Časopis Umělec 2002/1 >> Umělec Přehled všech čísel
Umělec
Časopis Umělec
Ročník 2002, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Umělec

Časopis Umělec 2002/1

01.01.2002

retro | en cs

Letos Umělec slaví páté výročí svého založení. Oslovili jsme několik osobností, s nimiž jsme se za tu dobu setkali nebo spolupracovali, a požádali je, aby se s našimi čtenáři podělili o své zážitky s časopisem a lidmi, kteří jej připravují. Zde je několik jejich odpovědí:

Potkal jsem čtyři šílence z Prahy, kteří se někdy v srpnu 2000 odvážili vydat do špinavého a zničeného Srbska. Dorazili do Bělehradu, kde žiji, a zastavili se v galerii Dům mládeže na vernisáži rakouských umělců. Vypadalo to, že tito umělci považovali za zajímavé uspořádat výstavu během posledních měsíců společenské destrukce a krize, která trvala celých deset let. Stát se o jejich důvod ale moc nezajímal a jejich žádost o víza odmítl, takže nemohli přijet na vernisáž. Pak do výstavní síně vstoupila krásná Veronika a vernisáž zachránila. Po ní následovali dva techno maniaci a jeden český turista oblečený ve stylu 70. let. Divoká parta. Hned tu noc jsme se opili. Požádali mě, abych jim ukázal Arkanův hrob, což jsem učinil následujícího dne. Je pohřben poblíž jednoho z největších srbských avantgardistů 20. století, zakladatele zenitismu Ljubomira Miciće, jehož hrob už je téměř zapomenutý. Český turista, ze kterého se vyklubal autor komiksů, se podepsal do Arkanovy knihy kondolencí. Arkanův hrob je dodnes ve dne v noci hlídaný. Parta z Umělce z toho byla tak nadšená, že si všichni koupili umělohmotné stříkací pistolky a po celém Bělehradě sehrávali přestřelky. To odpoledne jsme zašli do bývalé restaurace “Vltava” nedaleko mého domu. V 60., 70. A na počátku 80. let to byla česká restaurace, kde jste si mohli dát knedlíky a originální Budvar. Před pár lety však “Vltavu” zrušili, protože se extrémně zhoršily vztahy mezi našimi zeměmi, což způsobily Havlovy poznámky o občanské válce v bývalé Jugoslávii a roli Srbska v této válce. Restauraci nahradil dnes už legendární tradiční podnik “Orach” (Oráč), jejíž původní působiště bylo zničeno v rámci “modernizace” čtvrti. Dali jsme si pět neuvěřitelných druhů jídel a poté, co mi navrhli připravit šest stránek pro Umělce, všichni odjeli do Sarajeva. O měsíc později, přesně v první den pětidenních bojů proti MMF a Světové bance jsem zahájil svou výstavu v pražské galerii Behémót. Spolupráce na ní byla jedna z nejlepších, jaké jsem se soukromou galerií zažil, naprosto bez stresu, komplikací a příliš mnoha slov. Všechno prostě šlo. Téměř denně jsem chodil do redakce Umělce. Přinesl jsem svůj projekt a oni ho vydali v prosincovém čísle 2000. Líbilo se mi, jak byl prezentován. Žádné blbosti, žádné mystifikace. Jenom jedna věta: “Uroš Djurić (1964) je umělec.” A jsem, sakra.
Uroš Djurić,
umělec, Bělehrad, Srbsko
P. S. Slyšel jsem, že také jednu z mých věcí vytiskli na samolepce. Ještě jsem ji neviděl.

Je pro mě skoro neskutečné, že vydávání jednoho časopisu v oblasti umění — příznačně v tak malé zemi, jako jsou Čechy — strhne na sebe domnělou generační a názorovou spřízněnost. Jakoby vše záleželo jenom na schopnosti nabídnout vybraným jedincům možnost sebeprezentace.
Fascinuje mne to! Neboť jsem se ještě nesetkal s tím, že by časopis např. suploval něco jako galerii, která své “koně” pomáhá vymezovat vůči práci okolních umělců. Kdy dokonce tyto spřízněné duše prezentuje na mezinárodním poli jako ty pravé a nefalšované, tedy časem a zkušenostmi prověřené. Jak se zdá, Umělec to v Čechách dokázal a toto raritní specifikum potvrdil svou pětiletou, byť státně dotovanou existencí.
Přemýšlím o tom a říkám si, že v zemi, kde se např. náhodně oslovená osoba na ulici objeví např. před TV či filmovou kamerou, začne se většinou nervózně chichotat, pýřit, místo normální odpovědi, je jakákoliv suverení mediální prezentace v jakékoliv podobě vstupenkou mezi elitu. A z toho mi je spíše smutno bez jakéhokoliv hodnocení. Asi by mělo být více odvážných, riskujících lidí, co najdou chuť zakládat nejen vizuální magazíny.
Jiří David, umělec, Praha

Pamatuji se, jak jsem se setkal s Vladanem na Art Basel 2000. Seděli jsme v restauraci, hodně popíjeli a dělili se spolu o různé antipatie. Také si pamatuji, že, jakmile jsem se druhý den vypotácel z postele, už jsem nepamatoval, které to byly. Vladan se ale stavil u mého stánku a dal mi nové, lesklé číslo Umělce. Od té doby jsem předplatitel.
Ola Pehrson,
umělec, Švédsko

Byla jsem v Praze s kurátorkou z Britské rady Andrée Cooke a několika britskými designéry. Parta z Umělce se s námi vydala na cestu po barech, zatímco my se věnovali turistickým klišé, jako je pití absintu. Museli jsme jim připadat jak ekvivalent turistů, kteří přijíždějí do Londýna a testují různé puby. Vzali nás ale do úžasné kulečníkové haly. Taky si myslím, že museli dělat na nějaké knize po zbytek večerů, které nestrávili s námi, takže ani nevím, jak to vydrželi. Hádám, že jejich energie se jim vyplatila, protože magazín je krásně humorný a informativní. Takže gratuluji a všechno nejlepší.
Catherine Yass,
umělkyně, Velká Británie

Pětileté výročí mne zastihlo ve stavu, kdy napsat slovo je opět těžší, než je vyslovit. A vyslovené jen maskuje mlčení. Přepovídáno:
“Ale prosím tě, to jsou blbosti.”
“To by byla náhoda, jestli se to podaří.”
“Jestli je vůbec možný, aby se to podařilo.”
“Já bych to dělal jinak.”
“Ona to udělala, telefonovala, se mnou se neporadila.”
“Co ty víš určitýho?”
“My nevíme vůbec nic určitýho.”
“To je tak dělaný, že my nevíme vůbec nic.”
“Co budeme furt telefonovat?”
A pořád je mi ještě líto Divusu s jeho koncepcí autorského řešení stránek. Co si o tom asi bude myslet paní krabice?
Martin Zet, Libušín 16. 4. 2002

Dordrecht/Holland, 7. února 2002
Milí lidé,
jen krátký dopis ode mě, čtenáře Vašeho skvělého časáku!
Před dlouhou dobou, pro mě to jsou věky, jsem Vám napsal žádost o obnovení předplatného. Všechno jsem zaplatil loni v prosinci (2001). Teď je únor a možná jsem trochu netrpělivý, ale stále jsem z Česka do Holandska nic nedostal. Teď se teda určitě půjdu zabít, přičemž se budu válet v javorovém sirupu. Prosím pomozte mi, tady v Holandsku je bez Vašeho přínosu strašně smutno… (drama).
Ne, vážně, zajímalo by mě, kdy dostanu také něco z Vaší strany. Je to prostě má dáti — dal, víte… a 15. února budu mít narozeniny… takže něco, lidi, udělejte!
Doufám, že o Vás, drazí, brzy uslyším a v plné barvě.
Rozhodně s pozdravem a tak,
Bejank van Herwijnen, předplatitel

Umělec je skvělý. Nejen proto, že pochází z regionu, o kterém toho mnoho nevím, ale také protože je podává velmi zábavný a zajímavý pohled na věci. Je v něm hodně nadšení, které je cítit na každé nádraží. To se mi líbí. Líbí se mi energický postoj, který nemusí být nezbytně kalkulován v měřítkách peněz nebo prestiže. Umělec zaujímá svou vlastní pozici, je bláznivý a nádherný. A samozřejmě setkávání s Vladanem Šírem v různých částech Evropy věci nijak nezhoršuje. Naopak Sir Vladan, jak mu s kolegy přezdíváme, je nejlepším velvyslancem, jakého publikace může mít. Vždy s úsměvem, vždy zapojený do nějakého projektu, vytváří kolem sebe vroucí a přátelskou atmosféru. Gratuluji k pátému výročí!
John Peter Nilsson,
editor, NU: The Nordic Art Review




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
842 USD
Clown‘s Suicide, 1995, silkscreen print, 33 x 46 cm
Více informací...
65 EUR
68 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.