Časopis Umělec 1997/6-7 >> Výstava z jiného světa / České imaginativní umění Přehled všech čísel
Výstava z jiného světa / České imaginativní umění
Časopis Umělec
Ročník 1997, 6-7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Výstava z jiného světa / České imaginativní umění

Časopis Umělec 1997/6-7

01.06.1997

Tomáš Pospiszyl | reviews | en cs

"The Czech Imaginative Art in the Rudolfinum Gallery is an impressive event. Hundreds of works by several dozens of artists are on show here. Most of the artists worked in the last one hundred years. What looks like a fixed museum collection by this description aims to present the work of art historian František Šmejkal who died nine years ago, and especially his concept of imaginative art as the backbone of Czech art of the 20th century.
It is not easy to write about this exhibition for several reasons. When it was too late to turn down the assignement, I realized the deceptive and difficult character of my promise to write about the show. Daily press published mainly critical reviews and neither I will write that the exhibition was a successful project. The question is what or who should be criticized. The person who deserves the least of criticism is František Šmejkal himself. His texts in the book accompanying the exhibition were written between the 60‘s and the 80‘s and they represent one of the few attempts at synthetic evaluation of Czech art of the 20th century as a whole. His writing is clear as Šmejkal is one of the lucky art historians who possessed talent to write even though he sometimes uses such general and great words that their content is lost (emphasizing the importance of authenticity of artwork and profound psyche of an artist). His texts sometimes tend to authoritarian and demagogical evaluation and superficial rejection of art trends which do not suit his concept or just are one of his favorites. But who’s not guilty may throw a stone. The important thing is that Šmejkal managed to outline the imaginative line as objectively existing trend in Czech art in quite convincing manner. Jana Šmejkalová, curator of the exhibition, reconstructed the exhibition and the book from her husband’s estate. She did so with honor and dutifully; she must have spent a lot of time and effort organizing the exhibition.
What should be a subject of criticism is Czech art itself and its imaginative line. It is a task I do not dare carrying out, I may only suggest a few points and make a few comments.
Imaginative art is, without a doubt, a significant feature of Czech art of the last one hundred years. The question is whether we may consider this position the most ideal one. A sound into one’s own imagination may just as well be represented by long sleep which strips the art off possible topical and concrete relations to the world. It is typical that the rise in imaginative work occured in periods when Czech art as a whole was isolated from international development or in works of artists who retrieved to seclusion.
The Rudolfinum exhibition also shows how easily similar works give in to various clichés. There were many paintings which were made as if following one formula: a flat landscape is painted on the canvas and above it hangs dramatic and peculiar colored sky. On this strange set are things such as stone women, Greek architecture or ocean plants. The paintings often contain elements such as hair and gigantic draperies which may float in constantly present imaginative breeze. This whole new world is governed by laws that are differnet to the gravity law - even obviously heavy objects tend to levitate above the earth. Also of importance are dark black shadows coming from any significant object in sharp angles.
Czech imaginative art is from what I know a popular exhibition with the audience. Even some of my colleagues with who I studied art history at the Philosophical Faculty consider this collection the reason why they even got involved in art history. A large part of the population considers this trend in Czech art a prototype of art. The proof of this may be found in many restaurants and buffets and in poster shops. The world of contemporary kitsch is surprisingly comparable to the best imaginative works - misty landscapes of individual dreaming, another, nicer world whose connection points with the world we live in are minimal. But the dreamy red room with a whimpering midget requires a quiet little town of Twin Peaks to balance it out and make it at least a little bit believable. What decorates many restaurant walls and unforturnately walls of the Rudolfinum gallery is a view into a world that does not concern us and may serve as a perfect decoration. This is of course unjust derogation and generalization but I believe that one of the exhibition’s contributions is that it shows how imaginative expression may be perverted into en empty and mechanically created kitsch. Artists such as František Muzika and Mikuláš Medek did not escape this situation. In a certain way, this exhibition should include also works by Josef Vyleťal and Kurovský. It would be interesting to find out in their case whether we would be able to apply Šmejkal’s requirement of authenticity as criterion of quality. A painting may be perceived in many different ways. Similarly, in a baroque church we can see sculptures, paintings and frescos, golden rays cut out of wood pierce into the nave. The whole space is conceived as a theater, a stage where we can see God even if we’re not religious. The paradox is how difficult it is to not see these ilusory elements and perceive the building as architecture made of bricks and stone which has its ground plan and engineering solutions. Yet it is impossible to say whether one or the other way of looking at a church is better or worse than the other. Thousands of religious people have been experiencing ecstasy in baroque churches just as the architect had a good feeling about the building’s structure. It is intolerant to poke at kitsch which is playing a role of art for thousands of people. We could just the same way ask why it is paintings by František Muzika which attracts the biggest crowds of people.
The exhibition naturally includes a number of exceptional works but there are also examples which are harmed by being described as imaginative. Isn’t Vladimír Boudník’s work exciting especailly for its focus on objects? What František Šmejkal writes about Boudník and his relationship to action painting does correspond with my understanding of both Boudník and action painting. American action painting is in sharp contrast to any imagination, its revolutionary character is in its anti-imaginativeness. I belive that Boudník is most interesting for the position in which we may compare him - even though never identify - with early works by Rauschenberg who radically rejected possible illusive and imaginative reading of his pieces. Post-war Europe was, too, typical for its new relation to reality as the only possible and uncompromised base for art production. Nearly all artistic disciplines show tendency to capturing and possibly plain presentation of surrounding world, be it works by Italian, French poster-makers, film neo-realism, Bondy and Bialoszewski’s poetry, Robbe-Grillet’s novels, Arman’s assemblages. I believe that Boudník is part of this European stream of „neo-realism“ as well.
The exhibition provokes to get back to the issue of reading Czech informel painting. Do Tomalík’s and Piesen’s paintings really possess undeniable symbolic meanings? Can we just perceive them as matter on its own, content-free wrinkled surface whose depth ends where the deepest wrinkle goes?
The Czech Imaginative Art exhibition may be compared to another show entitled Grotesqueness in Czech Art of the 20th Century which was organized by Alena Pomajzlová ten years ago. Even though her exhibition was not so large as to its scope, it worked with aproximately the same period of history and some of the artists and even works presented were identical with the Imaginative Art show. How much better was the grotesquness exhibition! The phenomenon of grotesqueness itself is very closely tied to the stream of imaginative art, Šmejkal himself admitted. So many of the works in Rudolfinum, howerver, lack any sense of humor! How refreshing could be at least a glimpse of a joke!
One of the most influential modernist theoreticians of the whole 20th century, Clement Greenberg and his ideas represent nearly perfect antithesis to František Šmejkal. Greenberg couldn’t stand surrealism and everything that could be described as imaginative art. His construction of what is modern art - basically unparalleled yet - does not allow any space for Šmejkal’s phantasy. Greenberg’s authoritative approach resulted in opposition of other generations of art historians, useless criticism and a fact that post-greenberg historians were interested in the type of art which did not fit in Greenberg’s perception of art. This may be shown on the example of Rosalinda Krass’ text on surrelism. If Greenberg and Šmejkal did not get along, would there be more of understanding between Šmejkal and Krauss who was of the same generation? I’m afraid there wouldn’t be much harmony between them. Krauss is interested in tension between imagination and existing world, in connecting points where individual world and freedom clash with external reality. Her texts are also based on rigorous formalist analysis of the given works whereas Šmejkal usually ends up in unfruitful psychological and moralist evaluations.( pages 36 through 37)"




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1992, 35.5 x 43 cm (6 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
1 788 EUR
1 883 USD
First Communion, 2005, etching, 39,5 x 27 cm
Více informací...
160 EUR
168 USD
"...one of the 'few truly original Czech composers of the last century..."
Více informací...
12 EUR
13 USD
Katalog k výstavě kurátora a malíře Tomáše Lahody The beauty, thy name is… L. Mot představuje anonymní autorku, jejíž identitu...
Více informací...
4,83 EUR
5 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.