Chladné, sečné, palné

Členové tajného spolku BKS, Bude konec světa, vystoupili 10. listopadu při příležitosti výstavy Skála v Rudolfinu na veřejnosti, aby prezentovali své zbraně. Přehlídka zbraní je osvědčenou demonstrací síly dosud neomezené konkrétním protivníkem. BKS ovšem ukázali i nepřítele. Akce byla dvojnásobným propagandistickým tahem. „BKS má svůj arzenál převážně chladných, bodných a sečných zbraní, pouštím drobnou informaci. Na třetím sjezdu BKS, který probíhal v Londýně, byly všechny tyto zbraně použity k takzvané ikebaně zbraní, což je středoevropský způsob symetrického aranžování zbraní na stěny. Všechny ty zbraně se převážely do Londýna a proběhlo to velmi hladce, nikdo se v tom nešťoural. Část z toho našeho arzenálu bude prezentována, tak jako je třeba prezentována kosmetika nebo nějaké zboží, v Rudolfinu.“1 uvedl František Skála, a tak se stalo. Zbraně byly prezentovány na pódiu ve dvoraně, moderátor uvedl název a katalogové číslo zbraně, členové BKS krátce předvedli, k čemu je dobrá. Názvy zbraní popisují (útočný tampon, obranné pálky), matou (těžká ručnice brzdařská protěž), odkazují (valaška, kubista, cep, borkovec – revoluční sekáč…), potěší (nožík Salamandr, nejostřejší zbraň světa). Dokládají neustálý pokrok spolkového zbrojení, zbraně prezentované v Rudolfinu se v starších materiálech o BKS neobjevují.2 Akčními výstupy řeklo BKS své k současné oblibě golfu a exotických bojových umění. Při orientálních bojových kláních proti sobě stojí umění vycvičených mužů, ale tady šlo o boj hmot, umělých a přírodních. Nejvíc to odskákala zelenina a průmyslové výrobky. František Skála pracuje hlavně s přírodními materiály, takže je podtržen jejich charakter, ale používá i kovy a některé syntetické materiály, často opotřebované, na hranici zániku, kdy se přírodě jakoby navracejí. Samy materiály, na vyrovnaném stupni „umělosti“, jednou nohou venku z kontextu použitelnosti a poživatelnosti, jsou tématem jeho prací. Opotřebovávání a rozklad jsou dynamické procesy, jež zvýrazňují některé charakteristiky materiálů. Zřetelněji vnímáme jejich dočasnost a jedinečnost, když obnažují svou strukturu (drolí se, reziví, puchří, praskají, matní, zachází), a tak komunikují s okolím. Čerstvý květák je pořád jenom květák. Tak byly banální plody, jako květák, řepa a zelí, za svou prostoduchou dokonalost odpraveny stejně jako průmyslové výrobky, tedy části počítačů a oranžový lepenkový kufr. Těžko si lze představit zbraně BKS, jak napadají malebně omšelý samorost. BKS nezapírá své předchůdce. Husité upravovali na smrtící nástroje, co dům dal, a leccos s nimi vybojovali. BKS vytáhne do boje kuchyňská prkénka, pádla, matrace. Je ale zřejmé, že úlohou zbraní BKS není jen přemoci nepřítele, ale také reprezentovat a zdobit, viset na zdech tajných shromaždišť, lapat prach a trouchnivět. BKS samozřejmě není pouze Fr. Skála. Design zbraní ale odpovídá Skálově estetice a přehlídka byla doprovodnou akcí k výstavě tohoto člena BKS. Prostě František Skála se několikrát zmínil, že považuje za důležité nějak ventilovat skrytou destruktivitu a agresivitu. Vzpomínal, jak se spolužákem pracně stavěli dřevěné město, aby mohli pozorovat požár. Zpočátku se zdálo, že představení je koncipované především pro podivuhodné předměty a gravitaci; jako skutečné představení těchto předmětů, v němž úlohou členů BKS je pouze přibližovat je k obětem a očím diváků. Členové BKS se ale během večera stále častěji nechávali unést… Deník Dalibor ze 14. února 1885 napsal o novostavbě Domu umělců, že se stala „novou baštou pro snahy národu českému nepřátelské … beranem proti české kultuře“.3 Dalibor netušil, že za necelých 120 let proběhne v nenáviděném stánku třetí defenestrace a utržená koule z řemdihu zarachotí ve fontánce. Přenesme se tedy znovu do mramorem obložené dvorany Rudolfina. V prvním patře končí otevírací doba výstavy a za prvních nárazů vln Šostakovičovy hudby opouštějí schodiště poslední návštěvníci. Na pódiu uprostřed ztemnělé dvorany pózuje bělovlasý pán pod mléčnou koulí lustru. Mezi diváky nenápadně přicházejí nosiči veverky na kordu v černých kabátcích a srstnatých papachách, setkávají se s uniformovaným zástupcem a vyměňují si materiály z brašen. Přichází moderátor a začíná: Přehlídka bodných, sečných a honosných zbraní povětšinou chladných. Zbraně honosné. Propagační cep nošený v čele průvodu. Materiál: švestka, smrk, ocel, plast. Kubista. Salonní palcát pro osobní reprezentaci. Bronz…

Poznámky: 1. Čro1 Radiožurnál, Dva na jednoho, 18.10. 2004, 12.30 2. B.K.S. DVACET LET TAJNÉ ORGANIZACE. Výtvarné umění 3/94 3. Vybíral, Jindřich: Emporium krásných umění. In: Česká architektura na prahu moderní doby. Praha: Argo/VŠUP 2002.

01.04.2004