Archi-tag-tura: splynutí architektury a graffiti

„Opakované používání již existujících prvků přináší bohaté a rozmanité výsledky. Bach používal Vivaldiho, Busoni používal Bacha, Tinguely používal odpad, bezpočet lidí používá nalezené filmové záběry. Každý z nich tak činil s jiným záměrem a s jiným výsledkem. Někdy jde o poctu, jindy o pokus o destrukci, někdy o vdechnutí života, jindy o kritiku, někdy o zkoumání, jindy o vyrovnání účtů, jindy…“
Malgosia, www.sirius.com/~sstark/fw/fw3/0489.html

Většina architektů považuje graffiti-umělce za své přirozené nepřátele. Ovšem ne všichni. Nizozemský architekt Marc Maurer (1969) záměrně zkoumá možnosti, jak s nimi spolupracovat. Jejich způsob přivlastňování a využívání určité části veřejného prostoru—často prostředí navržená architekty—ho fascinuje a zároveň se snaží odpovědět na otázku, co by mohl svazek mezi oběma stranami přinést.
Maurer z kanceláře Maurer Engineering Architecture and Media je velký fanoušek rapu, hip-hopu, samplování, médií a kultury ulice. Když skončil své studium architektury, snažil se tyto dva světy zkombinovat. Jako mnoho VJů a hudebníků pro tento účel využívá metodu rozstříhávání (s níž kdysi přišel spisovatel a básník William Borroughs a která je opět velmi využívaná a populární): pokouší se vytvořit nové a odlišné neočekávaným způsobem editace, recyklace, změny tvaru a kombinace prvků. Díky digitální revoluci máme nyní lepší možnosti montáže, koláže, samplování a reprodukování než kdykoli předtím.
Mnohé z Maurerových projektů jsou na těchto principech přímo založeny. Jedním z nich je výzkum, který provádí v rámci svého doktorandského studia na Technické univerzitě v Eindhovenu. Jeho cílem je speciálně vytvořený vyhledávač, který architektům umožní vyhledávat na Internetu části výrobního procesu, který nahradí dosavadní hledání jednotlivých vstupů, produktů nebo materiálů. Je založen na principu, že použití postupů a technik nezvyklým způsobem vede k inovaci a vývoji nových produktů a materiálů. Tímto způsobem může návrhář „sestavit“ svůj projekt výběrem z databáze, tedy nikoli jako pasivní konzument, který pracuje se současnými technikami a materiály, ale jako sebevědomý a interaktivní spotřebitel na Internetu, jenž je zvyklý na to, že produkty a služby se vytvářejí na míru zákazníkovi.
Nápad spolupracovat s graffiti-umělci je tak pro něj svým způsobem samozřejmostí. I v tomto případě jde o přepracování něčeho již existujícího v cosi nové, přeložit jedno médium do jiného. Tagy Delta a Zedz, dvou mezinárodně známých graffiti-umělců, kteří jsou aktivní již od 70. let a pověst si získali rovněž svým grafickým designem a tričky, jsou samy o sobě neuvěřitelně prostorové. Jejich tvorba je jistou typografií, která trojrozměrnost naznačuje. Připomíná architektonické obrazy ze sci-fi filmů a počítačových her.
Graffita Zedz kladou velký důraz na strukturu, zatímco Delta často připomíná výrobní design. Rozhodnutí přeložit jejich tagy do třírozměrných objektů, čímž se podpis grafiťáka stává nejen výchozím bodem exteriéru, ale i půdorysu, se tak nezdá být až tak extrémní, jak by mohlo být na první pohled patrné. Nalézt lze totiž i další podobnosti. Tak jako v práci jistých architektů a designérů i tvorba grafiťáka pojednává o stylu, rytmu, pocitu a atmosféře. Myšlenku stylizovat pohyb v sobě zahrnuje také oblast průmyslového designu a přivádí nás tak zpět k architektuře. Svět průmyslového designu a architektury se čím dál víc sbližuje, protože stále více architektů začíná navrhovat vlastní prefabrikované prvky.
Základ pro takzvanou „graffiti architekturu“ byl položen v roce 1998. V tomto roce Maurer ve spolupráci s Deltou navrhl vilu Masterplan a spolu se Zedz padesátimetrový barevný městský mobiliář Zedzbeton. Graffiti, maskáčové techniky a zářivé malby jsou aplikovány na jejich vnější plášť. V případě obou návrhů se zdají být postupy nezbytné pro transformaci tagů v architekturu minimální a lze celkem snadno rozlišit pro graffiti typické formy. Znalci mohou dokonce přečíst jméno a osobní styl umělců již z třírozměrných modelů.
Návrhy nadchly jak média, tak Maurerovy kolegy. Princip aplikace rozstříhávání na architekturu a mladou kulturu si okamžitě vydobyl úspěch. Hezké, počítačem generované modely budov se objevily na Internetu i v profesních časopisech. Zedzbeton dokonce vyhrál druhou cenu v soutěži Visionen in Beton (Betonové vize), pořádané německým architektonickým websitem BauNetz.
Dosud však nebyl žádný z návrhů realizován. Ale i to se změní. Na žádost rotterdamského výstavního prostoru MAMA (Showroom for Media and Moving Art) vytvořil tým Delta-Maurer-Zedz návrh na pavilón, který bude u příležitosti akce Rotterdam, evropské město kultury 2001, postaven v příštím roce. K cíli skloubit graffiti a architekturu MAMA přidává ještě jeden: přání vytvořit nový druh výstavního prostoru, který nabídne více způsobů, jak vystavovat umění a prezentovat kulturu a hlavně jak ji prožívat, než je tomu u stávajících prostor. P(avilon) 2001 je tedy nejen tagem, v němž se lidé budou moci pohybovat, ale také obrovskou třírozměrnou hrou, již může návštěvník prozkoumávat a dokonce si ji i zahrát. Půjde o třírozměrný podpis, který reaguje na návštěvníky, dovoluje jim vstoupit nebo jim ve vstupu do některých prostor bude bránit, podle jeho (naprogramované) „atmosféry“.
„Jde o zcela nový druh prostoru, vytvořeného tak, aby vyhovoval všem možným přechodům mezi uměním, designem, módou, hudbou, kulturou ulice a umožňoval jejich prožití všemi smysly,“ vysvětluje s nadšením umělecký ředitel MAMA Boris van Berkum.
Podobné projekty archi-tag-tuře dodávájí ten správný obsah. Forma a obsah se tu spojují do budovy, která je zamýšlena jako výraz procesů, probíhajících uvnitř: střet a fúze disciplín, jež v současné době existují v umění a kultuře. P2001 tak bude sebevědomým příspěvkem do série experimentálních uměleckých prostorů, jakými jsou například dekonstruktivistický střešní pavilon Groningenského muzea v Nizozemí, navržený rakouskými architekty Coop Himmelb(l)au (jehož podlaha se zdánlivě rozpadá na fragmenty a nelze určit, kde končí střecha a kde začíná podlaha a zdi), nebo Guggenheimovo muzeum v Bilbau architekta Franka Gehryho, který za použití počítače pro navrhování letadel vytvořil budovu s unikátním vzhledem. Ve všech těchto případech byla architektura pojímaná nejen jako umění stavět, ale také jako vizuální umění. Techniky a postupy byly dány do služby konečnému vzhledu a dojmu.
Pro Maurera taková architektura skýtá ale ještě mnohem víc. Tento druh fyzicky vnímatelné třírozměrné hry odpovídá jeho přání ovlivnit chování uživatelů v mnohem větší šíři, než jak to činí většina jeho kolegů. Podobně jako DJ se snaží hrát si s atmosférou, náladou a chováním. Jeho nejoblíbenější přezdívkou je MC jako Master of Ceremony v nočních klubech nebo MC jako Master Copy.
Obdivovat graffiti jako architekt znamená víc než jen hledání nových forem, vysvětluje Maurer. „Důraz na formu a samply se architektuře a designu zdánlivě příčí, protože tyto disciplíny si vyžadují pozornost kontextu, místu, světlu a uživateli. Ale díky všem prefabrikátům, které stavební průmysl nabízí, už architekti samplují již dávno. Kromě toho mají samply komunikativní funkci: povědomé obrazy pomáhají upoutat pozornost diváka a udržet ji.“
Vzít obrazy a formy jako východisko je navíc také skvělým způsobem, jak prolomit etablované struktury. Ve vile Masterplan i v P2001 je běžná praxe oddělování soukromých a veřejných zón a infrastruktury odstraněna a nahrazuje ji situace, v níž se všechny prostory prolínají. Uživatelé vily tak vchodem nevstoupí rovnou do obývacího pokoje, ale musejí projí kuchyní a koupelnou. „Interiér vily je trochu surový,“ usmívá se Maurer, „ale soukromí, kterého se nedostává uvnitř, je vyváženo exteriérem: strategické umístění oken, jasná barva a kamufláž dodají soukromí dostatek.“
Letos v létě byly modely graffiti budov předvedeny v galerii MAMA v Rotterdamu a dosud jsou k vidění na Internetu http://masterplan.ooo.nl/p2001e.html. Reakce byly nesmírně pozitivní. Milovníci umění, architektury, fošnařské kultury i graffiti z celého světa se nemohou dočkat, až si budou na Zedzbeton a P2001 zajezdit, pomalovat je graffiti nebo se na ně jen podívat. „Koncept graffiti architektury otevírá neuvěřitelné možnosti jak pro graffiťáky, tak pro architekty, i pro větší pochopení toho, o čem graffiti má být,“ zamailoval na website Steve z Falmouthu. „Kdyby tento vnímavý postoj šlo adoptovat na další disciplíny, bylo by možné vyvinout další zajímavé projekty, které zpochybňují naši představu o tom, jak má budova vypadat.“ Jaké to je projít se třírozměrným podpisem uvidíme příští rok.
Přeložil Vladan Šír

01.04.2000