NOVÝ PROSTOR

Vážené čtenářky, vážení čtenáři!

Nazvat téma věnované dluhům Chodí dluhy okolo je dost možná eufemismus. Můžeme se totiž na dluhy nedívat, můžeme se tvářit, jako že jsou nám vnější, ale stačí zopakovat počet exekucí nebo zahrnout i státní dluh, aby bylo jasné, že dluhy umí tnout do živého. Ono je možná jen otázkou, kdy se jeden na peška koukne.

Když ale odhlédneme od těchto problémů, říkal jsem si vlastně: může být takové téma, jako je „Dluh“ pro Vás, čtenáře Nového Prostoru, dostatečně atraktivní – případně jak ho atraktivním udělat? Vždyt „dluh“, to zní podobně dutě jako pluh nebo nedejbože bůh. A odtud, jak známo, žádnou jiskru nevykřešeš.

Jaký pak byl můj údiv, když jsem v průběhu práce zjistil, jak pestrý se na téma dluhu může vázat metaforický arzenál. Naši autoři jsou tradičně obraziví, takže když Markéta Vinkelhoferová s Jaroslavem Fialou označují studentský dluh v USA za „kouli u nohy“ (s. 10–11) nebo Petr Pospíšil vydává zadluženost v Česku za „docela dobrou časovanou bombu“ (s. 8–9), nelze být příliš překvapený. Mě ale možná více zaujalo vyprávění našich prodejců, které se prolíná celým tématem Nového Prostoru. Paní Ludmila, která hovořila o dluzích jako o „věčném kolotoči“, měla zjevně na mysli něco nedostižného. A pan Jiří, který přirovnával dluh k „raketě“, evokoval téměř mystický zážitek. Že se člověku boří paty do půdy, zatímco sleduje raketu stoupat do závratných výšin, se přitom rozumělo samo sebou.

V tomto čísle bych Vám rád zvlášť představil komiks od Myka, autora, s nímž se na stránkách NP setkáváte poprvé. Za téma si vzal lucidní sny, jichž dosáhnout prý můžeme tak, že se ve snu opakovaně podíváme na text – a tento text se změní. Je v tom něco osvobozujícího, kdyby šlo znovu a znovu číst jinak. Chceme vám ale předložit k zvážení i další otázku. Co když přijde domů tíživý dopis, v němž, ať se díváme, jak se díváme, neustále je vytištěno to samé? Nejsme pak náhodou v pasti?

Tomáš Havlín