Po výstavě objektové tvorby Siobhan Hapasky, Charles Longa a Ernesto Neta připravila stockholmská galerie Magasin 3 expozici, která spojuje díla soudobých umělkyň pracujících s fotografickým médiem Anniky von Hausswolff a Jane a Louise Wilson s rozsáhlou kolekcí dokumentárních fotografií Usher Felliga, známého jako Weegee (1899–1968). Výstava jeho záběry zločinů Manhattanu let třicátých a čtyřicátých interpretuje jako virtuální zdroj inspirace pro umělkyně, které své aranžované fotografické obrazy konstruují tak, aby budily zdání dokumentárnosti. Nejnovější série Duch mladé švédské umělkyně Anniky von Hauswolff zachycuje prázdné prostory opuštěného anonymního domu, o jehož příběhu vypovídají pouze nahodilé stopy jakými jsou sražený květináč či židle vzpříčená ve dveřích. Ambivalence mezi dokumentárním a aranžovaným je navíc posílena instalací, která jednotlivé obrazy strategicky obklopuje obvykle neviditelným galerijním mobiliářem. Podobné prázdné prostory tvoří i kulisy jednoduchých tělových akcí z fotografií, jimiž se Annika von Hausswolff představila na loňském Benátském bienále (obr.). Jane a Louise Wilson své fotografické obrazy naproti tomu vytvářejí v místech s přesným referenčním rámcem, jimiž jsou v tomto případě sněmovna lordů a kasina v Las Vegas, kde rovněž natočily film pro svou novou videoprojekci. Zdánlivě zcela protikladná místa, z nichž jedno je symbolem demokratických tradic, zatímco to druhé symbolem konzumní zábavy na přísně komponovaných obrazech Jane a Louise Wilson vykazují překvapivé podobnosti, které není třeba hledat pouze v monitorech průmyslové televize, jež dohlížejí na návštěvníky obou míst: rostlinné ornamenty koberců kasin odpovídají ornamentům užitým na kobercích a látkových tapetách sněmovny a křesla na nichž si návštěvníci kasin nechávají čistit boty zase těm, kam ve sněmovně usedají lordové. Jakoby jedno nebylo nic než odraz druhého.
Doporučené články
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář