Časopis Umělec 2001/3 >> Pohled na globalizaci ve slovinském pavilonu v Benátkách Přehled všech čísel
Pohled na globalizaci ve slovinském pavilonu v Benátkách
Časopis Umělec
Ročník 2001, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pohled na globalizaci ve slovinském pavilonu v Benátkách

Časopis Umělec 2001/3

01.03.2001

Nataša Petrešin | news | en cs

Převažující multikulturní tendence pozdního postmodernismu a jeho pluralistická estetika se nakonec spojily do globalizovaného světa nové technologie, interakce a rychlosti, kterou již před lety předpovídal Marshall McLuhan.
I když je naše dnešní existence konfrontována s vyvrcholením možností, které posthumánní svět nabízí, zmatkem naprostého odcizení novými médii a bolestným připomenutím starých etnických a etických problémů, chápání globalizace jako ideologického hnutí nemusí být tak úplně od věci.
Během posledního desetiletí 20. století se i svět umění proměnil v unifikované zájmové pole, které spojilo východ se západem, všechny kontinenty obsáhl v jediný obrovský trh.
Komisařka slovinského pavilonu na letošním Bienále v Benátkách, kurátorka a kritička Aurora Fonda se proto rozhodla znovu propojit diskurz s praxí a nabídnout pohled na globalizaci v rámci kontextu Bienále. Vybráni byli dva slovinští umělci (Tadej Pogačar a Vuk Čosić) a k účasti k projektu nazvanému Absolute One byla přizvána také italská skupina 010010-1110101101. ORG. Název výstavy odkazuje ke Kelvinově stupnici a naznačuje opačnou, optimističtější perpsektivu současného světa.
Tadej Pogačar, umělecký ředitel Muzea současného umění PARASITE a nový parazitický umělec, pozval sexuální pracovnice z celého světa, aby se zúčastnily prvního světového kongresu, symbolicky umístěného před vstupem do Giardini. Pogačar jejich přítomnosti na Bienále využil, aby na této sociální skupině parazitoval a použil ji pro svůj vlastní materiál a kontext. Světový kongres sexuálních pracovnic byl tak úspěšný, že se umělec a pracovnice dohodli na zorganizování dalšího setkání, kde se opět budou řešit problémy globalizovaného světa.
Průkopník net artu, Vuk Čosić, ironicky a úmyslně vystavil nezávažnou práci, zobrazující nejslavnější ikony historie umění, které ale abstrahoval na letištní
orientační cedule. Humor a konceptuální elegance jsou v Čosičově onlinové tvorbě neustále přítomny, ale v pavilonu vyplnil další důležitou dimenzi: instalace prací z žánru nových médií v galerijním kontextu. Čosić do pavilonu vložil vlastní kurátorský projekt představující většinu net artových aktivistů jako Heath Bunting, RTMark nebo Alexej Šulgin. Všichni zúčastnění vystavovali fyzické objekty, čímž se chytře přesunuli od online umění do materiálního světa.
Italská skupina net umělců, 0100101110101101.ORG, dobře známá svou hacktivistickou orientací — zrcadlení a stahování websitů jiných internetových umělců a boj proti jakékoli formě autorského práva na internetu — jako své dílo pro Bienále vytvořila zvláštní počítačový virus. Skupina původně zamýšlela infikovat website Bienále (www.labiennaledivenezia.org), ale nepodařilo se jí proniknout do jeho systému. Místo toho si tedy každý navštěvník mohl koupit tričko a CD, čímž se stával potenciálním nositelem jinak celkem přátelského viru. Písemné instrukce, jak vytvořit a smazat virus fungují jako odhalení neúspěšného pokusu kontrolovat nekontrolovatelné, tedy taktiky, kterou se sama globalizace snaží ovlivnit.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…