ABOVE

ABOVE je rodilý Kaliforňan neznámého věku a totožnosti. Cestuje téměř nepřetržitě po světě jako postmoderní beatnik, chlubí se téměř čímkoli a snaží se všem předvést umění tak neurčité, že nejsme schopni ho pojmenovat.

Není to graffiti umělec a ani sám sebe nenazývá umělcem nebo návrhářem. Je to vynikající mistr v tom, co dělá, ať už se to nazývá jakkoli. Rozhovor jsem s ním dělala po mailu před několika týdny, když byl v Lisabonu. Potom odjel do Kalifornie a před pár dny mi psal z Itálie.

Takže, kdo jste?
Jsem člověk, který rád cestuje, tvoří a účastní se všeho, co život nabízí.

A kde jste teď?
Právě teď jsem v Portugalsku, v Lisabonu. Právě jsem přijel z Barcelony, a předtím z Říma.

Měl bych vás nazvat „graffiti umělcem“?
Ani nápad!

Vzhledem k povaze vašich děl byste mohl být nazván také grafikem, nebo i typografem. Obrátil se na Vás už nějaký návrhář s tím, abyste ho vedl při nějakém specifickém úkolu?
To je legrační, protože se na mě za poslední roky hodně lidí obrací o radu a i konzultace ohledně „image“ různých společností a podobných hovadin. Nejsem grafik a vlastně vůbec toho o počítačích ani moc nevím. Počítač je zajímavý tvůrčí prostředek, ale právě teď to není ten můj.

Byl jste letos v Mexico City, co si myslíte o tamním graffiti?
Líbilo se mi, že ho tam bylo spousta. A navíc ne všechna graffiti byla o ničem, byly tam opravdu některé unikátní styly a formy, co byly na mexických ulicích. Buen Trabajo Amigos.

Na svých webových stránkách citujete Dr. Martina Luthera Kinga, Jr.: „Naše životy začínají končit dnem, kdy začneme mlčet o věcech, na kterých záleží.“ Co jsou tedy ty věci, na kterých záleží právě teď vám?
Válka, která pokračuje v Iráku. Jak měl být americký prezident zavražděn před osmi lety a nikdy by nezkurvil tenhle svět tak, jak je dneska. Vadí mi chudoba. Snažit se udělat z tohohle světa lepší místo pro dnešek a hlavně pro zítřek. To je jen pár věcí, jen tak z hlavy.

Jak se to odráží ve vašem díle?
Snažím se a komentuji a začleňuji to do svých děl, když to jde, většinou s humorem a vtipnými sarkastickými poznámkami.

Opravte mě, jestli se mýlím, ale začal jste cestovat po světě jako umělec se svým projektem Arrow a zdá se, že to trvalo přinejmenším několik let. Co bylo cílem? Co vás pohánělo?
V tomhle vás opravím. Narodil jsem se a vyrůstal v Kalifornii. Když mi bylo 19, rozhodl jsem se odjet do Paříže, v podstatě malovat a vystavovat svoje díla na ulici. Od té doby, což bylo v roce 2001, jsem pořád cestoval po světě, nejen se svými mobilními instalacemi šípů, ale taky se svými slovně-hravými abstraktními a ikonickými styly. Podnikl jsem čtyři velké cesty, každý rok od roku 2004 do dneška. Měl jsem štěstí, že jsem mohl podniknout USA TOUR (2004) po 14 městech ve Spojených státech. EUROPEAN TOUR (2005) po 15 zemích Evropy. THE SIGN LANGUAGE TOUR (2006) po úžasných 26 zemích v Evropě a na Východě! A nejnovější SOUTH CENTRAL TOUR (2007-08) po 11 zemích od Brazílie do Mexika.
Co mě motivuje, je fakt, že jakmile se jednou naučíte, jak cestovat a poznáte všechny ty nové a jedinečné kultury, lidi, místa, jídla, myšlenky, je pak nemožné v tom nepokračovat. Obětoval jsem se a, co se týče majetku, skoro nic nevlastním, což mi umožňuje a pomáhá žít tímhle způsobem života. Teď se soustředím na objevování oblastí v jihovýchodní Asii. Svět je obrovský prostor.

Vím, že máte za sebou nějaké docela krušné časy, když jste maloval, zvlášť v Jižní Americe. Jak se cítíte, když se tam vracíte? Žádné špatné pocity?
Jo, přepadli mě tam s pistolí a okradli mě. V Buenos Aires mi ukradli foťák. Pak v Ekvádoru, v Quitu na mě vyskočili tři pomatení kokainoví feťáci. Vrhli se na mě a najednou jsem měl v levé ruce ten zatracenej nůž, jeden mi ho tam držel a ti druzí dva feťáci mi prosahávali kapsy. Stalo se to zničehonic a bylo to úplně v prdeli.
Ale zpětně jsem se cítil, jako že to prostě byla situace, kdy jsem byl ve špatnou dobu na špatném místě. Mohlo se to stát kdekoli jinde na světě, tohle jsem se při cestování naučil. Vaše vlastní město není o nic bezpečnější než jakékoli jiné. Když to říkám, určitě se do Jižní a Střední Ameriky vrátím. Už plánuji znovu navštívit Buenos Aires.

A teď vážně, jak financujete tyhle cesty? Zmínil jste na svých stránkách pár triků, jako padělané peníze nebo falešné průkazky na vlak. Co dál?
Všechno to zmíněné je pravda. Povedlo se mi udělat si falešný Eurail pass, abych mohl cestovat půl roku po Evropě vlakem zadarmo. Cestoval jsem takhle po Evropě rok předtím (2005) a všiml jsem si, že průvodčí sotva kdy kontrolovali nebo se dívali do mého Eurail pasu. Další rok jsem podnikl SIGN LANGUAGE TOUR po 26 zemích a troufl jsem si jen předělat svoji starou jízdenku. Bylo to opravdu docela jednoduché. Co se týče padělaných peněz, o tom kvůli tvrdým postihům nemluvím. Financuji si svoje cesty z práce číšníka v různých restauracích v Kalifornii. Obvykle cestuji šest měsíců v roce a dalších šest měsíců pracuji, vydělávám na spropitném a připravuji se na svou další velkou cestu. Trochu srandovní, ne?

Kolik kostí jste si už zlomil při malování na vysokých zdech?
Žádnou. Zatím.

Byl jste někdy zatčen?
Přestal jsem to počítat, když jsem byl zatčen podesáté. Je to součást pracovní náplně, takže pokud nejste připraveni na to nechat se okrást, pronásledovat, zatknout a přeškrtnout, radím vám, abyste nepracovali ilegálně na ulici.

Tenhle dotazník máte na svých webových stránkách, je to pro lidi, kteří chtějí koupit vaše umělecká díla. Něco jako filtr pro pozéry, myslím. Funguje to?
Jo, jasně, funguje. Vytvořil jsem na svých stránkách dotazník pro ty, kdo si chtějí koupit ORIGINÁL mého uměleckého díla. 99% lidí jím projde, ale je to filtr na lidi, kteří by si moje dílo koupili a pověsili si ho na zeď jen proto, aby si pořídili svého druhu nový sociální status. Často dostávám e-maily od lidí z celého světa, a jestli mám být upřímný, je to praktický a osobní způsob, jak se spojit s jiným člověkem. Hodně mi záleží na mých originálech a chci se ujistit, že lidem, kteří je kupují, na nich záleží stejně tolik, ne-li víc než mně.

Právě tento týden vyšla série reprodukcí Vašich uměleckých děl, u nich Vám nevadí, kdo je koupí?
Jak už jsem zmínil, dotazník pro kupující je jen na originály mých děl. Je pravda, že na každé reprodukci, které jsme se Studiocromie vytvořili, jsem zanechal nějaký vlastnoruční otisk a stopu, ale z dlouhodobého hlediska jsou to reprodukce, takže žádná z nich není jedinečná. Věnuju se tomu a doufám, že lidé, kteří si ty tisky koupí a dají na zeď, se z nich budou těšit.

Musím použít aspoň jednu z těch otázek na vás, jako třeba „Jak poměřujete úspěšnost?“ Když se třeba dostanete do země a máte v hlavě nějaké dílo, kdy víte, že je pravý čas odjet, pravý čas se vrátit domů?
Úspěšnost svého díla posuzuji, když mám pocit dokončenosti. Liší se to u různých typů děl, ale myslím, že nejjednodušší by bylo měřit moji úspěšnost podle šířky úsměvu na mé tváři.

WWW.GOABOVE.COM

01.01.2009