Časopis Umělec 2006/2 >> Kapellbrücke v Luzernu Přehled všech čísel
Kapellbrücke v Luzernu
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kapellbrücke v Luzernu

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Marion Ronca | u-sobé | en cs

O konstrukci a rekonstrukci symbolu

Nevzpomínám si už přesně, kdy a při jaké příležitosti jsem poprvé vstoupila na Kapellbrücke v Lucernu, nejstarší, a se svými 204 metry údajně nejdelší zastřešený most Evropy. Zřetelně si však pamatuji na skličující duch historie, který vanul ze zaprášených pavučin během jedné z historicko-genealogických lekcí, které mi udílel můj dědeček.
Tehdy jsem se také dozvěděla, že lucernský Kapellbrücke patří k několika málo posledním dřevěným mostům světa, které mají pod svým štítem zavěšený obrazový cyklus. Byl vytvořen na začátku 17. století, tedy asi 400 let po výstavbě mostu, přímo na míru a původně se skládal ze 158 třírohých obrazových tabulek. Zobrazovaly velké okamžiky dějin švýcarské konfederace, náboženské a politické zázraky, které se v Lucernu odehrály, a také důležité okamžiky v životě městských patronů Sv. Mauricia a Sv. Leodegara.
Jejich vytvoření bylo velmi nákladné, a proto byli občané města požádáni, aby se finančně podíleli. Jako protislužba jim bylo nabídnuto, že se jejich rodinný znak a jméno objeví na jednom z obrazů. V průběhu let musely být obrazy, které byly vystaveny větru a dešti, pravidelně obnovovány na náklady velkorysých a po úctě toužících městských občanů. Příležitosti se chopil také můj předek, Anton Rung, dovedný italský imigrant, který se v Lucernu usídlil v roce 1718, a díky uhrazení nákladů na restaurování nechal na jednom z obrazů zvěčnit svůj znak a své jméno.
Po mnoha letech od mé iniciace na mostě Kapellbrücke jsem seděla v jednom walleském městečku u snídaně, když můj otec nic netušíc obrátil stránku novin a objevil fotografii mostu Kapellbrücke a vodní věže v plamenech. Most jim dva dny předtím padl za oběť. Šokující nebyl ani tak požár Kapellbrücke, jako fakt, že o něm psaly noviny jako Times.
Příčinou požáru byl malý motorový člun číslo 13 zaparkovaný vedle dalších padesáti člunů u Kapellbrücke. Jediný cigaretový nedopalek zahájil požár, který se rozšířil i na dřevěný most. Samozřejmě se po požáru rozvinulo množství více či méně uvěřitelných teorií a dodnes mnozí Lucerňané věří ve žhářství či v až příliš pomalý zásah požárníků. Mnohem pozoruhodnější než tyto předpoklady jsou nesčetné otázky, které nespustil požár, ale znovuvýstavba Kapellbrücke.
Lucernská městská rada dala již druhého dne po požáru najevo, že most bude postaven znovu.
Mluvilo to z duše a srdcí místních obyvatel, kteří se po stovkách scházeli na můstku u radnice, přinášeli květiny, halili se do smutečního floru a dávali mostu poslední sbohem. Jen pomalu přibývaly hlasy, které žádaly desetileté moratorium či vypsání architektonického konkurzu. Jeden architekt z Nidwaldenu se dokonce odvážil vyhotovit skicu Kapellbrücke z oceli a skla a publikovat ji v novinách. Nadávky a výhružné dopisy nevynechaly nic. Kapellbrücke musí být znovu vystavěn, ovšem přesně takový, jaký byl předtím, než požár „znetvořil tvář Lucernu“ a od té chvíle už „Lozärn nüme Lozärn“ (Lucern nebyl Lucernem).
O tom, jaké stavební dílo bude reprezentovat město, často rozhoduje náhoda. Kapellbrücke nebyl vystavěn jako symbol. Nejprve byl součástí obranného pásu města, později byl používán jako provaznictví. Na konci 19. století to byl jednoduše jeden z obyčejných dřevěných mostků, který bychom nejraději strhli. Tak totiž dopadl lucernský Hofbrücke, také zastřešený most s obrazovým cyklem Starého a Nového zákona. Byl stržen mezi lety 1835 a 1852, aby udělal místo přístavní hrázi Schweizerhofquai. Ale ještě ve dvacátém století, kdy jsme se již shodli na hodnotě historických staveb, nebyl Kapellbrücke středem zájmu Lucerňanů a musel se dělit o pozornost se Lvím památníkem „Löwendenkmal“, věží „Museggturm“ a horou Pilatus. Na konci sedmdesátých let však prohlásil Kurt H. Illi, dlouholetý dopravní ředitel města: od nynějška se budeme propagovat již jen „věží a mostem“.
Illiho turistické reklamní kampaně byly tak pronikavé a všudypřítomné, že i Lucernští brzy přesvědčili sami sebe, že most Kapellbrücke a vodní věž jsou tváří Lucernu a v roce 1993 prožívali ztrátu mostu, „jako by jim shořel vlastní dům“. Smutek nad zničeným mostem byl tak velký, že se obrazový cyklus zdál úplně vedlejší. Ten na rozdíl od mostu nebyl rekonstruován.
V průběhu let si kantonální památková péče, městští zastupitelé a švýcarská komise pro péči o historické památky lámaly hlavu s tím, jak se ztrátou obrazů naložit. Debatovalo se mezi jiným o kopiích starých obrazů, o obrazovém cyklu odstraněném z mostu Hofbrücke, o mostu bez obrazů, o mostu se zachovanými originály a prázdnými místy a také o novém obrazovém cyklu z dějin města a Švýcarska.
Nebylo těžké uhodnout, že se nakonec prosadí restaurátorsky nejsnazší varianta – most se ověsí zbylými původními obrazy. Zato nápad vytvořit nový cyklus z lucernských a švýcarských dějin získal podporu pramalou. Údajně šel politicky těžko prosadit, protože nové obrazové obsahy by musely být pevně definovány – a témata jako role Švýcarska ve druhé světové válce vedla k prudkým a nepříjemným diskuzím. Důvod, proč se o nových obrazech nikdy přímo neuvažovalo, souvisel ale podle mě spíše s tím, že památkáři a městští zastupitelé nepovažovali prostý koncept dějinného obrazového cyklu za skutečné kulturní dědictví. Vlastním kritériem, podle nějž se posuzovaly varianty obrazových cyklů, byla totiž autenticita a původnost.
Přemýšlet o tom, nakolik utrpěla autenticita Kapell­brücke a jeho obrazového cyklu, je zbytečné, protože již před požárem nebyly původní. Dřevo mostu bylo už víckrát, naposledy v šedesátých letech, z větší části nahrazeno a obrazy byly během staletí mnohokrát ne zrovna odborně restaurovány a zčásti naprosto regulérně přemalovány.
Zeptáme-li se dnes Lucerňanů na obrazový cyklus, zdá se, že staré obrazy podle nich na most patří. Přitom je jim asi jedno, zda jde dnes o originály, kopie, či dokonce o obrazy ze strženého mostu Hofbrücke, důležité je, že působí nějakým způsobem historicky. Budeme-li trvat na kritériu autenticity, jako to dělají historikové, památková péče a především komise Unesca pro kulturní dědictví, nebo se spokojíme s tím, že fasády budov budou působit staře, je nakonec jedno, protože otázka našeho vztahu k minulosti beztak nebude zodpovězena. Historické stavby, ať již původní, či rekonstruované, nám neumožní znovu prožít dějiny, ani nám nezprostředkují ono tak často zmiňované nalezení vlastní identity. V nejlepším případě je budeme pozorovat lhostejně jako fosilie z jiných časů, v nejhorším případě je použijeme jako projekční plochu naší vysněné minulosti. Pokus o aktualizovaný obrazový cyklus by oproti tomu nabídl pozoruhodnou příležitost zeptat se, co zbývá, o co jde a co pro nás znamenají dějiny, a jak se k nim dnes chceme postavit.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
První katalog bludné fotografky Tal. Zachycuje období putování posledních několika let druhého tisíciletí v intimních záběrech...
Více informací...
2,82 EUR
3 USD
2004, 21.5 x 28cm, Mixed Media
Více informací...
332,40 EUR
350 USD
Getting down and into it, I hope to write for some time with no other objective than to entertain, let you know and otherwise...
Více informací...
7 EUR
7 USD
28 x 15 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
223,20 EUR
235 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS