Časopis Umělec 2003/1 >> Tomáš Bujňák Přehled všech čísel
Tomáš Bujňák
Časopis Umělec
Ročník 2003, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Tomáš Bujňák

Časopis Umělec 2003/1

01.01.2003

Jiří Ptáček | nové tváře | en cs

Nar. 1979, po několika středních uměleckých školách na Slovensku se nejprve vzdělával na škole výtvarných umění v Bratislavě (2000-2001) a následně na FU TU v Košicích (2001-2002), aby od loňského roku přešel na pražskou AVU do ateliéru konceptuální tvorby Miloše Šejna.
Už z přehledu výtvarných školení by se dalo pochopit, že Tomáš Bujňák patří mezi hyperaktivní umělecké skokany. A skutečně: během několika let vystřídal všemožné druhy projevu. Jeho malby, sochy, instalace a enviromenty často trpěly kvalitativními výkyvy a šprýmovnou povrchností. Mimořádným tělovým nasazením nad ně vynikala dávná peformance v Medzilaborcích, během níž si Bujňák nechal sklěněným střepem vyřezat zad část - jinak poněkud křečovitého - nápisu. Překvapivý byl také ryzí technologicko-vizuální koncept Transformacia do wordu. Bujňák podrobil reprodukci středověké ikony změnám světelnosti a převedl ji do textového editoru Výsledkem byla soustava písmen x, koncentrovaných do skupin a při postupném zesvětlování reprodukce vykazující organizaci vzniklých mezer do diagonálních pruhů. Stroj nalezl v neobvyklém úkolu kód, který sekundárně mohl působit jako objev estetiky systému.
Navzdory všem výhradám se nedávno začalo zdát, že se Bujňákův talent začal plnohodnotně projevovat v obskurních metaforách sexuality a násilí.
Fotoperformance Svatba vznikla v komunálním studiu ve spolupráci s Lucií Dovičákovou. Svatebčané proměnili tradiční svatební pózování v přitakávání vzájemné pohlavní přitažlivosti. V internetovém projektu Slaaax zase Bujňák spolu s Ladislavou Gážiovou představil paralelní možnosti pornografie, když ji převedl na krátké filmové smyčky do sebe narážejících hlav.
Rovněž poslední interaktivní objekt Lavička si pohrává s násilím. Tentokrát ho nevyhnutelně způsobí osoba, která vystoupí na vratkou lavici a pohupuje se na ní. Topí totiž osoby na obrazovkách, které mu střídavě spílají či jej žádají o pomoc. Rovnováha neexistuje.
Bujňákova poslední realizace je prozatím jeho nejosobnější provokací, protože vyžaduje přímou účast na konání zjevného zla. Ani ona ovšem nepostrádá humornou parafarázi oblasti, která při sebemenším zaváhání může stát trapnou ranařinou. Teprve další tvorba Tomáše Bujňáka dostatečně prokáže dosahy jeho nynějšího nadhledu.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…