Andy Warhol v 50. letech způsobil kolaps avantgardního diskurzu, protože nacházel vhodné umělecké objekty či náměty v jakémkoliv prostředí a zpracovával je pomocí techniky masové reprodukce, jako je sítotisk. Podle Warhola se umění netýkalo života, uměním mu byl sám život, z něhož stačilo zachránit pouhé momenty a označit či přeznačkovat jimi ucelený zážitek všednosti. Žiju v Ciudad de México a na Warhola musím myslet pokaždé, když beru ráno do rukou noviny, z nichž div necrčí krev. Mohu si být jistá, že na první stránce najdu alespoň jednoho popraveného, někoho, komu usekli hlavu, nebo možná jako včera fotku dítěte, které ubila a ukousala jeho nedospělá matka. Násilí v umění je námět, o němž se toho nenapsalo málo. Nicméně se tak dělo z hlediska podle teoretiků už téměř překonaného paradigmatu hloubky, snažícího se estetizovat život. Mají snímky městských fotoreportérů nějakou uměleckou platnost? A jestli ne, proč? Jak to, že se po celém světě vystavují obrazy a videa, které se k násilí vyjadřují vyumělkovaně, a proč na druhé straně není umělecky – a politicky – korektní uspořádat výstavu na oslavu například po celá desetiletí publikovaných fotoreportáží v La Prensa, nejdokonalejším příkladu bulvárního plátku? V posledních letech se u nás dost povrchně hledalo něco, co by mělo být určující pro naši identitu. V módě bylo dávat najevo snahu „zachránit a zachovat“ indiánské a lidové „zvyky a tradice“, ovšem zbavené významu a zasazené do nového kontextu v drahých průmyslových a módních designech, propagovaných na trhu jako gesto zvyšující spotřebu národních výrobků, což nejen posiluje naše renomé v soutěžích, ale navíc prý podporuje vytváření pracovních příležitostí v odloučených komunitách. Stálo by za to vyhodnotnit, zda nás jako zemi skutečně definuje toto kulturní bohatství, zdánlivý smír a soulad mezi natolik rozdílnými lidmi. Nebyly by pravdivější vizitkou spíše násilí, korupce a nejhroznější zločiny páchané společností a vládou? Není snad hodnotnější prezentovat vlastní realitu takovou, jaká opravdu je, než se odvracet k jiným, kos- KREV mopolitnějším končinám a maskovat naši skutečnost mezinárodním stylem, který z ní smývá veškerou původní syrovost? Taková volba by mohla vést k pokusům o reflexi a snad i k občanské aktivitě, v níž bychom se mohli konfrontovat sami se sebou právě prostřednictvím té temnější části naší identity, toho nejhoršího z naší reality. Bohužel ale není vůbec jasné, jaký tržní prospěch by to mohlo přinést umělcům a galeristům. Takže se raději nadále veselme v naší sladké společnosti, těšme se z jejích „kulturních“ produktů, její internacionálnosti a tolik uspokojivé nejednoznačnosti.
Ciudad de México, srpen 2007
Doporučené články
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář