Nan Goldin, Cookie, drogy a AIDS

Poprvé jsem Cookie viděla v době, kdy měla vetešnictví na verandě v Provincetownu. Byla něco mezi vydědencem z Tabákové cesty a dívkou z béčkových holywoodských filmů, nejúchvatnější žena, jakou jsem kdy potkala. Někdo mi řekl, že je to ta Cookie z filmů Johna Waterse. Toho léta jsem na ni každou chvíli natrefila někde v baru nebo na večírku, potkávala jsem se s celou její rodinou, když dělávala barbeque. Její rodina, to byla její přítelkyně Sharon, její syn Max a její pes Beauty. Sblížily jsme se také proto, že jsem ji fotografovala - fotografie byly důvěrné a náš vztah tudíž také. Byla jsem vedle ní a fotografování mi dovolilo vstoupit do jejího života.
Nan Goldin: Cookie Mueller, N.Y.C. 1990
Cookie Mueller představovala pro Goldin ideál okouzlující ženy, svobody a přátelství. Goldin představuje Mueller ve společnosti jejího syna, její milenky Sharon a jejího manžela Vittoria. „Cookie a Sharon tančí v Back Room“ ukazuje Cookie jako dokonalou společnici na večírku: objímá Sharon a vysílá svůj svůdný pohled do objektivu. Zhruba uprostřed cyklu je dvojportrét Mueller a Goldin („Cookie a já, když jsem dostala pěstí“). Obě ženy neochvějně hledí do objektivu s úmyslem zachytit důstojně traumatickou chvíli. Goldin se dívá do kamery omráčená bolestí poté, co jí uhodil jistý muž - fotograf na konferenci, Mueller vyjadřuje napjatý soucit. Goldin sama zde nestojí mimo, ale je součástí příběhu.
Elisabeth Sussman: Obrazy (z) její doby: Fotografie Nan Goldin
Životní tempo oscilovalo mezi zbrklou naléhavostí a jakoby nekonečnými pásy imaginárních kulis. Lidé brali drogy pro zábavu, nebo možná proto, aby zahnali zármutek nebo zoufalství, ale nejčastěji jim pomáhaly vytvořit osobnost, kterou si s sebou brali večer do společnosti. Lidé, kteří byli jindy a jinde zahloubáni, nesmělí a nenápadní, se mohli na chvíli stát hvězdami, byť jenom ve vlastní mysli. Drogy byli jakýsi vnitřní make-up. Zkoušeli jsme je jednotlivě a v kombinacích, a doufali jsme, že nalezneme zázračnou formuli, spolehlivého činitele proměny. To platilo pro mnohé z nás, ale byli i takoví - a Nan je znala, kteří přesahovali běžný životní rozměr v jakémkoli kontextu. (Hned tak se nenarodí druhý takový člověk, jako byla třeba Cookie Mueller.)
Luc Sante: All Yesterday´s Parties
Milá Cookie...Já vím, já vím, já vím, že je někde nějaký ráj, a když je hrozně daleko, vím, vím, vím, že se tam dostanu, a až tam budu, budeš jeden z prvních lidí, kterým pošlu pohled s kompletním popisem, jak to tam vypadá, a mapu, abys věděla, kde to je... Odvahu, chleba a růže, Gordon
Nan Goldin: Cookie Mueller, N.Y.C. 1990

01.01.1999