BERLÍN – PRAHA

Bunkry / Paradies, 2.10. - 9.11.2003,
bunkr pod Alexanderplatzem, Berlín
Prostory pro umění, 3.12.2003,
Goethe - Institut, Praha

Alternativní prostory jako východisko: bunkr
K takřka masové návštěvnosti podzimní výstavy Paradies v Berlíně přispělo hlavně místo konání: kurátoři Nina a Torsten Römerovi ji situovali do prostor bunkru pod Alexanderplatzem ve středu východního Berlína. Základy bunkru byly položeny v roce 1928 na místě, kde měl stát mrakodrap podle návrhu Petera Behrense, ale vzápětí byla stavba projektu z důvodu ekonomické krize zastavena. Prostory byly upraveny ještě dvakrát: jednak v období třetí říše a znovu v šedesátých letech.
Manželé Römerovi jako kurátoři a současně vystavující umělci iniciovali už několik podobných skupinových přehlídek. I jejich předchozí výstavy byly na zadané téma – Smrt v roce 2001 se konala v jiném, menším berlínském bunkru, a o rok později Dobro a zlo v rámci liverpoolského bienále.

Problém výběru: kvalita versus kvantita
Při prohlídce pěti pater bunkrů byl návštěvník doslova zahlcen množstvím vystavených projektů, které se měly vztahovat k tématu Ráje. A také aby ne. Abyste viděli práce na dvou set umělců, museli jste projít labyrintem 25 místností. Rekonstrukci rozsáhlých prostor (za finanční podpory berlínského klubu Berliner Unterweg) a shromáždění děl umělců z celkem 32 zemí je vskutku úctyhodný výkon, pravda ale také je, že zdaleka ne všechno, co jsme v bunkru viděli, bylo pozoruhodné.
Otevřenost vůči národnostem, médiím i generacím manifestovaná na skrytém místě, které bylo z politických důvodů dlouho uzavřené, působí samozřejmě provokativně. Otázkou však zůstává, jestli je otevřenost tím nejlepším výběrovým klíčem. S názorem Römerových, že kurátoři velkých mezinárodních přehlídek vybírají pouze známé umělce, protože se bojí riskovat dosud neproslavené umělce, by se dalo polemizovat. “Česká reprezentace”, konkrétně Michal Pěchouček, Štěpánka Šimlová, Jan Kadlec a společné video Tomáše Svobody a Zbyňka Baladrána, vypadala dobře.

Prezentace v Goethe - Institutu
Galerie Display zorganizovala ve spolupráci s Goethe - Institutem 3.12.2003 prezentaci projektu Paradies za účasti jejích kurátorů. Její součástí byla projekce záznamu tiskovky a zahájení výstavy v bunkru na Alexu. V Institutu pak následoval Videovečer českých umělců Jespera Alvaera, Radka Mackeho, Jiřího Thýna a Patricie Fexové. Přínosná byla především nová komunikace. Römerovi nás seznámili se svým projektem s tím, že by podobnou akci chtěli zorganizovat také v Praze.
V každém případě musíme ocenit také akční kulturní angažovanost Goethe-Institutu v Praze, který se snaží přinášet aktuální témata a spolupracovat s jinými než mainstreamovými institucemi.

Praha není Berlín
V rámci návštěvy Römerových v Praze padl návrh uspořádat podobnou výstavu v Praze. Realizace takové akce, byť zatím jen na teoretické úrovni, s sebou nese několik úskalí. Jaké prostory v Praze s analogickým kontextem známe? Precedens undergroundové “okupace” prostoru pod Stalinovým památníkem na Letné na začátku devadesátých let má pro českou scénu vžitý, takřka kultovní kontext. Je otázkou, jestli je dnes v Praze na výstavu ve stylu Paradies ta správná nálada a jestli by podobná akce na dosud neobjeveném místě přilákala tolik zvědavců jako v Berlíně. Na výjimečnost Festivalu světla v roce 1991 pod Stalinem měla ve své době vliv historická exkluzivita místa a polistopadová atmosféra.
Na rozdíl od Berlína nám v Praze k tomu, abychom si skočili na dobře zprodukovanou výstavu s mezinárodní účastí, stále nestačí lístek MHD. Uskutečnění podobné výstavy koncipované pro alternativní prostory v Praze by určitě nebylo zbytečné – s jednou výhradou: dát přednost kvalitě před nevytříděným množstvím.
Mariana Serranová

01.03.2003