Rozehraná hra o fakultu (rozhovor s děkanem FaVU VUT v Brně, Tomášem Rullerem)

Tomáš Ruller od roku 1992 spoluzakládal na Vysokém učení technickém v Brně fakultu výtvarných umění (FaVU). Na přelomu roku 1992 a 1993 transformoval jako vedoucí ateliér video na ateliér video-multimedia-performance. V roce 1998 se stal děkanem fakulty a zahájil její celkovou proměnu. Po roce působení v nejvyšší fakultní funkci, tedy po uplynutí teprve první třetiny svého funkčního období, Ruller čelí návrhu na odvolání.
V jaké pozici jste po roce?
Po roce teď nastala zvláštní situace, moje pozice je značně nejasná a nejistá. Vypadá to tak, že rektor mě odvolává z funkce, alespoň to signalizuje.

Podle čeho tak soudíte? Dal vám to rektor nějak najevo?

Dal, samozřejmě. Ten proces není zatím formálně úplně jasný. Vedení oslovilo v tomto smyslu fakultní senát, ten se za mě ale poměrně jednoznačně postavil. Pokud senát na písemnou výzvu nezareaguje kladně, dojde k patové situaci. Rektorát v takovém případě uvažuje vzít fakultě fakultní privilegia, konkrétně má záměr změnit naše postavení z fakulty na ústav, t.j. odebrání děkanských pravomocí a další dost značná okleštění akademických práv, včetně hrozby ztráty hlasů v univerzitním senátu.
Nejdřív mi bylo nabídnuto odjet do Ameriky, vzít si tvůrčí volno, zmizet. Pak následovala nabídka abdikace výměnou za nějaké existenční garance, třeba že by mi mohlo být zachováno místo v ateliéru, který jsem založil. To pro mne ale není zrovna podstatné, protože z pozice, ve které zodpovídám za celkové postavení fakulty, je stěžejní program fakulty a co by se dělo dál. Na výzvu jsem proto zformuloval podmínky, za jakých bych byl ochoten abdikovat. Pokud by bylo černé na bílém garantováno, že můj odchod vylepší existenční situaci fakulty a že nastartovaný program včetně personálního obsazení dostane větší podporu. Pro takový případ by mělo být také jasné, kdo by měl být následujícím kandidátem na děkana, jaký by měl normalizační manažerský a ekonomický program. Zatím ale nepřišla odpověď. Pokud to tedy nebude přání umělecké rady, akademické obce a senátu, dokud za mnou stojí studenti a pedagogové, nemohu je zradit. Navíc poslední setkání akademické obce, svolané studenty, na níž jsem byl pozván ke konfrontaci s rektorovým zástupcem, dopadlo poměrně jednoznačně. Studenti deklarovali, že jsem jejich reprezentant a to, že se mnou rektor nejedná, si vykládají tak, že tím pádem odmítá jednat s nimi.

Jaké jsou tedy uváděny konkrétní důvody pro vaše odvolání?

Argumentace se pořád mění. Nejdříve se začalo tvrdit, že jsem nedůvěryhodná osoba, potom byla některá má rozhodnutí označena za nekompetentní (aniž by to bylo doloženo), když se věci začaly probírat konkrétně, argumentace se zase změnila v tom směru, že nejsem schopen komunikovat s panem rektorem, potom nemohl zase pan rektor komunikovat se mnou, následovala kritika personálních změn (v loňském roce, jsem udělal dost výraznou generační obměnu pedagogického sboru, odešel profesor Preclík, pan Janíček a jiní, a na jejich místa jsem nabral osobnosti jako je Stratil, Mainer, Merta, Gabriel, Ambrůz, Titlová, Benish, Svobodová, Keiko Sei, a další). Vyčteno mi bylo, že jde o jakési pofiderní umělce, navíc nebrňáky dojíždějící i na částečné úvazky a za symbolické peníze, údajně bez pedagogických kvalifikací, bez docentur (přičemž k habilitaci je třeba pedagogická praxe, kterou ale bez titulu nelze u nás vlastně na úrovni získat), přišlo na řadu i zpochybnění akceschopnosti umělecké rady (v níž jsou např. čestnými hosty oba pražští rektoři Hlaváček a Kotalík, Schmidt z MU, Milan Uhde, Spielmann z Bochumi, Vašulka ze Santa Fe, Buchler z Manchestru, dále Šejn a Kokolia z AVU, Matasová a Gebauer z VŠUP, Sikora a Fila z VŠVU, Zippe, Chatrný, Dufek, Kobosil a další). Pak nastalo stádium, kdy se hovořilo o koncepci - tedy že jsem ji změnil v rozporu s původními představami a zřizovacími záměry (přitom, když jsme šli do dokladů, ukázalo se, že naopak realizuji tu původní koncepci tak, jak byla naplánovaná), načež přišla poslední argumentace, že se fakulta ekonomicky řítí do záhuby, což se ovšem vědělo už dva roky zpátky. Není-li útlum hlavním scénářem, protože po balíčcích a po neprozíravém tajemníkovi, ve stavu, ve kterém jsem fakultu zdědil, byla z ekonomického hlediska bez dotací nezvladatelná. Naopak změny, které dělám, mohou vést k ozdravení ekonomického systému a do dvou tří let k vybudování její soběstačnosti. To je ale možná nežádoucí, pro ovládání je asi lepší dávkovat dotace a udržovat závislost. Vyčítají nám, že na nás doplácejí, ale přitom nám upírají jeden z klíčových finančních zdrojů, a to za tvůrčí výkony, které nám podle svých pravidel neuznávají.

Jak chcete dosáhnout finanční nezávislosti v rámci univerzity?

Souvisí to s počtem studentů. Při zřízení fakulty byla plánována kapacita v plném stavu cca 200 studentů. Původní vedení to dopracovalo jen na 150. Dnes je skluz 50 studentů - v přepočtu skoro 5 milionů a to je vlastně finanční deficit, který fakulta má. Základní děkanátní služby, které musíme obstarat, se zásadně nemění, ať je studentů více nebo méně. Proto jsem mimo výrazné úspory změnil vnitřní strukturu tak, aby umožnila větší flexibilitu postupně dobrat ještě těch cca 50 studentů. Zádrhel ovšem je, že loni byl administrativně stanoven numerus clausus a limit růstu, jehož zvýšení nám nechce vedení povolit. To je další podivná obstrukce. S očekáváním lepšího koeficientu srovnatelného s ostatními uměleckými školami, bychom totiž brzy vyšli už s tím, na co máme od státu na studenty nárok . V pozadí celého sporu jsou jistě i tahanice o peníze, ale docela výrazně se tady vyhrocuje střet humanitní kultury a technokracie.

Jak si vysvětlujete, že vedení školy nevidí způsob, jak pro tak malou fakultu získat víc peněz?

Bohužel se domnívám, že jde právě o odborné nedorozumění a mylné představy o naší práci. Myslím, že vedení školy by řešení i vidělo, ale problém může být například v neochotě některých starých struktur dát více prostoru pro nové. Tradiční fakulty se dodnes plně netransformovaly a není jisté, zda je tam dostatek vůle s tím něco dělat. Než se všechny tyto věci usadí do normálu, můžeme my, malí a noví, být omezováni na vrub gigantů, z pozice síly. Je to jako s velkými státními podniky, které brzdí rozvoj nových drobných perspektivních podnikatelů. Mohli bychom být soběstační, ale pohodlnější může být, přistřihovat nám dotace a zatlačovat nás do stavu, kdy musíme prosit o milodary.

A jak se bude podle vás situace dál vyvíjet?

Já nevím. Teď čekám, co se bude dít. Signály na moje odvolání byly dost jednoznačné, ale jsem odvolatelný na návrh rektora jedině v konsensu obou senátů, fakultního i univerzitního. Přestože byly za mé odvolání nabídnuty do fakultního rozpočtu navíc 4 miliony (později 3, pak 2 a nyní už jen 1,5…), předpokládá se, že fakultní senát je víceméně kompaktní a nezlomný. Další kroky, jak byly naznačeny, směřují k podání návrhu na zrušení fakulty. K tomu je ovšem potřeba navíc souhlas Akreditační komise Ministerstva školství, kde začalo vedení univerzity sondovat, zda by uspělo. Nejsou to žádné chiméry, je to vážné. V posledních čtrnácti dnech se ale rychlost narůstajícího tlaku poněkud zbrzdila získanou podporou z širší umělecké obce. Těch scénářů je celá řada a já bych nerad předbíhal. Nejpravděpodobnější varianta, kterou tuším je, že návrhy na moje odvolání a zrušení fakulty budou staženy, ale dostaneme tak málo peněz, že budeme muset rozpočet sami osekat.

A univerzita má takovou pravomoc odebrat vám peníze?

Nový vysokoškolský zákon pravomoci rektorátu oproti fakultám a zejména rektorů vůči děkanům posílil. Je to další krok k opětovné centralizaci, dává vedení školy podstatně větší moc, než dosud. A tak to bude o porozumění a toleranci, a taky o důvěře. Někteří zřejmě nedůvěřují tomu, co děláme. Je to také otázka kompetencí
Co bude dál, nelze v tuto chvíli jasně předvídat. Je to rozehraná hra.

01.02.1999