Časopis Umělec 2008/2 >> MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde Přehled všech čísel
MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

Ivan Mečl | téma jinde | en cs de es

Co spojuje současné umělce? Odstup od vlastního umění, užívání strategií a pochopení pravidel managementu. Pokud se uměním chtějí živit, pak jim ani nic jiného nezbývá. Vyspělé kulturní země stojí na ekonomice služeb a spekulací. Ekonomika je vším, a tak se i umělci musejí stát spekulanty na parketu veřejných zájmů a služebníky soukromých přání, pokud na této ekonomice chtějí mít alespoň nějaký podíl.
Teď vám ale budeme vyprávět o těch, kteří jsou nebo alespoň byli velmi vzdáleni scéně a struktuře současného umění. Kdysi se tomu říkalo underground a někteří se za něj stále považují. Většina z nich ale opustila jakékoli kategorie. Nechtějí se tvářit vážně, jak se to někteří umělci naučili od politiků. Nemají pohotový názor na různé globální trable. Jejich tvorba má formální a estetické nedostatky. V jejich dílech je však přesto obsažen zázrak, ztracená imaginace a zdrcující humor. Stojí na okraji zájmu neprávem. A možná mají štěstí.
Nebudeme se nijak vracet nebo odkazovat k předrevolučnímu undergroundu. Nemá to zapotřebí. Zažívá dnes agonické období akademických vydání a jeho autoři si osvojují vrtochy klasiků. Ne vše, co napsal Ivan Martin Jirous, musí být vázáno v plátně, ale když už nakladatelé nevědí, co s penězi, tak budiž. Rozum má mít totiž především autor a za svého života by se měl podobným excesům uctívání vyhnout.
Následující stránky jsou archeologií někdy nevědomého undergroundu posledních dvou desetiletí. Materiály byly redakci doporučeny třetí osobou, nalezeny, nebo předloženy svými autory jako nepoužitelné. Okolnosti jejich vzniku se nám podařilo rekonstruovat částečně, někdy vůbec. Informace byly občas mlhavé či těžko uvěřitelné a někdy jsem na svou korespondenci nedostal žádnou odpověď. Za konečné kakofonické vyznění se omlouvám.1
1 Některé materiály příliš takto postižené budou doplněny a uveřejněny v příštím čísle.


Autorem kreseb na následujících sedmi stranách je Viky Shock.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.