Plán B

Potřeba popsat stav současné české výtvarné scény z pohledu galerijního provozu vyplynula z našich rozhovorů mezi návštěvami vernisáží. Záměrem je zachytit probíhající fázi vzniku něčeho nového i příčiny současné situace..

V rámci přípravy na setkání s mladými pražskými galeristy jsme všem položily deset stejných otázek. Protože odpovědi přinášejí zajímavé informace o podobnostech i rozdílech jejich koncepcí, rozhodly jsme se je otisknout.

Nechceme hodnotit činnost galerií. Jednotlivě se zde představují prostřednictvím dotazníku. Další závěry vyplývají ze společné celovečerní diskuze s kurátory, k níž došlo 13. března v salonku žižkovské restaurace U Slovanské lípy. Zajímalo nás zejména, jak se galerie samy definují; jak definují svou funkci tvůrců programu (kurátorů, provozovatelů, organizátorů…); u umělců-galeristů – jak ovlivňuje jejich působení v galerii jejich vlastní pozici na umělecké scéně; jaký je jejich vztah k médiím, oficiální scéně, kritice; zda plánují zastupovat umělce a spolupracovat se zahraničím. V následujícím textu citujeme útržky z těchto rozhovorů. Smysl setkání zpětně vidíme i v tom, že všichni zúčastnění společně vytvořili prostředí, ve kterém mohly být tyto formulace vyřčeny. Byly pojmenovány skutečnosti, které lidem z komunity mohou připadat samozřejmé. Z následujícího textu vyplynou důvody, proč jsme se zaměřily právě na tyto pražské galerie a prostory pro současné umění: A.M.180, c2c, Display, Entrance, ETC., Jelení a NoD.

K dalšímu zpracování ponecháváme činnost galerií v jiných českých městech, které mají specifické postavení vyplývající z geografických podmínek, galerie fungující na institucionální nebo komerční bázi, galerie internetové, umělecké ceny a média.

***

V roce 1999 získala Linhartova nadace do pronájmu rozsáhlé prostory v 1. patře v Dlouhé 33 nad Roxy – vznikl Universální prostor NoD jako ve své době největší pražský nekomerční prostor zaměřený na současné umění. Galerie je propojená s divadelním sálem, internetovou kavárnou a barem. Kurátorem výstav byl v letech 1999–2001 umělec Krištof Kintera.

V roce 2000 vznikla v budově Centra pro současné umění, bývalého Sorosova centra, v ulici Na Brusnici na Hradčanech Galerie Jelení. Program tvořený kurátorkou Gabrielou Kotíkovou-Bukovinskou, která průběžně zve ke spolupráci další kurátory, byl od počátku zaměřen na nejprogresivnější české a slovenské umění.

Prostor pro současné umění Display vznikl­ v roce 2001 v Bubenské ulici v Holešovicích. Teore­tici­ Ondřej Chrobák a David Kulhánek a umělci Zbyněk Baladrán a Tomáš Svoboda si pronajali­ nebytové prostory od městské části Praha 7.

Pro­gra­­mem zaměřeným zejména na zahraniční scénu a na konceptuální a kontextuální přístupy k umělecké tvorbě vytvořili prostředí, ve kterém se chtěli pohybovat jako umělci a kurátoři. Reagovali na absenci prezentace současného zahraničního umění v Čechách a vytvořili specifický kontext pro vybrané české umělce. David Kulhánek, Display: „Když jsme začínali přemýšlet o galerii, chtěli jsme se vymezit vůči prostorům, který přebíraly těch funkcí víc a kde jsme měli pocit, že nemají identitu galerie současného umění. To bylo v době, kdy to vypadalo, že prostorů, kde se něco děje, je víc než dneska, a my jsme měli potřebu vystoupit z míšení programů … když je někde polyfunkční prostor, tak to svádí k nálepce, že je to alternativní prostor a alternativní kultura, co nepatří do jinejch galerií, a to je falešný, protože u nás nefungujou standardní galerie a tahleta nálepka alternativy je kontraproduktivní …“

Roku 2002 přišlo současné umění o Galerii Václava Špály, Novou síň a Mánes a zanikla galerie MXM. Koncem téhož roku založily Veronika Bromová, Veronika Drahotová a Aleksandra Vajd galerii Home s ambicí propojit českou a mezinárodní scé2002 začal výstavní projekt skupiny Rafani CO 14 v prostorách tehdejšího atelieru Rafanů a přilehlého dvorku. Omezení výstav na jeden večer a nutnost reagovat na charakter prostoru nastavily konceptuálně-performanční podobu výstav. CO 14 tak vytvořila precedens pro současné malé galerie, kdy se návštěvnost omezuje převážně na dobu vernisáže. V červnu 2003 Rafani výstavní činnost CO 14 uzavřeli. V Praze skončila po deseti letech Gandy Gallery. Byla otevřena institucionálně založená Futura. V roce 2004 se Galerie Jelení přestěhovala do výrazně menších prostor v Drtinově ulici na Smíchově. Zanikla galerie Home, vedená Veronikou Drahotovou. Po čtyřech letech skončila galerie Tvrdohlaví vedená Václavem Marhoulem. Skončila galerie Behémot Karla Babíčka. Tím z pražské scény současného umění zmizely subjekty založené v devadesátých letech nebo spolupracující s umělci a kurátory, kteří scénu devadesátých let formovali (vyjma dosud fungující komerční Galerie Jiří Švestka). Došlo k přerušení kontinuity mezi devadesátými lety a novým tisíciletím.

***

A.M.180 založili v roce 2003 Štěpán Bolf, Dan Dudarec, Anežka Hošková, Jakub Hošek a Markéta Wilemsa Pec­ková v prostoru Utopia na Bělehradské ulici na rozhraní Vinohrad a Nuslí. Od začátku bylo jejich záměrem propojit současnou výtvarnou a hudební scénu na principech DIY. V Utopii se zpočátku konaly hudební produkce a výstavy. Nyní zde kolektiv A.M.180 pořádá kromě výstav i videoprojekce, jejichž kurátorem jsou Radim Labuda a Štěpán Skalský, koncerty se přesunuly do praž­ských klubů. Tran­zit.cz ocenil letos činnost A.M.180 udělením tranzitgrantu.

***



Galerii ETC. začali provozovat v říjnu 2004 ve vstupní místnosti do grafického studia DRAW.etc. na nuselské Jaromírově ulici umělci Jiří Franta a Jiří Skála. Podle Jiřího Franty je v programu galerie nejpodstatnější práce s prostorem. Jiří Franta, ETC.: „Z vlastní výstavní praxe vyplynula potřeba dát umělcům možnost si s prostorem svobodně nakládat… jakou oficiální galerie neposkytují.“ Jiří Skála, ETC.: „…ETC. je postavená na tom, že lidi si mají vyzkoušet vlastní výstavu ve svý komunitě a potom si stavět dál svou kariéru … ETC. je o tom, jak začít…“

V květnu 2005 začaly Tereza P. Velíková a Tereza Severová ve vstupní hale Karlín Studios v Thámově ulici v Karlíně provozovat galerii Entrance. Jedním z jejich prvních projektů byl Saloon, představující „neziskové“ české a slovenské galerie. Po tříletém působení Tamary Moyzes se na podzim 2005 staly kurátorkami prostoru NoD Zuzana Blochová, Dita Lamačová a Lucie Čermáková. Na přelomu roku začal holešovický prostor Display fungovat pod hlavičkou „display + tranzit prostor pro současné umění“, která vyjadřuje propojení galerie s iniciativou pro současné umění tranzit.cz, založenou a podporovanou finanční skupinou Erste Bank Group. V únoru 2006 založily Zuzana Štefková, Denisa Kera a Pavel Sedlák galerii c2c v bývalých kancelářských prostorech domu v ulici Za Strahovem na Břevnově. Galerie je programově zaměřena na kurátorské projekty a sdružení c2c chce vytvořit platformu pro výtvarnou teorii a kritiku.

***

Za nově vznikajícími galeriemi stojí lidé, kteří již nemají potřebu reagovat na devadesátá léta, ani se vůči tomuto období vymezovat. Reagují ale na mezery, které po devadesátých letech zůstaly.

Jiří Skála, ETC.: „Proč vznikly během několika let alternativní prostory v Praze? Nová generace potřebuje někde vystavovat, ten systém nefungoval a znovu se nastavujou kritéria, ... galerie vznikají na zelené louce a musí se dlouhodobě etablovat, jestli vydržíme – jako umělci ne moc dlouho – to táhnout, budem muset najít někoho, kdo to povede… Naše galerie by se měly etablovat a nahradit ty galerie, který skončily v 90. letech.“

Galerie jsou často provozovány umělci, kteří si sami pro sebe vytvářejí prezentační a komunitní zázemí. Tím automaticky přejímají role kurátorů.

David Kulhánek, Display: „Tady je hodně málo lidí, který jako kurátoři fungujou, klasickej kurátor je zprostředkovatel mezi uměním, tedy umělcem a institucí… Je to univerzální termín a záleží, zda se člověk takhle indentifikuje… V současný době kurátoři dělají postprodukci – výstavy na základě výstav jinejch kurátorů. V naší generaci provázanost existuje, ale mezi manželi Ševčíkovými a Tomášem Pospyszilem neexistujou žádný ekvivalenty, propast.“

Vzhledem k rezignaci oficiálních institucí na současné vizuální umění se nezávislé galerie bezděčně dostávají do pozice, v níž suplují jejich funkce. Nevytvářejí pouze prostor pro začínající umělce, „zkušební prostor“, nebo alternativu k institucím, ale přímo definují strukturu a podobu současného českého umění. Nelze přehlédnout, jakou roli mezi umělci a organizátory tohoto dění hrají absolventi a studenti Vladimíra Skrepla (AVU) a Jiřího Davida (VŠUP).

Tereza Severová, Entrance: „Vytváříš prostor pro ostatní a zároveň si ho děláš sám pro sebe.“ Zbyněk Baladrán, Display: „…to je zoufalý pro českou scénu, která je malá, vzájemně si choděj na výstavy a tam se točej ty umělci a neodehrává se nic dalšího.“ David Kulhánek, Display: „Tím točením v tom prostředí se ta produkce tříbí, sice náhražková komunikace, ale zároveň to utváří určitou kvalitu, která by za normálních tržních podmínek byla součástí kariérního postupu, kdy začneš v alternativě, tam si tě někdo všimne, pak si jako polepšíš a skončíš na mezinárodních výstavách…“

Zbyněk Baladrán, Display: „…nemůže se stát, že na české scéně by mi to posílilo pozici. Ovlivnilo to ve skupině 100, 150 lidí pohled na mě… ale že bych měl třeba víc výstav – nemám, galeristu – nemám. Na druhou stranu je strašně příjemný, že seš pořád v centru dění, seš v tom, seš umělec. Pro lidi, který tohle nemaj, je to strašně těžký – setkávají se na vernisážích a je těžký spolu komunikovat a bavit se o umění. Musí si to člověk vytvořit, to prostředí. Jiří Skála, ETC.: „…co nejvíc oceňuju na tý práci, je komunikace s umělcem při instalaci...“ Jiří Franta, ETC.: „Po škole existuje stále nějaký mechanismus, který mě bude propojovat s těma mladýma lidma.“

David Kulhánek, Display: „…zajímavý je, že to prostředí, který tady je, není vůbec konkurenční, my si nekonkurujeme. Profesionálně vystupuje Švestka, kterej do toho prostředí zasahuje a vybírá a dost mu záleží na tom, aby měl korektní a vyjasněný vztahy... Ta hierarchie moc nefunguje... což je chyba neexistujícího trhu.“

Jiří Skála, ETC.: „V českých podmínkách to nejde, ta scéna je tak malá, že když chce někdo něco koupit, tak zajde za tim umělcem … pokud člověk chce být komerční galerie, tak se tomu musí věnovat stoprocentně, absolutně, třeba v mým případě nemít uměleckou kariéru a stát se galeristou a jezdit na veletrhy třeba do ciziny, protože jinak to prostě nejde... nemá smysl se o tom bavit v tom měřítku. Je třeba absolutní rozhodnutí být komerční galerií a soustředit se na to stoprocentně…“

Stát nemá ctižádost se reprezentovat výtvarnou kulturou. Jiří Skála, ETC.: Česká kultura není postavená na výtvarným umění, protože výtvarný umění svojí podstatou je hodně buržoazní záležitost ... je postaveno na reprezentaci něčeho… Výtvarná kultura je populární ve Francii a v Anglii, česká kultura je hodně divadelní a literární, třeba jako i v Německu, tohleto je problém kultury, čím se stát reprezentuje.“ Dobrovolnost ve smyslu „umělci sobě“, která má kořeny v undergroundu, státu vyhovuje. A s absencí trhu s uměním dnes galerie vědomě pracují. V tom se zhodnotily zkušenosti devadesátých let. Na bázi dobrovolnosti a často z vlastních nenávratných investic a ve volném čase modelují „alternativní“ galerie podobu scény současného umění. Jistá jednolitost umělecké komunity vytváří mezi jednotlivými galeriemi nestrukturovanou síť, jež je činí odolnějšími vůči ignoraci ze strany státu a médií. Přestože mají galerie svá specifika a tendence se odlišit, vytvářejí i díky uzavřenosti české scény propojené prostředí, pro něž je mimo jiné příznačné prolínání vystavujících umělců a identické publikum. Komunita je však nositelem kontinuity, která chyběla galeriím devadesátých let, jež byly příliš úzce svázány s osobnostmi svých zakladatelů a s určitým prostorem. Pro komunitní vědomí je důležitější značka a provozovatelé současných nezávislých galerií si dokážou představit jejich pokračování ve změněných podmínkách. To je příslibem větší životaschopnosti galerií.

Kvůli časovým a finančním limitům je spolupráce se zahraničím pro nezávislé galerie s výjimkou Displaye vesměs záležitostí budoucích plánů, o účasti na mezinárodním trhu s uměním nemluvě. Jako dočasná náhrada oficiální scény současného výtvarného umění je však galerijní síť ve své momentální podobě funkční.

David Kulhánek, Display: „Oficiální scéna de facto neexistuje, i umělci, kteří jsou v mainstreamu, nakonec jsou součástí té komunity… oficiální scénu reprezentují instituce, které by mohly umění vystavovat, jako třeba NG nebo GHMP, ale pak jsou lidi, kteří jimi prošli a přitom jsou součástí tý naší scény… všichni, kdo vystavovali v GHMP, nejsou o nic víc oficiálnější než lidi, který tam nevystavovali.“

Pro nezávislé galerie se rýsují dvě možnosti vývoje: buď se transformují a nahradí nefunkční instituce a zapojí se do mezinárodního trhu s uměním, nebo si udrží jasně definovanou subkulturní pozici.

***

V březnu 2006 dostal Display výpověď od Prahy 7. Pokud se rozhodnutí úředníků magistrátu nezmění a kurátorský tým Displaye nalezne novou formu a prostor pro fungování galerie, vznikne pro české prostředí významný precedens udržení kontinuity galerijního provozu.

Zástupci galerií odpovídaly na následující otázky:

1. Jaký byl váš záměr při založení galerie?

2. Jaká jsou kritéria pro výběr vystavujících, oslovujete je, nebo býváte osloveni?

3. Co znamená pro umělce zahrnutí do programu vaší galerie?

4. Spolupracujete s dalšími malými galeriemi, pokud ano, jak, pokud ne, plánujete to?*

5. Jaký je vztah galerie k místu, kde se nalézá, pokud byste přišli o stávající objekt, pokračovali byste dál?

6. Kdo je vaše publikum – přátelé, umělci, kritici, média, zástupci institucí, sběratelé, místní … ?* Jakým způsobem je informujete o programu galerie, považujete jej za dostatečný? Postrádáte informační server?

7. Jak ovlivňuje vaši kurátorskou činnost vaše profese, a naopak?

8. Spolupracujete s institucemi, školami (AVU, VŠUP, NG, GHMP, jiné), se zahraničními galeriemi a institucemi, se zahraničními i domácími nezávislými iniciativami?*

9. Se kterými médii spolupracujete, se kterými médii konkrétně máte zájem spolupracovat, co nenaplňují, popište profil neexistujícího média, které postrádáte?

10. Jak si v ideálním případě představujete fungování galerie za 5 let (provoz, vystavující, fúze s dalšími galeriemi, zformování širší platformy, spojení s institucemi a podobně)?

(* výpovědní hodnotu zde mají konkrétní údaje)

A.M.180.

Utopia, Bělehradská 45, Praha 2, www.am180.org

1. Obohacení zdejšího nudnýho uměleckýho klimatu. Chtěli jsme vytvořit subjekt spojující výtvarnou a hudební scénu. Proto je galerie A.M.180 jen jednou odnoží aktivit toho, čemu říkáme „kolektiv A.M.180“. Zpočátku to vycházelo díky multifunkčnosti prostoru v Utopii – šlo tady pořádat koncerty souběžně s výstavami. Dnes už koncerty musíme pořádat jinde, „multifunkčnost“ kolektivu ale zůstává, přibyla pravidelná promítání videoartu i videoklipů pod kurátorským vedení lidí, který považujeme za fundovaný, ale nejsou přímo členy A.M.

2. Těžká otázka. Asi hlavně osobní vkus členů A.M.180, chceme vystavovat hlavně ty, kdo podle nás dělají kvalitní věci, který nás oslovujou. To samý platí o pořádání koncertů. U výtvarných umělců platí, že se snažíme o pestrost – vystavit jak profláklý jména, tak ty, kdo zatím nikdy nevystavili, i ty, kteří už dlouho nic nevystavili a nikdo od nich už nic moc nečeká. Někdy stačí, že máme pocit, že by ten dotyčný měl vystavit – zajímá nás, jak se kdo s nabídkou vypořádá. Projevujeme mu důvěru, že výstavu zmákne, někoho to snad může vyburcovat k aktivitě.

3. Doufáme, že se po dvou a půl letech fungování značka A.M.180 nějak etablovala. Patří k ní přesah do undergroundu a vystavit pod touhle značkou znamená na chvíli se s touhle scénou spojit. Starším umělcům, který už fungujou léta v uměleckým provozu, to může otevřít novou dimenzi. Zároveň tak trochu testujeme ty samotný oslovený umělce – zajímá nás, jestli chápou, že nejde jen o to, „někde něco“ vystavit, odčárkovat si další výstavu, ale že je důležitý konkrétní místo a kontext jeho fungování. Ne u každýho to vyjde, u někoho se to úplně mine, ale u někoho máme pocit, že to mělo smysl – dál se o věci zajímá, a třeba i z toho úhlu, ze kterýho to vidíme my.

4. Ze začátku jsme měli takový plány, postupně je míň a míň času a možná spíš čekáme, kdo nás osloví.

5. Dost těsnej, obzvlášť pro některý z nás, kdo vyrůstali v prostředí squatterů a pomáhali dávat dohromady Utopii. Zároveň to, jak dnes Utopie funguje, není úplně ideální, už jsme řekli, že jsme přišli o multifunkčnost přímo v jejím prostoru, navíc design klubu nevyhovuje našim nárokům, ale to je pořád míň důležitý než to, že tam můžeme fungovat tak, jak fungujeme – bez větších omezení a hlavně nezávisle.

6. Když nepočítáme ty, co přijdou jednou, protože vystavuje jejich kámoš (a těch je dost), tak si myslíme, že naše stálý věrný publikum tvoří lidi, který pochopili, o co nám jde, ztotožnili se se základníma idejema, respektujou a zajímá je přesah hudby do umění a naopak.

7. Někteří z nás jsou tím, že jsou sami aktivní umělci, blíž ke scéně – jsou „insideři“. Část z nás je pak úplně mimo scénu, ale zas můžou mít nadhled a korigovat názory tý druhý, insiderský části.

8. Většinou ne, a když, tak neoficiálně – např. výstava studentů košický vysoký školy – šlo o akci zorganizovanou zespoda, živelně, bez intervence školy.

9. Médium, který postrádáme? Nezamindrákovanej magazín o kultuře a umění + jeho elektronická verze.

10. Našim záměrem je udržet fungování galerie tak, jak teď běží, ale rozšířit spektrum aktivit A.M.180 kolektivu. V tom nechceme být moc konkrétní… nápady tady jsou, snad bude čas a chuť.

c2c.

Za Strahovem 19, Praha – Břevnov, www.c2c.cz

1. Galerie c2c vznikla jako nekomerční prostor otevřený mladé generaci kurátorů a umělců. Výstavní program je od počátku orientovaný především na české i zahraniční kurátorské výstavní projekty a prezentaci experimentálních, putovních a mezioborově zaměřených projektů. Tímto zaměřením chceme vyprovokovat nejen vznik nových kurátorských projektů, ale zároveň usilujeme o rozpoutání živé debaty o různých přístupech ke kurátorství. Současně se pokoušíme stimulovat realizaci nových uměleckých děl (...)

2. Zatím jsme realizovali pouze dvě výstavy, takže tato odpověď nebude rozhodně směrodatná (...). První výstava Office Art reagovala na prostory, ve kterých se Galerie c2c nalézá. Téma kanceláře se nabízelo i proto, že jsme v relativně krátkém časovém úseku neměli čas ani prostředky na odstranění všech stop po původním tj. kancelářském využití prostor galerie. Čeští a slovenští umělci byli většinou osloveni na základě svých předchozích děl, ale někdy rozhodovala i náhoda, či prostě vstřícnost oslovených.

Výstava Stop násilí na ženách, připravená Lenkou Kukurovou pod záštitou Amnesty International ČR, byla částečně převzatým výstavním projektem, který proběhl koncem roku 2005 v Bratislavě. Původní bratislavská sestava byla doplněna o české umělce a umělkyně, buď na základě jejich dlouhodobého zájmu o genderová témata či politický aktivismus odrážející se v jejich tvorbě, nebo díky tomu, že zareagovali na výzvu šířenou ústně a prostřednictvím internetu.

Další výstavy připravované na rok 2006 jsou primárně iniciovány umělci, kteří se přihlásili s kurátorsky koncipovaným projektem šitým „na míru“ Galerii c2c. V budoucnu plánujeme zavést standardní způsob průběžné výzvy a následného konkurzu projektů hodnocených na podkladě dodaných materiálů.

3. U kurátorských výstav jde především o možnost experimentovat a reagovat na téma, které je oslovenému umělci blízké, případně také o konfrontaci jeho přístupu k problému s dalšími umělci participujícími na stejném výstavním projektu.

4. V rámci sdružení c2c vysloveně usilujeme o užší spolupráci mezi malými galeriemi formou společných či putovních výstav a zamýšleného galerijního bulletinu, který by návštěvníka informoval o aktuálním programu jednotlivých galerií. Na jedné z prvních schůzek mezi zástupci AM 180, c2c, Entrance Gallery a Net Openmind Gallery (www.nogallery.info) byl například iniciován společný výstavní projekt, který by měl proběhnout v Galerii c2c koncem tohoto kalendářního roku.

Konkrétním výsledkem startující spolupráce s bratislavskou Galerií HIT je pak projekt pro festival Multiplace 2006, v jehož rámci by mělo dojít k propojení obou galerií prostřednictvím jednoho výstavního konceptu.

Ze stručného shrnutí dosavadní a budoucí výstavní činnosti vyplývá i jedna z možných priorit­ galerie: práce v česko-slovenském uměleckém kontextu. Dal­ší slibnou spolupráci rozvíjíme v rámci kontaktů s polskou kurátorskou scénou (Magdalena Ujma, Galerie Bunkier Stuki) a plánujeme využít kontakt v Barceloně, Berlíně, Budapešti, Drážďanech, Londýně a New Yorku.

5. Galerie c2c se nachází v domě zčásti vlastněném rodinou jedné z iniciátorek galerie a občanského sdružení (které má v prostorách galerie registrované sídlo). Z toho vyplývá vazba na stávající místo a víra v dlouhodobou podporu činnosti galerie ze strany majitelů domu.

6. Publikum galerie tvoří většinou umělci, kurátoři a přátelé. O programu informujeme prostřednictvím vlastních webových stránek www.c2c.cz, na webových stránkách AVU (www.avu.cz), na stránkách www.nogallery.info a prostřednictvím emailů. Záro­veň distribuujeme cca 150–200 ks pozvánek na jednotlivé výstavy mezi kolegy a přátele. Mediálním partnerem Galerie c2c je časopis Umělec. Zvažujeme inzerci v časopise Ateliér a mediální spolupráci s dalšími subjekty.

7. Ve výkonném výboru sdružení c2c, který zatím koncipuje výstavní program galerie, figurují tři lidé s různým zázemím – dějiny umění, filosofie/nová média, estetika/kulturní management. To nám umožňuje přistupovat k současnému umění z různých stran a vzájemně se doplňovat ve tvorbě programu (...).

8. Vzhledem k zaměření na mladou generaci umělců rozvíjíme přirozeně kontakty s uměleckými školami (zatím především pražskými). Další spolupráci navazujeme s občanskými sdruženími orientovanými podobně jako c2c (například ScArt o.s.).

Do budoucna usilujeme o rozšíření kontaktů s institucemi podporujícími networking v českém i zahraničním kontextu (AICA, CIANT, CSU, TRANZIT).

9. Viz výše.

Postrádáme časopis o současném umění, který by referoval o aktuálním uměleckém dění v českém i zahraničním kontextu a zároveň referoval o živých tématech současné teorie umění. Jako klíčový se jeví i vznik galerijního bulletinu (viz výše).

10. Galerie c2c zatím nemá žádnou institucionální podporu a z ní vyplývající finanční zajištění. Aby byla činnost c2c udržitelná i v horizontu pěti let, budeme řešit financování primárně formou sponzorství a grantů. Škála spolupracovníků by se v ideálním případě měla obohatit o zahraniční vystavovatele a kurátory. Jedním z našich cílů je vytvořit síť českých i zahraničních kurátorů a kritiků současného umění, kteří by si efektivně vyměňovali zkušenosti prostřednictvím webu c2c, ale také na workshopech a konferencích iniciovaných sdružením c2c a z nich vycházejících sborníků (...).

Display

Bubenská 3/421, Praha 7 – Hole­šovice, www.display.cz

1. Chtěli jsme otevřít galerii a zvát umělce ze zahraničí – v té době jsme to brali hlavně jako určitý impuls a kritický příspěvek k oživení výstavních prostorů.

2. Rozhodně oslovujeme, někdy ve spolupráci nebo prostřednictvím jiných osob – umělců a kurátorů z našeho okolí.

3. Myslím, že je to zajímavá výzva – možnost realizace výstavy i poznání nového prostředí – jiného lokálního kontextu. Navíc samostatná výstava (většinou děláme sólo výstavy) se do portfolia vždy hodí.

4. Přímo s žádným jiným prostorem dlouhodobě nespolupracujeme.

5. Vztah je zásadní – prostor ovlivňuje atmosféru projektu, ale i formátování samotných výstav. Velmi nás oslovuje místo – konkrétní urbanistický celek s absurdními prvky i zajímavou architekturou. Budeme pokračovat i v jiných prostorách.

6. V první linii samozřejmě domácí scéna, odkud také přichází de facto jediná relevantní odezva. I kritici – autoři textů o výstavách do ní ve své většině patří. Zástupce institucí se snažíme informovat, ale kontakt není oboustranný.

Z největší části (informujeme) e-mailem, myslím, že tištěné pozvánky jsou důležité, ale asi hlavně pro archiv … informační server nebo booklet se postrádá.

7.–

8. Spolupracujeme s AVU a VŠUP, tedy na úrovni neinstitucionálního propojení. S NG ani GHMP kontakt není. Stálá spolupráce se zahraničím také ne, ale komunikace rozhodně.

9. Spolupráce nefunguje stabilně, v médiích pro informace o současném umění mimo výrazně oficializované instituce není dostatek prostoru a tedy není ani relevantní kontext pro kritiku, která by budovala nějaký aktivní obraz současného umění a tlumočila ho širší veřejnosti. Myslím že schází formát časopisu, jakým byl Detail.

10. Větší prostor s více funkcemi, kde by Display fungoval jako výstavní jednotka.



Entrance



Karlín Studios, Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín, www.entrancegallery.com

1. Vytvořit nový výstavní prostor, kde by se mohla prezentovat nejmladší generace umělců z Čech i zahraničí.

2. Hledáme mladé tvůrce, kteří nás zaujmou osobitým projevem. Program je také složen převážně z autorských prezentací. Samozřejmě ale uvítáme, když nám umělci představí své projekty.

3. Chceme autorům nabídnout příležitost k prezentování prací, projektů a zařadit tak mnohdy ještě ne zcela známé, začínající umělce do širšího kontextu současného umění. Od této pozice se odvíjí i naše zařazení do komplexu Karlín Studios a název galerie Entrance.

4. Snažíme se komunikovat, koordinovat data vernisáží tak, aby se nepřekrývaly. V prosinci 2005 jsme prezentovaly projekt Saloon, který chtěl představit současné mladé galerie nejenom z Prahy. Projekt si ale nedělal ambice zmapovat dokonale toto prostředí, výběr galerií byl spíše subjektivní. Chtěly jsme upozornit na fakt, že takovéto galerie existují a současné umění se odehrává právě tam.

5. Entrance je součástí komplexu Karlín Studios. S ním souvisí a v jeho rámci se odvíjí i naše činnost. Jestli by naše galerie fungovala i bez něj, by záleželo na tom, zda by se naskytl jiný prostor a na aktuální finanční situaci, v které by se v té době nacházela Entrance.

6. Publikem je především úzký okruh přátel – umělců – kritiků, které umění zajímá. Snažíme se ale pronikat i mimo tento okruh lidí. O programu naší galerie informujeme pravidelně rozesílanými pozvánkami, plakáty. Informační server postrádáme, ale právě jeden vznikl. Je to Net Opendmind Gallery (www.nogallery.info) – internetová galerie, která by měla fungovat jako portál s veškerými informacemi, které se umění týkají. Nogallery se představila v Entrance teď v únoru. Samozřejmě tu ale stále chybí tištěná verze informačního serveru, třeba ve formě indexu nebo uměleckého týdeníku.

7. Naše profese je asi to jediné, co ovlivňuje a řídí naši kurátorskou činnost, protože kurátorkami nejsme a ani se jimi necítíme být.

8. VŠUP rozesílá info o našich aktuálních akcích, hodně nám také pomáhá ateliér Jiřího Davida zapůjčováním techniky. Spolupráce s dalšími i zahraničními galeriemi se započala projektem Saloon, uvidíme, co přinese do budoucna.

9. Dlouhodobě nespolupracujeme s žádnými médii, zájem o naši činnost ale projevily např. Hospodářské a Lidové noviny, časopis Ateliér, Umělec, Art & Antique, EX (příloha časopisu Reflex), o celý komplex Karlin Studios se zajímala Česká televize. Celkově ale postrádáme v médiích větší prostor pro výtvarné umění.

10. V ideálním případě vzniknou zajímavé projekty, které by se mohly přelévat mezi jednotlivými galeriemi, které nebudou mít, stejně jako my, finanční problémy, média se o ně budou zajímat a informační server (v tištěné i elektronické verzi) bude vyčerpávající.

ETC.



Jaromírova 18, Praha 2 – Nusle (odpovídá Jiří Skála)

1. Záměr založit galerii nepřišel ode mě ani od Jiřího Franty, ale od Vladimíra Strejčka, který nám nabídl volný prostor pro galerii v jeho nově otevřeném grafickém studiu. A protože se držím zásady nikdy neodmítat dobré nabídky, kývl jsem, stejně jako Jirka Franta. Od začátku se snažíme zaměřit galerii na začínající umělce, nejenom kvůli omezeným prostředkům, ale i pro náš zájem být centrem dění na mladé umělecké scéně.

2. Většinu vystavených umělců jsme oslovili sami, ale nebráníme se, když nás umělci osloví, je to součástí naší práce. Dokonce se rozšířila praxe u vystavujících umělců zvát dalšího umělce. To znamená, že se výstavy z jednoho termínu dlouhého měsíc rozpadly na dva nebo čtyři termíny.

3. To se musíte zeptat samotných umělců, my poskytujeme pouze prostor. Galerie je naprosto otevřena k vystavujícím a nikdy jim neděláme cenzory. Doufáme proto, že máme image naprosto otevřeného prostoru, svolného k experimentům.

4. Na začátku jsme spolupracovali s galerií A.M.180. Měli jsme několikrát společné zahájení výstav. Postupně jsme ale od této spolupráce upustili na žádost A.M.180, protože dostali možnost prodloužit otevírací dobu svého prostoru. V současné době začínáme spolupracovat s galerií Eskort z Brna. Vystavíme několik umělců, pravděpodobně tři, z brněnské scény.

5. Vztah mezi galerií a prostorem je naprosto fundamentální. Galerie nemusí platit nájem a zálohy za energie. Vše toto zajišťuje pronajímatel prostoru, Vladimír Strejček.

6. Většinu našich návštěvníků tvoří umělci a lidé z umělecké scény. Naším programem je ukazovat to nejsoučasnější a nejmladší umění, takže ani neočekáváme, že bychom mohli mít návštěvnost z mimouměleckých kruhů. Zprostředkování současného umění širšímu publiku náleží jiným institucím. Samozřejmě se tomuto nevyhýbáme, ale není to naší prioritou.

7. Určitě nás ovlivňuje práce pro galerii. Nejsme kurátoři, spíše vedoucí tohoto prostoru, vybíráme program a je na umělcích, jak se postaví k nabídnutému prostoru. Oni riskují více než my. Pouze jednou ETC. Galerie měla kurátorsky vedenou výstavu a tou byla výstava Silviny Arismendi a Magdaleny Kwiatkowské v červenci 2005. Ale k otázce, nejvíce nás ovlivňuje komunikace s umělci a ta nás nutí k větší otevřenosti vůči odlišnému výtvarnému uměni.

8. Spolupracujeme s umělci, kteří studují nebo vystudovali tyto školy (AVU, VŠUP), ale se samotnými institucemi nemáme žádný oficiální kontakt. Co se týká druhé části otázky, opět jde o neformální kontakty, tedy až na Umělce, který je naším mediálním partnerem.

9. Tuto otázku jsem částečně již zodpověděl. Jinak nejvíce toužíme po médiu, které by zprostředkovávalo dobré cizí a místní texty-eseje na současná témata a reagovalo recenzemi na právě probíhající výstavy.

10. Funkční art space, který má velký board lidí přispívající na chod galerie a tím jí umožňují maximální nezávislost na státu a městě. Samozřejmě v budoucnu tento prostor předáme dále, aby nedošlo k našemu vyhoření a tím pádem k úpadku galerie.

Jelení

CSU, Drtinova 15, Praha 5 – Smí­chov, www.fcca.cz

1. Pomáhat mladým umělcům na začátku kariéry, často ještě studentům vysokých škol.

2. Umělce vybíráme podle našich hledisek kvality, jen výjimečně zahrneme ty, kteří se přihlásí. Nestává se často, že by ti, kteří sami přicházejí, zapadli do koncepce galerie. Na výběru často spolupracujeme s dalšími mladými kuratory, kteří pomáhají program galerie oživit, v letošním roce především s umělcem-kurátorem Michalem Pěchoučkem.

3. To se musíte zeptat umělců samotných.

4. V našem prostředí spolupráce mezi malými galerie není tak běžná. Mezi malým počtem galerií, který tu existují, je jistá rivalita a spoluprací se cítí být asi trochu ohrožené a obávají se, že ztratí své specifické postavení na výtvarné scéně. Sami se spolupráci nijak nebráníme, určitě by naopak všem prospěla, nezdá se nám však, že by k ní byla všeobecně velká vůle.

5. Už jsme o prostor přišli, pokračujeme v novém.

6. Mladí umělci, mladí kritici, mladá česká výtvarná scéna.

Informujeme média běžným způsobem (pravidelným zasíláním informací o termínech vernisáží, tiskových zpráv atd.), ale odezva je malá. Celkově je tu problém, že je málo odborníků, kteří pro noviny v současné době píší. Dříve byla situace lepší, pro Lidové noviny a MF Dnes psali pravidelně např. Lenka Lindaurová, Marek Pokorný, Radek Váňa a další. Co se týče informačního serveru, byl by pro galerie velmi důležitý.

7. Moje profese mi pomáhá chápat jednotlivé umělce v širších souvislostech a naopak příprava výstavního programu mi umožňuje kontakt s nejmladší generaci a tím mě vede k poznání nejnovějších směrů na umělecké scéně.

8. Spolupracujeme s AVU a VŠUP, pravidelně vystavujeme studenty těchto škol, někdy ve spolupráci s profesory. S jinými českými a zahraničními institucemi spolupracujeme jednorázově na konkrétních projektech.

9. Spolupracovali jsme s Lidovými novinami, MF Dnes, časopisem Umělec, Ateliér. Chybí zde časopis, který by rychleji informoval o právě probíhajících výstavách, jako byl ve své době časopis Artur.

10. Provoz i program galerie bychom chtěli zachovat stejný, spojení s dalšími galeriemi či jinými institucemi se nám nezdá nutné. Spíše bychom vítali spolupráci s jinou instituci v tom smyslu, že by nám byl jednou za rok poskytnut větší prostor, kde bychom mohli uspořádat rozsáhlejší kurátorskou výstavu.



NoD

Experimentální prostor Roxy / NoD, Dlouhá 33, Praha 1, www.roxy.cz/nod/

1. Pro NoD jsme začaly pracovat v lednu 2006, v listopadu 2005 byl vyhlášen konkurz na kurátora, my jsme do toho konkurzu šly ve třech. (...) Galerie je teda takový napůl místo, kde lidi díky wi-fi pracujou a chodí na kafe nebo se shromažďujou při jiných akcích v NoD. Na jednu stranu jsou to velký výhody týhle galerie.

Galerie NoD je v úplně jiný pozici než nezávislý nově založený galerie – NoD má vlastně dlouhou a slavnou historii, je to známý prostor, který už má svoje publikum.

Situace začínajícího prostoru / galerie je asi na jednu stranu složitější, my pracujeme už s daným konceptem a fungováním prostoru, který nám sice vyhovuje, ale na druhou stranu se musíme vyrovnávat a podřizovat jiným aktivitám a chodu a historii NoD. (...)

2. Naše kritéria nejsou nijak radikální, nepreferujeme konkrétní médium. Vybíráme lidi, jejichž práce nás nějak oslovuje a baví. Stojíme hlavně o samostatný výstavy – s tím, že si vystavující pak může svobodně vybrat, s kým bude spolupracovat a jak bude se svojí výstavou v jejím průběhu pracovat. (...) Náš program je asi ze třetiny složen z lidí, kteří oslovili nás. Určitě chceme oficiálně zveřejnit informaci o možnosti vystavovat v NoD, taky chceme dát prostor asi 2x ročně jiným kurátorům.

3. Asi to pro ně nic moc neznamená (...). Důležitá je pro ně určitě historie a zavedenost toho místa, koncept prostoru, velikost, lokace – možnost, ze jejich věci uvidí různý diváci – lidi, který přijdou do NoD kvůli internetu nebo na kafe, přes komunity lidí od filmu a divadla. (...)

4. Snažíme se o to, je to asi nejlepší možnost, jak se podporovat. V propagačních materiálech, které začneme vydávat od poloviny března, jsme vymezily prostor pro bezplatnou inzerci galerií, kulturních prostorů, časopisů, webových stránek umělců, serverů – ta inzerce se nemusí vztahovat výhradně k vizuálnímu umění. Je tam taky prostor (asi půl strany A3) pro texty a recenze, který se právě budou čas od času těmhle nezávislým prostorům věnovat.

Zatím jsme se dohodli s Danou Recmanovou z Komunikačního prostoru Školská 28, Jirkou Frantou z ETC., Igorem Kovačevićem z CCEA – což je galerie zaměřená na architekturu ve střední Evropě, s časopisem Umělec a se Zuzanou Štefkovou z galerie c2c. Oslovili jsme A.M.180, chceme se dohodnout s časopisem Fotograf, Imago, Labyrint, Revolver Revue, Živel… a galeriemi Display, Eskort, Entrance, Magda, Radikála…

Zároveň chceme vymezit prostor na nástěnce NoDu, kde si námi oslovené prostory a média můžou dávat svoje propagační materiály.

Samozřejmě bychom byly rády nebo to spíš očekáváme, že inzerce, plakáty nebo program galerie NoD bude mít v oslovených médiích a prostorech svoje místo.

01.03.2006