodi Apollo a Mir a přátelskou výměnu kosmonauta. Pod nimi na zemi vznikaly barvou malované letové dráhy podle pohybu těles v kosmu.
Pavel Ryška zařídil bezdomovcům na náměstí skromný byteček a bydlel tam s nimi. Tomáš Vaněk zprostředkoval spreyem a pomocí šablony rychlé propojení na hromadné zvonky i těm, kteří o to moc nestáli, jako firmě Eurotel, policii a Magistrátu. Přímo v budově Magistrátu demonstroval proti jeho zatuchlosti Jiří Surůvka a jeho statisté. Společně obsadili všechny kabiny permanentního výtahu a akcí Pater noster, oroduj za nás donutili úředníky chodit hodinu pěšky do čtvrtého patra a číst letáky typu Kultura města jsme i my, Otcové města – krkavčí matky ad. Pouliční divadlo Život Fanta Zije a Skrytá tvůrčí jednotka K´d zahráli představení na téma město. Petr Lysáček vztyčil nad opuštěnou Květinovou síní na náměstí květinu z odpadního potrubí a večer obcházel s košíkem s květinami z izolačního materiálu a lepicí pásky nejdražší restaurace. Na závěr zahrál v hospodě Černý pavouk brněnský Almanach vítrholc představení Christmastour.
Když si Ostrava Malamut nezaslouží, ať ho příští rok má Praha. To plánuje i její poslední organizátor René Rohan.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…