Časopis Umělec 2004/3 >> Příručka pro uživatele kapitalismu - Thompson, Nato – Sholette, Gregory (ed.):The Interventionists. User’s Manual for the Creative Disruption of Everyday Life. Cambridge 2004. | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Příručka pro uživatele kapitalismu - Thompson, Nato – Sholette, Gregory (ed.):The Interventionists. User’s Manual for the Creative Disruption of Everyday Life. Cambridge 2004.Časopis Umělec 2004/301.03.2004 Jiří Ptáček | review | en cs |
|||||||||||||
Když si koupíte knihu a pak zjistíte, že jste si vlastně pořídili výstavní katalog, můžete být zklamáni. Postrádáte primární zkušenost s uměním. Když naopak zjistíte, že čtení katalogu není výhradně podmíněno shlédnutím výstavy, vazba k ní přestává mít význam. Publikace The Interventionists, vydaná ke stejnojmenné výstavě v MASS MoCA (Massachusetts Museum of Contemporary Art), se mezi takto vydařené katalogy řadí.
The Interventionists přibližuje tématiku, která je velkou měrou založena na vstřícném a překvapivém oslovení „uživatele“ kapitalismu. Je pochopitelné, že právě proto se publikace tak vzdaluje od akademické podoby umělecko-teoretických kompendií. Už podtitul, User’s Manual for the Creative Disruption of Everyday Life, uvedený na zlatočerném textilním obalu, je dvojí nadsázkou. Jednak kniha je uvnitř graficky vypravená v pestrých barvách, jednak to opravdu není návod, jak nápaditě zrušit každodennost. Pouze shrnuje ukázky činností, jimiž lze komentovat život a politické aspekty urbánního prostředí a informačního, ekonomického a vědecko-technického rozvoje. Dokládá, že člověk se nemusí přizpůsobovat orwel- lovským reáliím institucionalizovaného dohledu a nátlaku politického establishmentu, ale může se zapojit do sítě více či méně sofistikovaných snah o hledání neobvyklých perspektiv. Samozřejmostí přitom je, že se moc a kapitál vystaví posměchu, přestože obě lze užít coby apropriované formy, zdůrazňující své vlastní limity a nedostatky. Vzdělaný, oblečený nomád se pere o ulici Z celkového rozsahu The Interventionists (154 stran) je největší část vyhrazena medailonům jednotlivců a skupin. Pozorné studium ukáže, že zastoupení umělci jsou především Američané. Ty ostatní spočítáte na prstech jedné ruky. Také eseje editorů publikace se váží zejména k reáliím USA. Vzhledem k dopadu americké politiky a životního stylu na naši planetu a vzhledem ke zjevné snaze autorů tuto sebestřednost překračovat však není koncepce The Interventionists ani nacionální, ani patriotická. Autoři ustavili čtyři základní okruhy: Nomads, Reclaim the Streets, The Experimental Univesity a Ready To Wear. Co naznačují? Nomads: Urbánní prostor vytváří řadu statických sociálních struktur a ekonomických zájmů. Existují však celé skupiny obyvatel, které se do těchto struktur nevejdou (bezdomovci, imigranti). Intervenující umělci tyto nezařazené a pohyblivých složek zviditelňují a snaží se o odhalení a refiguraci nastavených struktur. Jedním z nestorů těchto snah je Krzystof Wodiczko. Už v 80. letech stavěl jednoduchá mobilní přístřeší pro bezdomovce. Nedávno na něj „navázal“ Michal Rakowitz s nafukovacími stany připojenými k ventilaci domů. Německo-americká skupina e-Xplo se zase od roku 2000 pokouší narušit organizaci společenských vrstev autobusovou dopravou mezi ekonomicky odlišnými čtvrtěmi měst. A Rubén Ortiz-Torres se pro změnu zaměřil na úpravy zboží, které se stává doménou uprchlíků z Mexika do Kalifornie. Že „odlišné, kontrastující formy reprezentace mohou poskytnout způsob, jak tuto problematiku pojmenovat“, dokázal tuningem zahradnického traktůrku nebo čepicemi, na něž nechal vyšít loga sportovních týmů z USA. Reclaim the Street se týká města jako média. Protože je město veřejnou sférou, zaslouží si „přearanžování“ své konzumní a politické image. The Reverend Billy vniká do Disneyho obchodu hračkami a káže proti konzumerismu. Billboardy se stávají platformou kritického komentáře a ulice místy kolektivního i individuálního protestu proti rasismu nebo za ekologická práva. Afroameričan William Pope.L se prochází po černém Harlemu s bílou žerdí připnutou k podbřišku. Na jejím konci visí bílý plyšový králík. William Pope.L ironicky dodává: „Member je dílo, jímž se pokouším vlastnit bělost, mužskou bělost, prostřednictvím pyje.“ Město se také rámcem pro videoperformance Alexe Villara. Ten ověřuje vztahy veřejného a soukromého či interiéru a exteriéru pokusy vměstnat se na místa, kam sice člověk může, ale podoba architektury mu to odpírá. Cpe se například do škvír mezi špatně provázané domy v uliční frontě, leze za nesmyslná hrazení apod. Umělci zařazení do oddílu Ready to Wear zkoumají úlohu odívání při každodenních činnostech, jež se vymykají potřebám většiny. Ať už je to zástěra s nenápadnou kapsou pro zloděje v supermarketech (Yomango, www.yomango.org) nebo bunda s padesáti skrytými kapsami (Center for Tactical Magic, www. tacticalma-gic.org). Do posledního oddílu The Experimental University pak autoři zahrnuli vědecké výzkumy, které v důsledku „manipulují s vizuálními a prostorovými kódy ve smyslu kritické produkce“ (Nato Thompson). Například The Atlas Group (www.theatlasgroup.org) shromažduje materiály o Libanonu, hlavně o válečném konfliktu v letech 1975–1991. Archív obsahuje například 6 fotografických tisků nalezených pod domy demolovanými v Bejrútu těsně po skončení občanské války. Jsou to monochromy v různých odstínech modré. The Atlas Group je získala od libanonské vlády k analýze. Pro další projekt, Secret Talk z roku 1973, požádala obyvatele Bejrútu, aby fotografovali místa „národního, technologického, architektonického, kulturního, politického a ekonomického významu“. Fakt, že jde z velké části o archivaci imaginárních materiálů, obsahuje podle Nato Thompsona řádově odlišné „tázání, čí je taková perspektiva“. To, jak někteří umělci přecházejí z jednoho okruhu do druhého, pak vyvolává otázku perspektivy i u tvůrců knihy (potažmo výstavy). Ale i zde je zřejmé, že ambicí je zejména předestřít co nejpestřejší škálu, kterou nelze chybně interpretovat jako „greatest hits“, jak upozorňuje Thompson, ale jako dynamický náčrt, pro který existují další alternativy. Obsažené a neobsažené Patrně nejproslulejší ze zastoupených intervencionistů je americká formace Critical Art Ensemble. Naneštěstí CAE neproslula tolik svým působením jako spíš skandálem, jenž propukl letos v květnu. FBI tehdy zatkla jejího člena Steva Kurtze pro podezření z bioterorismu. Kurtz je profesorem na fakultě umění na State University of New York’s University v Buffalu a jako jeden ze členů CAE se podílí také na experimentálním výzkumu „sociálních a politických důsledků biotechnologií“. Provádí například veřejné testy potravin, a tak se snaží upozornit na „neviditelnou“ infiltraci geneticky upravených produktů do oficiálně dobře zabezpečených oblastí. FBI nalezla v Kurtzově laboratoři vzorky dvou bakterií, které využívají i vojenské instituce USA. Přestože se nakonec podezření z bioterorismu ukázalo jako liché, vyšetřování FBI vyvrcholilo obviněním z porušení poštovního zákona. Vlna kritiky počínání vyšetřovacích orgánů si však již nemohla odpustit myšlenku, že zákrok proti Kurtzovi je pokusem zdiskreditovat nepohodlného protivníka. Protože uzávěrka pro materiály pro CAE proběhla už na začátku letošního roku, o kauze s FBI se v ní nedočteme. Vzhledem k mimořádné pozornosti, které se zde CAE dostává, se však celá událost jeví o to absurdněji. Podnikání CAE se od založení v roce 1987 značně rozrostlo. The Interventionists přitom přináší pouze zběžný pohled na parametry jejich činnosti. Uvedená webová adresa (www.critical-art.net) však pomůže, aby si čtenář o něco rozšířil vzdělání. A třeba si i stáhl jejich knihy v elektronické podobě. Bohužel, editoři The Interventionists webovými odkazy šetřili. To se nakonec stává jedním z největších nedostatků publikace. Přitažlivá podoba katalogu-knihy tím přichází o nedílnou součást svého tématu: řada intervencí má svou elektronickou verzi, která rozšiřuje nebo vysvětluje užívané strategie. Internetová síť je platformou, kde lze provést intervenci podle jiných pravidel. Kupříkladu o masmediálně známých The Biotic Baking Brigade se až z jejich internetových stránek (www.bioticbakingbrigade.org) dozvíme, jak pečlivě udržují polovojenský ráz svých akcí. Včetně řady komuniké nebo věty, že všichni žijeme v Chiapasu. Teprve to je odliší od jiných mediálních pošuků, co stejně jako BBB házejí dorty po celebritách. BBB totiž zasahují zejména představitele „ekonomického fašismu“ a jejich obětmi se stali, kromě jiných, Bill Gates, rakouský neofašista Hilmar Kabas nebo reportérka KVTU Channel 2 Jeniffer Jollyová. Právě pro odlišení bezduchého reptání na poměry od vědomého aktivismu je webová prezentace podobně anonymních „zločinů“ důležitá. Tento nedostatek úplně nezacelí ani studie Nata Thompsona, Gregoryho G. Sholetta a Nicolase Mirzoeffa. Abychom však nikomu nekřivdili, musíme uznat, že všechny otištěné eseje jsou obsáhlé, exaktní a přitom srozumitelné. Přibližují, jaké podněty pro sociokritický diskurz znamenaly ekonomické reformy reaganovské éry či naděje ve společensky spravedlivější řád po pádu železné opony. Thompson poukazuje nejen na různé formy politického aktivismu v USA, ale také na intelektuální vazby na evropské Situacionisty nebo na význam časopisů typu AdBusters. Ten se od 90. let zaměřuje na odhalování mechanismů nadnárodních korporací a politických lobby. Hledá přímočarou vizuální informaci a povážlivě si zahrává s hranicemi reklamy a uměleckého kriticismu. Závěrečný příspěvek Nicolase Mirzeoffa se pak zaměřuje na možnou definici svobody, vzdělání a anarchie v decentralizovaném prostoru, kde „budoucnost není nehybnou utopií, ale místem, kde ideje, identity a poznání jsou spíše problematizovány než utvrzovány.“ Manuál participace The Interventionists je sestavena tak, abychom mohli pronikat do hloubky tématu odlišným způsobem a mohli volně přecházet mezi teorií a praxí. Nezveličuje fakt, že k intervencím dochází, ale nabízí cestu k tomu, abychom pochopili, že mají filosoficko-teoretickou koncepci. Manuály bývají návodem, jak zacházet s předmětem. Cílem je jeho úplné ovládnutí. Záměrem The Interventionists je nahlédnout každodenní život jako sociální dynamiku, jež je „neovladatelná“, ale právě proto vhodná k participaci a podněcování. Jinak nám ji nadiktují jiní.
01.03.2004
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář