Časopis Umělec 2009/2 >> Trh umění versus off-space: K aktuálním formám umělecké produkce Přehled všech čísel
Trh umění versus off-space:   K aktuálním formám umělecké produkce
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Trh umění versus off-space: K aktuálním formám umělecké produkce

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Walter Seidl | obchod | en cs de

Produkce umění představuje ve světě, který se považuje za západní a kapitalistický, různé prostorové a obsahové struktury. Tyto se mnohdy překrývají, často také jdou naprosto protichůdným směrem. Ve zvyšujícím se množství případů se produkce umění, které se orientuje primárně na trh a vlastní tržní hodnotu, odděluje od produkce, která vyžaduje kritický postoj a posouvá se do zákoutí stranou dominujících uměleckých institucí. Původní umělecký záměr kritického, respektive radikálního způsobu pohledu na společenské procesy je ve vzrůstající míře vysáván finančními příležitostmi, až je nakonec jako ozdobný doplněk dán k dispozici movitým milovníkům umění. Z tohoto vyplývá otázka, nakolik je umění nadále schopné reflektovat a kriticky hodnotit hegemonní struktury a překročit nutnost estetické a politické perspektivy a pozice, která operuje mimo jakoukoliv masovou přizpůsobitelnost.

Rakousko vs. trh umění Vývoj na mezinárodním trhu s uměním posledního desetiletí vedl k trendu, který původně pop artový fenomén umělecké star posouvá jako marketingový produkt a pokouší se nivelizovat kritický odstup mezi umělcem a společností jeho hladkým začleněním do kapitalistického systému. S umělci a jejich díly se obchoduje jako se symboly společenského statutu, což ve vyšších společenských vrstvách kupujících vede hlavně k tomu, že se sbírají určitá jména, bez zaujetí pro specifické obsahy a záliby. Tato tendence se objevuje především na americkém trhu s uměním, který se stále více pohybuje na povrchu umění a co nejvíce potlačuje/překrývá kritický potenciál. Noví umělci jsou přijati galerií pouze tehdy, když s sebou přivedou vrstvu kupujících, a podpoří tak obchod. Výstavy a velké akce jsou rovněž odvislé od zápůjček galerií a zvyšují jejich obrat skrze automatický odkaz na instituci, která stojí za značkou umělce. Posledním příkladem je Whitney Biennale 2008, na kterém byl sotva zastoupen umělec bez galerie v pozadí, přičemž zvědaví zájemci o koupi, pokud najdou zalíbení v určitém díle, mohou toto ihned technicky-tržně zařadit. Stávají se tedy z výstav katalogy zboží s přiřazeným zdrojem nákupu? 
Trochu jinak vypadá situace v Evropě, která se v posledních deseti letech pokusila sebe sama nově konfigurovat a především odstranit rozlišení na východ a západ, aby mohla nabídnout nový „materiál“ umělecké produkce. Zahrnutí umělecké produkce, která vznikala mimo prostor dominantní politické ideologie a v opozici k ní, se tímto stává všeobecnou hodnotou, cirkuluje na trhu a odstraňuje tak status těch dříve „druhých“. Ve své poslední publikaci Re-Politicizing Art, Theory, Representation and New Media Technology analyzuje Marina Grižnić okolnosti odstranění dřívějšího paradigmatu východ-západ tím, že skrze připojení nových států k Evropské unii již neplatí výčet jednotlivých států, ale tyto jsou převedeny do západní struktury jako jednotná entita. Grižinić se přitom odvolává na Alana Badieu, který přes výčet všech elementů demokratické normy vždy dospěje k číslu jedna, protože v konečném důsledku se vše podřizuje jediné platné logice kapitálu v západoevropském a severoamerickém smyslu. Toto vede ke zrušení těch „druhých“ ve smyslu Jacquese Lacana, protože je znegována původní identita, zároveň však je významně přispěno z jejímu obrození. V konečném důsledku není tato jinakost vymazána, ale v případě východní Evropy se nachází v odlišné konstelaci. Otázka, která tu vzniká, je, jak si může východní Evropa uchovat svou jinakost, aniž by se jí úplně vzdala v rámci kapitalistického světa. Gržnić se odvolává také na Lacanovu tezi „lamela“, netělesného bytí, které je nezničitelné, ale je vyprazdňováno jakýmkoliv symbolickým uspořádáním.1
Jaké mechanismy se tedy vyskytují v evropském terénu, který sjednocuje různé politiky kapitálové logiky (minulosti) a tyto staví do aktuálního uměleckého reprezentačního systému? Jako cen- trální příklad integrace nebo asimilace východoevropského umění – podle toho, jak eufemisticky nebo příznivě tematika je nahlížena – platí bezesporu Rakousko, které bylo zprostředkovatelskou zemí, respektive místem setkávání špiónů během Studené války a které leželo v poli napětí mezi západem a východem. Idea věnovat se ve zvýšené míře umělecké produkci východních sousedů existovala v této zemi od roku 1990, kdy oficiální instituce jako Kulturkontakt a časopis springerin ve Vídni nebo off-spaces jako Raum für Kunst respektive jeho následovník v Grazu začaly podporovat a vystavovat mladé umění z východní a jihovýchodní Evropy. V té době vládl jistý pionýrský duch, který se nenechal zmýlit mezinárodními trendy v umění a vycítil politickou nutnost vystopovat radikální a společenskopoliticky podstatná umělecká díla a lokalizovat je v rámci západního systému umění. Bez ohledu na tržní trendy bylo a je snahou těchto institucí etablovat diskursy mimo běžné uvažování o umění a nenechat se ovlivňovat diktátem trhu. Kdo dnes shlédne kánon nejvýznamnějších umělců z bývalé východní Evropy – obdobně jako u konceptu postmoderny, adekvátní označení nástupnických států nebylo dosud nalezeno –, zjistí, že podstatná část z nich pobývala na stipendijním pobytu Kulturkontaktu ve Vídni.

Lokální identita vs. kapitalistické struktury Různorodost, která se v Evropě otvírá, spočívá v centrech reprezentace umění. Zatímco ve Spojených státech se stále více rozděluje podle privátních galerií a muzeí, existují v Evropě stále nezávislé neziskové instituce a off-spaces, které prezentují umění kvůli umění a méně se ohlížejí na přijatelnost pro trh a nadále mají možnost financování státem. Také z Německa vzešlý fenomén kulturních spolků nabízí samostatnou platformu uměleckého vyjádření.
V takových prostorech je i nadále možné uskutečňovat společensko-politické projekty, které umožňují kritické posuzování hegemonních struktur.
Zvýšené úsilí prezentovat umění z východní a jihovýchodní Evropy vedlo k tomu, že díky Rakousku vzrostl význam některých umělců na mezinárodní umělecké scéně. Především výstavy In search of Balkania (Graz 2002) nebo Blut und Honig (Vídeň/Klosterneuburg 2003), které shromáždily a sdružily nejvýznamnější umělce a umělecká díla z tohoto regionu a tyto prezentovaly jako důležité kurátorské objevy. Na jedné straně Peter Weibel jako kurátor In search of Balkania v rámci štýrského podzimu s těmito umělci soustavně spolupracoval; jejich díla byla k vidění v Grazu na výstavách Trigon se zaměřením na Jugoslávii od roku 1963. Harald Szeeman se také pokoušel s Blut und Honig působit jako objevitel těchto umělců, aniž by v tom okamžiku znal a ocenil přítomnost těchto umělců v rakouských off-spaces. Tento fenomén umělecké a mocenskopolitické konstelace, která pokračovala i výstavou René Blocka In der Schluchten des Balkans v Kasselu v roce 2003, pomohla mnohým umělcům zastoupeným na těchto třech megavýstavách k tomu, aby se tržně-technicky našli v evropských a amerických uměleckých institucích. Z hlediska sbírek v tomto gestu ale pokračovaly pouze Erste-Bank Gruppe
a Generali Foundation, Tate Modern a Centre Pompidou. Tímto se stejně tak dochází k rozlišení mezi drahým uměním z galerií odvislým od Spojených států a uměním politicky ambiciózním s bohatým potenciálem reflexe a kunsthistorickou relevancí.
Ve východní Evropě vlastní Moderna Galerija v Lublani jako jedna z mála institucí fundovanou sbírku děl z regionu. Taktéž nově postavené Muzeum moderního umění ve Varšavě si dalo za cíl založit rozsáhlou sbírku s těžištěm v geopolitickém vymezení střední a východní Evropy.
Znamená to tedy, že umění vznikající ve východní Evropě se pomalu etabluje v kapitalisticky operujících strukturách? Rostoucí počet v galeriích zastoupených umělců a díky výstavám jako documenta 12 také rostoucí ceny uměleckých děl, jaké jsou vidět například na Art Basel, ukazují zájem trhu stále znovu otevírat nové hranice, respektive předěly, aby byl uspokojen zájem sběratelů. Toto vede znovu k tomu, že centra kapitalistického světa určují, co se smí objevit v kánonu společenské přijatelnosti. Původní antihegemonní struktury jsou ekonomicky hegemonizované, přičemž je stále těžší najít kritické umělecké přístupy, protože většina z nich je beztak již skrze kurátory a galerie zapojena do tržně-technického procesu.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1997, 43 x 16.7 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
559,20 EUR
588 USD
Zodpovědnost, selhání a ústupek tvoří jednu linii textu, do níž jsou vtělené texty pro dané téma signifikantní. V první větě...
Více informací...
8,05 EUR
8 USD
88 stran, 33 x 22,5 x 1 cm|Texty: Pavel Vančát, Marek Pokorný|Překlady: Jeffrey Buehler, Alice Ondruchová, Kateřina Štěpánková...
Více informací...
24,15 EUR
25 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS