Časopis Umělec 2002/3 >> Soc-art Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2002, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Soc-art

Časopis Umělec 2002/3

01.03.2002

Tomáš Pospiszyl | focus | en cs

Petr Sadecký, mladý idealistický český komunista v Kyjevě, popisuje svůj šok, když se v klubovně PPP poprvé setkal s kombinací Leninových plakátů a pornografických obrázků. Účinnost podobného spojení “posvátného” s profánním byla známá již v minulosti, šokující kombinace náboženských a pornografických elementů používali například surrealisté. Kombinace komunistických vizuálních symbolů s elementy ideologicky zcela opačnými byla jako účinná forma subverze užita hned několika umělci na různých místech světa. V socialistických zemích působilo přebírání formy socialistického realismu a obsahů komunistické ideologie paradoxně jako forma distance od oficiální společenské skutečnosti. Z uměnovědného hlediska je Sadeckého Octobriana v podstatě jedním z ranných projevů tzv. soc-artu, tedy uměleckého směru, který kombinuje prvky nízké či konzumní kultury se symboly komunistického státu a v postmoderním smyslu posouvá jejich význam.
Absurdita oficiální propagandy byla ve východní Evropě i Rusku očividná a mnozí umělci ji začali využívat jako účinný umělecký prostředek. Již na konci čtyřicátých a počátku padesátých let u nás Egon Bondy ve své poezii spojoval oficiální novinová sdělení a banální popisy všedních událostí. Ve vizuální sféře byl inspirativní především do krajnosti dotažený socialistický realismus importovaný ze Sovětského svazu, kombinující komunistickou ideologii s realistickým kýčem. Socialistický realismus byl jako stvořený k zesměšňování. Důležitý klíč zde poskytl americký pop-art, jehož síla také vycházela ze spojení nespojitelného a z pnutí mezi vysokým uměním a symboly spotřební kultury. Ve východní Evropě byly tyto spotřební produkty, kterých zde ostatně nikdy nebylo dost, nahrazeny všudypřítomnou obsahově vyprázdněnou propagandou. Již v polovině šedesátých let vytvořil Milan Knížák symbol zkříženého srpu a kladiva obohacený o popová srdíčka. Prvky západních komiksů a komunistických symbolů ve svých obrazech od poloviny sedmdesátých let propojoval i v Německu žijící Milan Kunc. Soc-art vznikl na počátku sedmdesátých let v SSSR, za jeho nejvýznamnější představitele jsou považováni Komar a Melamid, Alexander Kosolapov a Leonid Sokov. (Podle vlastních slov neměli o Octobrianě ani ponětí.) Na konci sedmdesátých let vzbudil v moskevských avantgardních kruzích velký ohlas případ umělce Vjačeslava Sysojeva. Ten vytvořil několik komiksů výrazného poiticko-satirického zaměření, jeden z nich kupříkladu vyprávěl příběh o Srpu a Kladivu, ve kterém tyto symboly spojení rolníků a dělníků spolu souložily. Komiks se dostal do rukou policie a autor si odpykal několik let ve vězení. Ve své době Sysojev mezi výtvarníky představoval výjimku. V Brežněvově éře za své výtvory do vězení putovali především básníci a spisovatelé a nikoliv výtvarní umělci. V roce 1975 provedla punková skupina New York Dolls představení pod názvem Red Show, oblečeni do červené kůže se socialistickými symboly na pozadí. Designérem akce byl Malcolm McLaren.
Zlatá doba soc-artově pojaté subverze nastoupila až v posledním desetiletí před koncem komunistických režimů, ale umělci tento žánr využívají dodnes. Úmyslná dezinterpretace nebo manipulace s ideologickými symboly se vyskytovala v akcích polské performerské skupiny Oranžová alternativa, která v osmdesátých letech pořádala velkolepé parodické oslavy výročí Říjnové revoluce. Posun, zneužití a kombinace zavedených ideologických symbolů pak proslavily tvorbu slovinského sdružení NSK, jež socialistický realismus a nacistické umění kombinuje s odkazem klasických avantgard a soudobou spotřební kulturou. Na konci devadesátých let na soc-art i socialistický realismus navázala malířská dvojice Alexander Vinogradov a Vladimír Dubosarskij. Kombinace politické propagandy a pop-kultury se objevuje i v čínském umění, připomeňme si malby Wang Guangji nebo Lišana.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…