Časopis Umělec 1997/4 >> Milan Mikuláštík Přehled všech čísel
Milan Mikuláštík
Časopis Umělec
Ročník 1997, 4
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Milan Mikuláštík

Časopis Umělec 1997/4

01.04.1997

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

nar. 1975, od roku 1995 studoval na brněnské fakultě výtvarných umění u Petera Rónaie, od roku 1996 je v ateliéru Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění

Mikuláštík se původně zabýval především kresbou, a jak je dnes dobrým zvykem médium kresby mu sloužilo k vyjádření určitého konceptu. Ovlivněn minimalismem a pop-artem zkoušel, co všechno kresba vydrží. Místo čáry perem používal samotná perka, z kterých vytvářel suše pravidelné šrafury. Protože prostředníkem musela být fotografie, minimalizoval celý proces na xeroxové tisky. Později šrafury komponoval do obrazů jako součást adjustace a vznikaly jakési ready-mades o kresbě. Také Mikuláštík - jako mnoho jeho vrstevníků - se zabývá pokleslým uměním: objekty obrazů ho dovádějí k předmětům - běžným kýčovitým výrobkům, které vizuálně nechtěně připomínají „vysoké“ artefakty (tácky z umělé hmoty, plastikové prostírání). Mikuláštík pracuje vždy na dlouhodobějších projektech, které se snaží uchopit a vyčerpat co nejvíce. Od projektu Art se výhradně zabývá konceptem. Shromáždil k němu množství výstavních pozvánek a zabělil jejich texty kromě písmen a, r, t. Vznikly opět jakési minimalistické kresby s ironickým podtextem. Autor si takto zpracoval (společně s Janem Nálevkou) i legendární katalogy Šedé cihly (umělci, kteří nemohli oficiálně vystavovat, a emigranti) a tak se vyrovnal s minulostí.
V dalším projektu Placebo obrací naruby a na všechny strany teorii psychologického působení léků bez účinku, používá skutečného léku (obalu, obrazu, reklamy) Double blind, vystavuje obrazy obalů, jejich negace a variace v instalacích a zpochybňuje lidské představy, pravdy i iluze. Formálně je stále ovlivněn minimalismem, který vizuálně celý koncept umocňuje. Podobný přístup uplatnil i v cyklu Mimikry: na rámy natáhl vojenské maskovací plátno a přetřel je monochromní bílou, v původní podobě zůstaly jen boky. V sérii Halbkonzepte vytváří Mikuláštík malé ikony s ornamenty z různobarevných náplastí.
Společně s kolegou Nálepkou se podíleli na instalaci na sympóziu v Klenové. V celém patře věže naaranžovali nevycpané schlíplé figurky hraček šmoulů a pojmenovali je po slavné benátské výstavě Identita a alterita. Ve spolupráci s Nálepkou vznikl i cyklus předmětů a knih do vany z igelitových tašek a různých bakelitových boxů.
Mikuláštíkovy exkursy do blízké minulosti umění i jeho zlehčující citace a permutace „klasiky“ či závažných uměleckých témat patří k povzbudivým příkladům sebereflexe nejmladší výtvarné generace.

(lin)





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.