Olej na plátně

Požár v knihovně, demonstrace, zeměkoule a jiné

Alexey Klyuykov / Vasil Artamonov / Václav Magid Kurátor: Dominik Lang / Václav Magid
25.– 20. 8. 2007, Galerie Jelení, Praha

Výstavu Požár v knihovně, demonstrace, zeměkoule a jiné je možné bez odkladů uvést podtitulem jednoho vystaveného díla Sekera. Jde o citaci z vědecké publikace Einsteinova teorie relativity, vydané v Berlíně 1922, v níž autoři našli někým podtrhané zásadní ideologické pasáže: „Ve vědě probíhá revoluce. Stoletími stanovené principy se odhazují pryč a na jejich místo se staví nové, které budou sloužit v průběhu řady století jako základy pro výstavbu a rozšíření velkolepé budovy exaktních věd.“ Tento šílený rodčenkovský optimismus, nahrazující génia za inženýra, se z vážných i potměšilých důvodů snaží rekonstruovat autoři výstavy. Sahají přitom rovnou po syntéze ruského kubofuturismu a braqueovské formy. Aktuální obsahy jsou konfrontovány s dobovou ikonografií a řešeny prolamovanou historickou rutinou ve věrném podání včetně objemové šrafury. Je s podivem, jak je tato ultrakonzervativní demonstrace schopna přenést radost ze znovuprožití avantgardních forem. Futuristicky se řítíme nazpět v čase a přitom je jasné, že máme červenou, nebo ne? Dobrodružná výprava uměleckého stylu a socialistických pokusů se zabrzdí až v 17. století u rekonstrukce bílé vlajky Libertálie, protosocialistického státu, který založil korzár Misson na Madagaskaru v roce 1695, kdy v důsledku přerozdělení sfér vlivu tehdejších koloniálních velmocí přesídlila většina karibských pirátů z Atlantiku do Indického oceánu. Navázání na potenciál meziválečného myšlenkového kvasu je konstatováním krize intelektualismu a ideologické role umění. Výběr kubistické formy není náhodný či jen pocitový, je podpořen upřímností a přímostí kubistických sdělení, kde zátiší s kytarou je skutečným zátiším s kytarou a neschovává se za žádný jinotaj. Stejně tak na zdech galerie narazíme na deštník, zeměkouli, knihu, vlajku, továrnu, ledovcovou díru, zeď..., na znaky podrobené stylotvorné analýze. Tato ikonografická jasnost paradoxně i zcela logicky vyvolává v dnešní době relativity zmatení a nejistotu. V této atmosféře pak ty z nás, pro něž kubismus znamená jen historický směr, obrazy zasáhnou naprosto nečekanou krásou. Výstava záměrně napíná spektrum současného umění od prostých tendencí, které si autoři v nedávné době také užili (rovněž ironicky: Jak jsme pomáhali) k vrcholovému malířskému stylu par excellence.

01.03.2007