Patricie Fexová

*1975, vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér malířské školy 2 u V. Skrepla.
Patricie Fexová nemá natolik vyhraněný rukopis, abychom její práce ihned poznali. O to může být větší překvapení, když se po malbách s vyždímaným prádlem či zákoutím ateliéru setkáte se ztopořeným Billem Gatesem v trávě anebo třeba s asfaltovým černým slimákem delším než metr.
Letošní diplomovou práci pojednala Fexová víceméně fotograficky. Série bunkrů dodělávaných v počítači se neobrací k minulosti jako traumatickému tématu. Autorka v nich dnes už vidí jen vizuálně zajímavé objekty, které vlastně nikdy k ničemu nebyly a nebudou. Zachází s nimi proto jako v jednadvacátém století: vejdou se jí do sci-fi příběhu, ve kterém je válka jen mediální pojem. Bunkry propojuje se skleníkem, vytváří kolem nich landartové louže. Z fotografií rovněž retušuje všechny projevy minulé civilizace jako telegrafní dráty i lidi.
Těmto fotografiím předcházela australská série Prehistorická zákoutí, která vznikla pouhým překrytím několika negativů. Výsledný dojem působil jako ze zdokonaleného ateliéru Karla Zemana, zároveň vyvolával pochybnosti, nakolik jednotlivé záběry ještě souvisí se skutečností a co divák opravdu vidí.
Dvě nejnovější velkoformátová díla odkazují k posunutému významu malby v konfrontaci s novými médii. Pečlivá malba koně a lesa s ohněm jako by vypadla z tapety snobské zálesácké chaty. Je tak divná, až je hezká. Varuje před rizikem přesycení obrazovými vjemy a jejich zdánlivě snadnou odlišností.

01.02.2001