Časopis Umělec 2011/1 >> TransRat FashionShow Přehled všech čísel
TransRat FashionShow
Časopis Umělec
Ročník 2011, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

TransRat FashionShow

Časopis Umělec 2011/1

01.01.2011

Spunk Seipel | profile | en cs de

Wherever you are you are with brody&paetau
Společně tvořící autoři, nevybíravě a na hranici snesitelnosti karikující globální aroganci i regionální bahno. Jsou známí především ponižujícími akcemi na téma fungování současné kultury. „Konceptuální neodadaistická dvojice vyhledávající groteskní aspekty jak institucionalizovaného světa umění tak i samotný fenomén umělecké produkce. Jejich strategie vlastně není ničím novým a ve své přímočarosti a elementárnosti je až trapná. To je ale její nejsilnější stránka. Jejich témata a objekty zájmu jsou taktéž velmi elementární: všední morálka, ne však hodnocená jazykem příruček etiky. Zkoumají hlavně vliv životních situací a politiky na psychologii chování. Kolísající mezi využíváním a zneužíváním, chytrou a zákeřnou manipulací a chladně se nedotýkajíce pozorované absurdní reality, je jejich práce opravdu kritická a upřímná ve své touze odkrýt patologické a skryté normy mezilidských vztahů. Jejich akce jsou vždy skvěle vystavěny a dramaturgie téměř dokonalá a vypočítaná — pronikavé, chladné, znepokojující, drzé a jízlivé. Možná by potřebovaly trochu péče o jejich vyváženost. Například vytoužený skandál patřičně využít jako nástroj k poukázání na úpadek určitých hodnot nebo jejich dezinterpretaci.“ říká kritik Adam Budak o jejich umění.



Na schodech levného hotýlku stojí transka a pózuje v bikinách. Zdá se, jako by horní díl byl pro dofouknutá prsa moc těsný. Na další fotce si její kolegyně vytáhne ptáka zpod bikin a masturbuje. Ústa s kolagenovými rty jsou pootevřená, což má působit lascivně, celková ubohost zdejší prostituce je ale tím zřetelnější. Na fotografiích vidíme zblízka, jak jsou těla transsexuálů strhaná a jejich sny křehké.
Kristofer Paetau si v Riu de Janeiru nechal nafotit pět „modelek“ v kolekci bikin, kterou sám navrhnul. Že si pohrává s tím, co je fake a co značkové, s mánií, kterou živí trh s luxusním zbožím, a s nereálnými touhami transsexuálů, tím se umělec nijak netají. Samotným názvem říká, o co jde: Transratfashion — móda z krys pro transky. Pro lidi z okraje společnosti. Vyrobeno z těch nejhnusnějších zvířat.
Kolekce je pětidílná, tvoří ji jeden pár střevíčků, jež mají na špičkách krysí hlavy se skleněnými očičky, kabelka ušitá z dvou krysích kůžiček, výstřední kapesníček zhotovený z jedné krysí kožky včetně hlavičky, nožiček a ocásku, to vše s krajkovým lemováním. Nejdůležitější součástí kolekce jsou bikiny. Vrchní díl vypadá jako dvě krysy překřížené mezi prsy. Pro Rio typicky titěrné kalhotky mají při nošení ten efekt, že se zdá, jako by jedna krysa lezla z prdele a druhá se snažila vyškrábat na břicho. Každý kus je pak opatřen zlatým logem Chanelu, jednou z nejdražších a nejslavnějších módních značek na světě.
Paetau prezentuje svou kolekci ve výloze stejně, jako by byla vystavena v exkluzivním nákupním centru nebo přímo v Chanel store. Člověk by na chvíli klidně uvěřil, že bikiny a doplňky jsou vážně odtamtud.
Ale i když si Karl Lagerfeld, vrchní designér Chanelu, s používáním přírodní kůže nedělá vrásky, krysám se zdaleka vyhýbá. Jedná se přece o symbol hnusu a chudoby. V bohatých čtvrtích se nevyskytují a hodí se tak nanejvýš k pankáčům. Všichni známe příběhy o tom, jak krysy někomu ve spánku užraly nos. Takovou kůžičku na sobě zhýčkaná panička nosit nebude, tím spíš, že by se musela koukat na jejich končetiny a hlavičky. Módní průmysl používá v médiích a reklamě jiné prostředky, jimiž se snaží lehce šokovat.
Protože je Chanel synonymem absolutního luxusu, řada jeho výrobků se padělá. Ale docela jinak, než jak to pojímá Paetau, který dává volný průchod své kreativitě — imitátoři jen s větší nebo menší úspěšností kopírují módu pařížské Haute Couture. Kristofer Paetau, který pochází z Finska a svého času v Riu žil, vytváří ale něco nového a, jak už to v umění bývá, překračuje hranice.
S efektem šoku z mrtvých zvířat Paetau nepracuje poprvé. Využil ho například v roce 2007, když spolu s Ondřejem Brodym, s nímž už realizoval nejeden projekt, nechali vyrobit přeložky před postel z mrtvých psů. Šok z toho, že mrtvého psa uvidíte v téhle podobě, ťal do živého a prolomil tabu. To se pejsánkům přece nedělá!
Samozřejmě je zajímavý i nápad „ofejkovat značku“. Krysa je přesně opakem toho, jaký image má firma Chanel. Kontrast mezi krysí módou pro transky a módní ikonou už snad ani nemůže být větší. Se značkou Chanel se vždycky spojuje mýtus o jeho zakladatelce. Coco Chanel se narodila v roce 1883 jako nemanželské dítě a určitý čas vyrůstala v sirotčinci. Jako bezvýznamné číslo laciných kabaretních představení se přes postel postupně propracovávala nahoru, až si založila vlastní módní impérium a mohla tvrdit, že ženy osvobodila od korzetu. To samozřejmě udělal už kdekdo před ní a firma mimo jiné taky radši moc nemluví o její kolaboraci s nacisty. Dneska vede značku Karl Lagerfeld, který si opatřil image umělce a svým cynickým uměním i humorem má blízko k leckterému transsexuálovi.
Paetau si proto zvolil právě tu značku, která má díky svému mýtu ke snům a touhám transsexuálů nejblíž.
Ale Transratfashion není jen módní kolekce pro transky nebo její karikatura. I když to možná taky. Jde o šok a znechucení, které se dostaví v mnoha ohledech při prohlížení fotografií a díky nimž vynikají vedle téhle i další práce Kristofera Paetaua. Naše zavedené představy i klišé se bortí. Paetau nás nutí ke konfrontaci s lidmi z okraje společnosti. Tady najdeme zubožená těla, která zohavila touha po dokonalosti. Člověka dráždí, jak se genderová hranice stírá. Transratfashion nám klade otázky po tom, kde je hranice luxusu a jestli všechno, co je možné, má být i dovolené. A jakou roli pro nás hrají zvířata, která považujeme za odporná. Černobílé fotografie zachycují křehkost snů modelek právě proto, že nosí ty nákladné napodobeniny luxusních výrobků v tomhle levném hotelu. Zpochybňují naše vlastní hodnoty.





Komentáře

Hanka | 14.05.2014 13:41
Tak tohle je hodně ubohý, když si chtěj hrát na drsný umělce tak ať si to vyráběj ze svejch ufetovanejch a ne z myšek.
Gaby | 29.04.2014 09:21
das widerlichste Tier ist der Mensch

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.