Vasil Artamonov

Vasil Artamonov se narodil v roce 1980 nedaleko Moskvy. Když mu bylo deset, jeho rodina se přestěhovala do Československa. Od té doby město svého mládí, Andrejevku, nenavštívil. Protože se stal konceptuálně uvažujícím umělcem, rozhodl se tuto přerušenou životní etapu učinit ústředním tématem svých aktivit.
Artamonovovy postupy bychom nejlépe nazvali rekonstrukcemi zapamatovaných reálií ve formátech výtvarných médií. V kresbách a malbách se už vícekrát pokusil vzpomenout si na ruský byt nebo na předměty, které v dětství upoutaly jeho pozornost. Výsledky bývají neúplné a notně neurčité. Někdy se motivy opakují v odlišných podobách, protože vzpomínky na ně jsou nezřetelné.
Nyní se Artamonov zajímá o subjektivní vztah k urbanismu a architektuře. Na internetu vyhledal mapu Andrejevky a zjistil, že řada prvků v zástavbě neodpovídá jeho vzpomínkám. Nepoznával domy, cesty, autobusové zastávky. Z druhé, „autorské“ mapy proto odstranil vše, co si nepamatoval.
Mapa je obvykle důkladným přepisem vztahů věcí v prostoru: z konkrétní perspektivy a v konkrétním měřítku. Artamonov konfrontoval úzus reprezentace věcí v mapách s prožitkovou „perspektivou“ a „měřítkem“ hodnot dítěte. Hodné zapamatování je veličina, již jsme s to podchytit až s odstupem času. Až se zpožděním zjišťujeme, co nás ovlivnilo hodně, méně, nebo naopak neovlivnilo vůbec. Tyto mentální modely jsou Artamonovově tvorbě vlastní. Protože řada prvků na mapu přibyla až po Artamonovově odchodu do Československa, je jeho pokus o zahlédnutí vlastní identity skrze paměť opět bez záruky. Jakákoliv objektivní záruka je totiž lidské paměti upřena.
Stejná mapa se stala východiskem pro cyklus černo-šedo-bílých geometrických obrazů. Útvary na obrazech kopírují půdorysy budov, které má autor spjaté se svými dětskými zážitky. Také je si Artamonov vybíral kvůli odlišnosti mezi faktickou podobou, vzpomínkou a tématizoval svou osobní účast na uchopování světa.
Jiný charakter má projekt 13 metrů k absolutnímu prvenství. Jde o dvojici vertikálních monochromů – šedého a černého, mírně se odlišujících v rozměrech. Poměry stran a poměr mezi velikostí obou obrazů ovšem vychází z poměrů výšky a základny dvou nejvyšších telekomunikačních věží na světě: Ostankinského televizního vysílače v Moskvě a CN Tower v Torontu. Sovětský vysílač byl od roku 1971 nevyšší věží světa. CN Tower s výškou 553 metrů jej o čtyři roky později předčila. Právě o 13 metrů. Skrytím všech důležitých kontextů do nevýmluvné formoy monochromů se Artamonov pouští do jakéhosi suchého, uměleckého humoru. Zároveň ovšem s nepochybnou naléhavostí absurdity komentuje ideologické zápolení mocenských struktur prostřednictvím architektury.
Artamonov studuje na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, v ateliéru Jiřího Davida. Mentální modely paměti, tematizace identity a aktualizace odkazu ruského konceptualismu ho už nyní povyšuje na ojedinělého představitele mladé české generace.
www.artamonov.wz.cz

01.04.2004