Časopis Umělec 2001/4 >> Obrazy k bydlení a přemýšlení Přehled všech čísel
Obrazy k bydlení a přemýšlení
Časopis Umělec
Ročník 2001, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Obrazy k bydlení a přemýšlení

Časopis Umělec 2001/4

01.04.2001

waanja | reviews | en cs

Isabela Grosseová, Obytné obrazy, Galerie Jelení, 25. 9. – 26. 10. 2001
Přechod z relativně bezpečného zázemí ateliéru do reálného života bývá pro čerstvé absolventy výtvarných škol obtížný. O to důležitější je proto snaha některých galerií umožnit jim dále pracovat s výsledky jejich absolventské práce. Takovou pozornost si určitě zaslouží Isabela Grosseová, která na Akademii výtvarných umění prošla ateliéry malby, architektury a intermédií. Část jejího závěrečného souboru Obytné obrazy byla k vidění v pražské Galerii Jelení.
Název práci umisťuje na umělci často navštěvované, a přesto ne zcela přesně definované území mezi výtvarným uměním a architekturou, respektive interiérovým designem. Autorka sama jako hlavní impuls uvádí rigiditu naší současné architektury, která jako by existovala jen pro sebe (nebo pro fotografie) a nenechávala místo pro lidi a už vůbec ne pro umění. Zatímco zahraniční umělci na pomezí designu pracují se sociálně-politickými aspekty a se vztahem k utopickým direktivám meziválečné avantgardy, pro Grosseovou to není příliš důležité a zajímá se jen o dialog mezi uměním a architekturou. Uvážíme-li však, že pro Karla Teiga nebo ruské konstruktivisty byla architektura uměním budoucnosti, pak soběstačný neofunkcionalismus (stejně jako malý dosah umění) je důsledkem jejich teorií. Isabela Grosseová se tak dostává na podobný terén jako ve Švédsku působící Clay Ketter, který ve svých sochách spojuje avantgardu s IKEA-racionalitou.
Výsledné obrazy (vlastně deskové malby) jsou v první řadě trojrozměrnými objekty, které vstupují do prostoru a někdy divákům umožňují proměňovat své uspořádání (například na první pohled trochu nudná, barevně pruhovaná pozvánka se dá podle libosti skládat a rozkládat právě tak jako dva nové kusy na výstavě, které mají formu paravánů, tentokrát trochu volněji malovaných). Variabilita je nejzřejmější na “obytném výklenku” (který by uspěl i v Teigově nejmenším bytě), jenž se z posezení pro dva může proměnit i v lehátko. Avšak ani u tohoto kusu, který připomíná nábytek nejvíc, nehrají designérské a ergonomické aspekty příliš velkou roli. Hlavní je abstraktně geometrická sestava prostorových prvků, jejíž přísnost je zmírňována intuitivně volenou “lyrickou” barevností ploch. Malba dělá z objektů obrazy, ale zároveň abstraktní malbu s nároky transcendentální univerzality vrací do “služeb lidu”. Funkce nástěnných obrazů i obrazových paravánů je dvojznačná. Jejich využití jako nábytku tak zdaleka není samozřejmé, jakkoli k tomu svádějí. V Galerii Jelení se podobně uplatněná barevnost navíc přenesla i na stěny, kde sice hlavní horizontální pruh byl ve výšce obvyklého válečkového nátěru, zbytek uspořádání i barevnost však následovaly pouze vizuální cítění umělkyně.
Spojení přesného myšlení s ženskou lehkostí dělá z Isabely Grosseové talent, který má šanci uspět na naší poněkud maskulinní výtvarné scéně.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.