…a pytle s česnekem dopadnou na vaše hlavy / (O alkoholu, smrti a svobodě)

Vzhledem k tomu že umřel Hák, je situace ve světě zase o něco jednodušší. Umřel v hospodě jak se na správného alkoholika-volnomyšlenkáře sluší. Do doby než se objevil Cobain mi nebylo jasné komu je podobný - do té doby rozhodně nikomu. Seděl v hospodě nebo se flákal po zábavách a alkoholických výletech. Byla to imponující postava - neustále byl opilý, snažil se už za socialismu nepracovat a byl to nejzábavnější člověk jaého jsem poznal. Dělal si legraci úplně z každého a nikomu nenadržoval. Ve vesnici, tam totiž žil, už bylo jen málo chlapů, kteří by mu nedali do huby nebo si do něj aspoň nestrčili. Protože ale velmi pil a kouřil, nebylo tak těžké s ním čas od času zatočit. I když byl v podstatě naprosto neškodný, většina lidí ho nesnášela a zbytku vadil. I přes naprostou fyzickou i duševní vypitost však jeho myšlenky a především žerty nepostrádaly jakousi neobvyklou proměnlivou myšlenkovou konstrukci. Jeho ochraptělý hlas nezýval opilou prázdnotou a když ano tak dokonalou a ne opilou. Nikdy se neprojevoval tupě ani při těžké opilosti nepřestal pozorovat věci jakoby z dálky i když za plotem. Dokázal svého alkoholismu využít naprosto do mrtě - nikdy si nestěžoval i když z něj návyk udělal po třicítce invalidu. Taky nikdy nepřestal pít a nikdy snad ani nechtěl přestat pít. Dobře věděl jak se na něj zbytek světa dívá a hodně mu to vracel. On už nechtěl nikdy vystřízlivět a nebyl to strach z toho stavu. Byla to volba - prostě hrdina.
Je vůbec možné zůstat střízlivý. Nebo jinak: kdo je ještě střízlivý. Vždyť opilost si nepřivozujeme jen dobře vymyšlenými chemikáliemi ale i pocity. Mohou to být pocity fyzického vlastnictví, spokojenosti se sebou samým, stavy lásky nebo prožitky sexu. Jak je jednoduchá, snadná a silná opilost sebou samým, penězi, smutkem, nenávistí nebo štěstím. Po takových pijatikách ale nenastává zákonitě opice a zvracení. Proto také nepoznáme jestli je nebezpečné zůstávat v těchto stavech dlouho, jak zákeřná je závislost na nich a jak krutá je abstinence.
Bylo by snad dobré si uvědomit že mezi závislostmi není velký rozdíl. Hák byl ve své alkoholické závislosti stejně hrdinou jakého mu stav umožňoval jako jako byl T. G. M. opilý svou střízlivou myslí a závislý na rozumu moudrých. Hák byl od rozumu a střízlivého myšlení osvobozen a přece vedl svůj šik jednoho muže vstříc k jisté smrti v hospodě aby se osvobodil od nenávisti a střízlivé tuposti okolí a na druhé straně otec národa vedl českou sběř podobnou Hákovu okolí, do které vložit své pragmatismem opilé ideály. Ve své dlouhodobé závislosti trápil několik jezdeckých koní, spisovatelů, vojenských krejčích a filosofů. Napsal desítky knih, které jsou pro okolí nebezpečné už množstvími ve kterých vyšly ale ideály, které jsou v nich obsaženy skutečně opily jen několik melancholických intelektuálů - takztéž druh závislosti - množstvím srovnatelných s partou věrných, která obklopovala notorického šprýmaře Háka. Na rozdíl od něho však národ svého nepříčetného blouznivce miluje nebo si alespoň myslí že tomu tak je, a to jen kvůli tomu, že mu lichotil a přeceňoval ho, nebo si alespoň myslí, že tomu tak bylo. Hák se jen posmíval relitě a šklebil se svou strašlivou mimikou na přísedící - kdo nic nepochopil nic si neodnesl a přece bylo co.
Tento editorial nebyl o umění, protože pokud chceme umění pochopit nebo ho přímo tvořit, musíme na něj přestat myslet. Stejně tak, chceme li se dotknout nějaké smysluplné podstaty a najít řešení konkrétních problémů musíme vše jaksepatří zatemnit a zamotat a chodit nepřetržitě kolem stále horké kaše. Když už se přirovnává nějaký problém k horké kaši, co to asi musí být za hnus aby se v tom člověk brodilů ne li do troho skákal rovnýma nohama. To je lepší si dát dalšího panáka.

01.02.1999