Upatlaná debata a umaštěné názory

Jak udělat debatu, která se týká jen zájmů diskutujících předvedla ČT2 1.6.1999 v pořadu xy. Vybraná kritická elita si zde blouznila přesně ještě méně než ve svých mantinelech s lidumilnými cíly, vysvětlit nám, jak by bylo nejlépe zacházet se státními dotacemi. Nejprve někteří přežvýkali poněkud složitěji to, co již melou naše deníky, týdeníky i občasníky několik let o problematice dotací a složení exekutivních komisí. Letmo se zmínili o nepřehlednosti ekonomické stránky projektů a jejich kontrole, aniž by uvedli konkrétní příklad chyb jak konkrétních projektů tak ministerstva. Potom několikrát významě pohrozili, že již se tedy pustí do rozboru samých oceněných projektů. Na stole měli ktomuto účelu rozhozena všecna obdiodika, která se snad o takovou úctu ucházela. Diváci tedy netrpělivě čekali, až z džusem máčených vousisek mladistvých kmetů uslyší ty pravé soudy. Vzhledem k tomu však, že moderátor pořadu kouřil svůj doutník tak vehementně, že zbytek intelektuálů neviděl na půl metru, natož na stůl z vystaveným zbožím, mluvili všichni zpaměti na co si vzpoměli. Bohužel si z několika desítek projektů vzpoměli asi na tři (Literární noviny, Tvar a Kritickou revue) a to pouze jako na můstek ke svým úvahám o kritickém myšlení. Dozvěděli jsme se tedy, co si mysleli zapomenutí klasičtí lumeni před sto lety (mluvčí si často nepamatovali, o čí citát se jedná - považovali to za velkou legraci) a že státem podporovaný časopis by měl být neučtitelná pruda. Názor pana Petříčka, že takový časopis by měl být jakýmsi hledáním perel v hnoji obsahu časopisů ostatních byl snad vrcholem transcedentální žurnalistiky.
Takže, vážení zoufalci, kteří každý rok posíláte na ministerstvo kultury publikační projekty, nad kterými trávíte dny a noci, otravujete své přátele právních a ekonomických profesí, a to všechno prostě děláte bez záruky, vězte že existuje několik moudrých měsíčků, kteří vám teple kavárenského prostředí vysvětlí, jak na to. Z hlediska výše zmíněných diskutovaných projektú, asi takto. Vybírejte témata dostatečně nudná a neaktuální, aby se o nich daly psát hodně dlouhé stati, nesmí v nich chybět trochu pravicově konzervativní angažovanosti (ovšem s notnou dávkou intelektuální nenapadnutelnosti), nejlepší jsou negativní kritiky s notnou dávkou zábavné skepse - nenechte se unést něčím skutečně dobrým - žádné nadšení, neexistuje nic současného bez chyb - pokud ano a je těžké to kritizovat - smrdí to a je lepší se tomu vyhnout, inspiraci hledejte na vesnici, budoucnost je v knihovně, komu je třicet - ten nežil.
Děkujeme tedy za cenné rady vašich kritických náhledů, podpořené mnoha upřímě míněnými zmatenými koncepcemi, kterými jste se sami nakonec v celé debatě neřídili. Doufáme, že diváci-čtenáři se odvrátí od bludných časopisů k těm, co vám stály za řeč a skrze ně uzří pravdivou tvář světa. Zpátky pod prachovku!

01.04.1999