Časopis Umělec 1997/4 >> Momenty každodennosti - Simone Letto Přehled všech čísel
Momenty každodennosti - Simone Letto
Časopis Umělec
Ročník 1997, 4
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Momenty každodennosti - Simone Letto

Časopis Umělec 1997/4

01.04.1997

Umělec | umělec | en cs

Malířka Simone Letto (nar. 1965) žije v Düsseldorfu, kde také vystudovala uměleckou školu Art Academy. Od roku 1990 realizovala několik samostatných výstav (Düsseldorf, Gütersloh, Frankfurt) a účastnila se už od osmdesátých let i různých kolektivních expozic v Německu. Pro její obrazy je charakteristické vyprávění banálních příběhů pomocí nejlapidárnějších prostředků malby bez jakýchkoliv efektů. Přímočarostí podání minipříběhu v chrono-logických sekvencích i průzračnou barevností dosahuje Simone Letto magických účinků působivosti obrazů, v kterých se podivně zastavil čas.
Vaše obrazy se spíše podobají filmovým záznamům. Jaký má pro vás malba význam?
Pro mě je důležitý samotný akt malování, způsob, jakým se skládají jednotlivé panely. Malba umožňuje ukázat různé scény najednou a nejen jednu po druhé, jako je tomu ve filmu. Film má pevnou časovou sekvenci, ať je dvouhodinový nebo patnáctisekundový. Moje tvorba žádné takové omezení nemá. Divák si sám určí čas, po jaký ji sleduje. Moje malba je zcela fiktivní, lidé a místa neodpovídají skutečnosti a ani jí odpovídat nemusí. Myšlenky a příběhy jsou založeny na obecných tématech, která nemají moc společného se specifickými osobami či skutečnými místy.
Může malovaný obraz ještě smysluplně vyjadřovat nějaký příběh?
Myslím si, že ano. Každý figurální obraz má možnost zprostředkovat příběh nebo myšlenku, ať už autora samotného nebo v divákově vlastní interpretaci. Umělci mají v dnešní době více konkurence v podobě ostatních prostředků moderních a rozvinutých forem komunikace (Internet, televize, atd.). To umělcův úkol znesnadňuje, ale také mu dává větší význam při komunikaci určité myšlenky velmi osobním způsobem a snad nejen pro obecnou konzumaci.
Jaký příběh vyprávějí vaše obrazy?
Jejich záměrem ani není doslova nějaký „příběh“ vyprávět. Jde spíše o krátký záblesk, jakousi vinětu momentů každodenního života. Ty „momenty“, které chci ukázat, nemají žádný začátek ani konec. Každé poslední okénko v jakémkoli z mých obrazů nevyvozuje žádný závěr, ale je otevřené k pokračování.
Inspirují vás další vizuální média, jako je video, reklama...?
Inspiruje mě spíš osobní společenská interakce a život ulice.
I když vaše obrazy září barvami a veselými formami, je z nich cítit jakási úzkost, strach a opuštěnost. Tato témata vás nějak zajímají?
Tyto emoce v mojí tvorbě můžete interpretovat, ale v žádném případě nejsou základem nebo důvodem stojícím za mými obrazy. Cítím, že opuštěnost, úzkost a strach jsou součástí dnešní společnosti, zvláště u nás v Německu. Lidé mají sklon izolovat se jeden od druhého, ovlivňuje nás prostředí, a to vše se odráží i v mojí tvorbě.
Co vaší současné práci předcházelo a jak ji chcete rozvíjet?
V mé předešlé práci jsem se několik let zaměřovala na jednotlivé obrazy. Jednoho dne jsem přestala malovat a začala jsem kreslit na papír jakési obrázkové příběhy, někdy i s textem. Tyto dřívější práce byly mnohem více orientovány na příběh. Byly poněkud složitější a méně pozornosti věnovaly kompozici. Později jsem „příběhy“ zjednodušovala a víc důrazu kladla na techniku a kompozici. Je pro mě ale těžké říci, jak se má tvorba bude v budoucnu vyvíjet.

Připravila redakce





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.