Časopis Umělec 2003/1 >> Objekty demonstrace (Howard Chan) Přehled všech čísel
Objekty demonstrace (Howard Chan)
Časopis Umělec
Ročník 2003, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Objekty demonstrace (Howard Chan)

Časopis Umělec 2003/1

01.01.2003

Jesper Alvaer | artprojekt | en cs

27. článek hongkongského Základního zákona (ústava Hongkongu po roce 1997) zajišťuje hongkongským obyvatelům svobodu vyjadřování, tisku a pulikování, svobodu shromažďování a sdružování, průvodů
a demonstrací, právo a svobodu stávkovat a vytvářet i sdružovat se v odborech.
Vyhláška o veřejném pořádku stanovuje, že jakékoli shromáždění více než 30ti osob na veřejnosti či soukromé shromáždění, pokud přesáhne 200 osob či kapacitu místa, se musí předem písemně oznámit policejnímu řediteli. Shromáždění se může uskutečnit jen pokud ředitel nebude mít žádné námitky. Jinak bude shromáždění považováno za “nezákonné” a všichni účastníci, pokud budou obviněni, mohou čelit až pěti letům vězení. Vyhláška zároveň dává policejnímu řediteli právo uložit shromáždění dodatečné podmínky, jakými jsou čas, použití tlampačů, kontrola vlajek, plakátů, tištěných materiálů atd.
Hong Kong se sedmi tisíci protestů během 6ti let od návratu k Číně, se často považuje za město demonstrací. Příčiny se různí: od reakcí proti legislativě až k pocitu jednotlivci, že se s ním nespravedlivě zacházelo v televizní soutěži. 1. července 2003 během šestého výročí sjednocení město zažilo největší demonstraci od 4. července 1989. Více než 500.000
(z celkového počtu 6,8 milonů obyvatel) lidí vyšlo do ulic, protestovali proti legislativě 23. článku Základního zákona (zákon o národní bezpečnosti). Jednou z hlavních obav je možné ohrožení práv a svobod hongkongských občanů.
Údajně existuje vládní oddělení či archiv, ve kterém jsou uloženy věci, které demonstranti předali jakožto své vyjádření, či předměty, které zůstaly na ulici po protestním průvodu. Snadno by mohly vytvořit velkou a rozmanitou sbírku, která sahá od obvyklých petičních dopisů a transparentů k podomácku vyrobeným a doma připraveným předmětům - jako jsou hořký meloun, pomník čtvrtého června, masky
s tvářemi vysoce postavených vládních představitelů, zašpiněné národní a hongkongské vlajky a papírové rakve - je fascinující o tom jenom přemýšlet.
Pokud takový archiv existuje, může být tato sbírka podložena politickým záměrem. Možná se bude využívat jako důkaz pro nějaké soudní případy. (V minulých letech si policie také pořizovala detailní videodokumentaci petice. Snaží se obohatit archiv této části historie komunity o moderní technologii?)
Společenští aktivisté a nátlakové skupiny nejsou ti jediní, kdo demonstrují. Vládní propaganda má samozřejmě blíže než cokoliv jiného k “demonstraci” moci. Autorita, která oplývá prostředky, může lépe ukazovat své síly. To je něco, o čem si komunitní aktivisté ani neumí představit, že by se s tím měli srovnávat. Vojenská přehlídka v Národní den je toho dobrou ilustrací. Během období, kdy byl Hongkong ještě stále britskou kolonií, byly po městě rozmístěny sochy - socha Jiřího VI. v nynější Botanické zahradě, socha královny Viktorie, pochopitelně ve Viktoriině parku. Konkrétně zobrazení vládci jsou po celé kolonii, překládají historii do prostorové reprezentace. Po roce 1997 jsme “dostali” Golden Bauhinia a Reunification Column. I když je to vzkaz v relativně abstraktní formě, sdělený nárok na udržení svrchovanosti je jasný. Co může být větší “demonstrací” než postavení “trvalého” totemu, aby říkal “tohle místo je moje”? Není divu, že v sídlech velkých organizací nikdy nechybí busta zakladatele. Tohle vše se stalo součástí naší historie “veřejného umění”.
V sociálním hnutí existují různé druhy objektů a totemů. Můžeteje nalézt během každoročního podvečerního setkání při svíčkách dne 4. června ve Viktoriině parku. Je tam socha Bohyně demokracie a Památník lidových hrdinů, obě postavené podle vzorů z náměstí Nebeského klidu. Když si pozorně prohlédnete Bohyni demokracie, zjistíte, že socha je ve skutečnosti z drátěné kostry a zabalená do látky. Její prozatímnost je v ostrém kontrastu
s nedalekou bronzovou sochou královny Viktorie. Zakládá se rozdíl mezi státními a komunitními objekty demonstrace hlavně na délce jejich životnosti ve veřejném prostranství? V přípravě výzkumu pro Objects of demonstration jsme zjistili, že jeden
z nejdůležitějších prvků, který určoval, jak bude objekt vytvořen, bylo to, aby upoutal pozornost médií. Není divu, že většina předmětů se ztratila nebo zničila po demonstraci. Pokud hledáme sbírku demonstračních předmětů, neměli bychom se obrátit na údajný vládní archiv - největší “muzeum demonstrace”?
Imaginární muzeum či muzeum imaginace je pro výstavu Objects of Demonstration vzorem. Pro nás, skupinu kulturních pracovníků, vede představa sbírky okamžitě k asociaci muzea a výstavy. Sbírka, to jsou nezpracované materiály určité kultury. Časem narůstají, od kožené bundy, kterou nosil So Sau Chung během sociálních bouří
v roce 67, až k nedávnému průvodu SM při Rainbow Action. Tyto předměty vykreslují komunitní úsilí a inteligenci. Společně odrážejí kulturu demonstrací
a dokumentují sociální témata
v průběhu let.
Tento projekt sleduje postup antropologa, věnovat se spíše explicitní, pozorovatelné kultuře, než implicitním, skrytým pohnutkám k protestům. V politických demonstracích se systém viditelnosti, performující a hmotné kultury vytváří a konzumuje
v městském prostředí. Je to do sebe zahleděná, expresivní strategie, vymyšlená ve světě novinových fotografů. Slogany, transparenty, symbolické artefakty, rekvizity, vybavení, dokonce i zvuk, to vše jsou součásti demonstračního činu. Předměty se dostávají do vztahů a zápasí
s osobami či agenty - demonstranty i de-demonstranty (“zá-konodárci”) - s určitým (ne)le gálním kontextem. Přispívají k tomu, aby přinášeli událost v celé své velikosti skrze média a konec konců, aby hlasy byly slyšet
a vidět.
Demonstrace zkoumá a testuje hranice svobody vyjadřování ve společnosti. Stopuje a sleduje rozložení moci, které vizualizují demonstrační předměty. Jakým pozorovatelem a účastníkem je
v tom všem umělec? Objects od Demonstration prodlužuje krátký život demonstračních předmětů a pokouší se diskutovat, odpovídat, přeorganizovat a dokonce demonstrovat kulturu demonstrací mimo novinové titulky.

Výstavu Objects of Demonstration připravil Howard CHAN, SIU King-Chung, TSE Pak-Chai & Phoebe WONG. Poprvé byla uspořádána v Hong Kongu v roce 2002. V dubnu 2004 bude výstava cestovat do Manchesteru.

Poznámky k objektům :

Performance/Tělo
1. Rajče-ryba: Rajče? Nebo ryba? To se ptají Greenpeace, kteří vytvořili imaginárního tvora, se kterým demonstrují proti geneticky upraveným potravinám. Demonstrace je vždy uvědomělou performancí a jejím publikem jsou média. Proto obvyklou taktikou, kterou demonstranti užívají, jsou pouliční divadlo a performance s kostýmy a loutkami.
2. Duhová svatba: V Hongkongu ještě neexistuje žádná legislativa, která by legitimizovala manželství osob stejného pohlaví. Někdo může říci, že láska se nemusí rovnat manželství. Ale co s tím, že tyto páry nemají právo na státní byty, právo na dědictví, adopci dětí, právo podepsat se za partnera kvůli operaci? V roce 2003 se na Rainbow Action uspořádalo představení s párem - převlečeným gayem a lesbičkou. Vše bylo vypracováno do detailů jako u normální svatby, včetně pozvánek a večírku, jen s tím rozdílem, že celá událost proběhla za přítomnosti médií. Hned po ceremonii vydal nově sezdaný pár prohlášení k novinářům, že jediným důvodem sňatku byla možnost zažádat o státní byt.

Objektová analogie
3. Hořký meloun: Hořký meloun je velmi osvěžující - ale ne během demonstrace, kde je hořký meloun vždy prostě hořký. Je hořký jako život demonstranta. Hořký meloun se dá snadno získat na většině tržišť. Nedělá to žádný problém, i když se někdo náhle rozhodne začít protest nebo se k nějakému přidat. Hořký meloun je dobrým příkladem vhodného předmětu pro dosažení cílů demonstrace. Navíc je možné jej později využít v kuchyni.
4. Lepenkový domov: V roce 1996, na demonstraci proti státní demolici nelegálních střešních domů v Mong Koku, obyvatelé pochodovali se svými slogany
a domem postaveným z lepenkových krabic. Kolemjdoucí, který byl shodou okolností stavební inženýr, přistoupil a nabídl jim pomoc. Vypracoval “profesionální” hodnotící zprávu
o střešních domech, ve které tvrdil, že konstrukce je bezpečná a není ji třeba bourat - opak vládní pozice. Komunita se své hodnotící zprávy nakonec vzdala. Střešní domy zbourali. Jediné, co zbylo, je lepenkový dům.

Ztráta tváře autority
5. Zašpinění regionální vlajky: Jakákoliv urážka či poškození vlajky Zvláštní administrativní oblasti (SAR) Hongkong je podle zákona trestná. Vlajka byla vytvořena podle vzoru vlajky Čínské lidové republiky a obsahuje symbol Bauhinie, městské květiny. Ironií je,
že průvodce světovými vlajkami, který vydává Flag Research Center, používá špatnou verzi SAR, tím pádem se na různých místech světa čas od času objevují špatné vlajky Hong Kongu. Zde představenou zašpiněnou vlajku věnoval výstavě demonstrant “Long Hair”, který byl stíhán a obžalován v roce 2001 za výše zmiňovaný trestný čin.

Vybavení
6. Bílá plastová láhev: V roce 2002 byl jeden protestující obžalován z útoku na policistu tlampačem, ačkoli byl sluch policisty lékařsky shledán nedotčeným. Šlo o úplně první případ “zvukového útoku” na policistu. Přátelé obžalovaného demonstrovali před policejní stanicí
s atrapami tlampačů - bílými plastovými lahvemi s odříznutým dnem. Na každé z nich stálo “Mám právo protestovat”.

7. Bílá svíčka s kornoutem: Bílá svíčka, zabalená do papírového kornoutu, aby byl plamen chráněn před větrem a zachycoval vosk odkapávající na zem - dokonalé vybavení pro shromáždění se svíčkami. Poprvé byla použita během vzpomínkových oslav na 4. červen před čtrnácti lety.

8. Pouta: Pouta ve tvaru písmene V vyvinulo hnutí Greenpeace. Každá strana kovové roury dovoluje, aby se do ní vložila jedna ruka. Demonstranti mohou vytvořit živý řetěz z řady pout na rukou. Protože jsou těžká, zabraňují policii, aby rozehnala demonstranty, aniž by je zranila.

Text
9. Reklamy v novinách: Je těžké vysledovat, kdy si lidé začali
v souvislosti s demonstracemi prostor v novinách. Ty zcela nejpůsobivější případy jistě souvisí se 4. červnem. Nicméně celostránková reklama nevyjde levně. V přepočtu může v novinách
s kvalitnější distribucí stát až 5.128 amerických dolarů (HK $40.000). Každý obvykle platí svůj podíl s tím, že připojí svůj podpis.

Ilustrace
10. Průmyslové malby na dřevě na Diamantové hoře: Na Diamantové hoře byla otevřena výstava - autor neznámý. Série maleb byly vystaveny na drátěném plotě jako protivládní protest. Domy tu byly před demolicí. Malby byly obsahově bohaté, přímé a nekompromisní.

Památník
11. Památník znovusjednocení: “Pro čínský lid představuje prosperitu naší země a značí významný krok ke sjednocení čínského národa, pro více než šest miliónů hongkongských obyvatel představuje novou éru, ´kdy občané Hongkongu administrativně řídí Honkong´ se stupněm autonomie na základě ´jedna země, dva systémy´, našim návštěvníkům slouží za jedinečnou turistickou atrakci, od níž pokračují v objevování působivých úspěchů našeho města.” - z proslovu předsedy hongkongské vlády Tung Chee-Hwa, při odhalení Památníku oslavy návratu Hongkongu k Číně v roce 1999. Název památníku vymyslel dřívější prezident ČLR Jiang Zeminem.

Dedemonstrace
12. Symfonie od Beethovena: Předávací ceremonie o půlnoci 30. června 1997 byla “přirozenou” příležitostí k demonstraci. Organizátoři se během ceremonie vyhnuli ostudě před pozvanými V.I.P. tím, že vysílali Beethovenovu symfonii extrémně nahlas, tak, aby pohltila hluk protestujících. Proč zvolili zrovna Beethovena a ne jiného skladatele, to se dodnes neví.

13. Kovový kůň: Zátaras je mezi obyvateli Hongkongu obecně známý jakožto “kovový kůň”. Jelikož se dá během střetů snadno převrhnout, používá se často “dvojvrstvá” metoda, aby
se zachovala vzdálenost mezi demonstrujícími na jedné straně a zákonodárci a vymahači pořádku na straně druhé. Existuje ještě druhý typ blokády, přezdívaný “vodní kůň”, což je plastická verze, která se před použitím naplní vodou. I když se “vodní kůň” snadno dopravuje, trvá, než se naplní vodou. Proto se obvykle využívá v případech, kdy blokáda není naléhavá jako v případě zatarasení určité oblasti z důvodů bezpečnosti svých VIP.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.