Časopis Umělec 2004/3 >> Praxe, teorie a expozice Zbyňka Baladrána Přehled všech čísel
Praxe, teorie a expozice Zbyňka Baladrána
Časopis Umělec
Ročník 2004, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Praxe, teorie a expozice Zbyňka Baladrána

Časopis Umělec 2004/3

01.03.2004

David Kulhánek | profile | en cs

Skutečně postmoderní, otevřená, pluralitní a svobodná je neustále se proměňující skutečnost fiktivních dynamických struktur, v nichž existuje nekonečné množství režimů řeči, a ne jen ten jeden, daný celkem struktury.
(Dušan Třeštík, Konec paradigmatu?, in: Mysliti dějiny, Paseka, Praha 1999, s. 67)

Naozaj, v umení, ale aj v spoločnosti a v jednej osobe sa dajú nájsť rozličné mapy. Niektoré línie niečo predstavujú a iné sú zasa abstraktné. Niektoré línie sú so segmentmi a iné sú bez nich. … Nazdávame sa, že línie sú konštitutívnymi prvkami vecí a udalostí. Preto má každá vec svoju geografiu, svoju kartografiu, svoj diagram.
(Gilles Deleuze, Rozhovor o tisícich plošinách, in: Rokovania 1972–1990, Archa, Bratislava, 1998)
Zbyněk Baladrán je kontextuální umělec. Ve svých projektech z posledních dvou let formuluje postupy, které je možné aplikovat na různé segmenty historických faktů, událostí a teorií, i na čistě osobní situaci.
Projekce, která byla poprvé vystavena v roce 2003 a poté znovu v nových variacích, např. i na Manifestě 5, je otevřeným projektem, který zahrnuje několik vrstev. Východiskem je shromažďování filmových záznamů z osobních archivů. V první fázi to byli příslušníci širšího okruhu rodiny Zbyňka Baladrána, kteří poskytli videozáznamy i 8mm filmy, čímž vznikl jakýsi rodinný archiv náhodně sebraných filmů. Další materiál umělec odkoupil od jednotlivců, kteří reagovali na jeho inzerát na internetu. Půl tuny těchto filmů, uskladněných v umělcově ateliéru, jsou útvary podobně fragmentární jako archeologické nálezy. Jejich hodnota jako dokumentů je omezená – jsou to známé záběry z filmových týdeníků (oficiálního československého filmového periodika do roku 1989), banální rodinné záběry nebo instruktážní filmy z 50.–70. let 20. století. Právě v rámci tohoto omezení Baladrán pracuje a představuje možnou metodu nového rozečtení těchto materiálů.
Tyto filmy vznikly v určité době a jsou dokladem historických okolností a v obecné rovině reprezentují význam, který byl v moderní době filmu přisuzován. Objektivní významy a obsahy, které byly do „materiálu“ vloženy, se ale postupem času vyčerpaly. Jejich původní určení je znejasněno, stávají se čím dál tím více neurčitými znaky poukazujícími k minulosti (modernismu) jako k historickému fenoménu, který je možné s odstupem interpretovat a aktualizovat v podmínkách dnešní situace. Paměť je stále živá, v dosahu dnes mladého člověka jsou stále ještě události z první poloviny minulého století. Je možné takovou zkušenost nějak objektivizovat? Jen těžko… Avšak reflektovat takovou pozici je možné, a asi jedině takovým neohraničeným způsobem, jako to dělá ve svém výzkumu Baladrán.
Nashromážděný filmový materiál je sumou informací, které lze třídit, spojovat a hlavně interpretovat díky nevyčerpatelným možnostem střihu. V Projekci se Baladrán soustředil na chronologii – mapoval na základě rodinného archivu poválečné období v tehdejším Československu. Na samostatné výstavě Teorie/praxe/expozice v Brně (Dům Pánů z Kunštátu, duben 2004) zase vyzkoušel simultánní projekci filmů s podobným tématem (RTG záření – nukleární pokus). V jednom ze segmentů Projekce jednoduchým střihem propojil fragmenty dvou českých filmů – jednoho z období nacistické okupace (Kristián) a druhého z doby bezprostředně po ukončení války (Pérák a SS). Oba filmy mají pro české publikum hodnotu mýtu (jako filmové umění). Filmy z doby okupace jsou více spojovány s dobovou sentimentalitou než s válečným kontextem; naopak Trnkův poválečný film je přímou reakcí na ukončenou válku, v níž byl nepřítel poražen. Oba filmy reprezentují jistý čitelný, a přesto složitý kontext. Jejich zasazení do nového rámce pouhým střihem vytváří modelový vzorec pro analogický postup při práci s jinými informacemi.
Při práci s filmovými fragmenty se Baladrán potýkal s naším návykem číst obrazy jako optická sdělení, a to vždy ještě předtím, než jsme schopni uvažovat o nich v teoretické rovině (jako o znacích, funkcích, „materiálu“…). Umělcova filmová sbírka transformuje dokumenty s jasným posláním v archeologické fragmenty s inventárním číslem. Součástí projektu jsou popisy „metody“ (způsob zpracování materiálu) a schémata (grafické vyznačení souřadnic daného fragmentu, jeho časové zařazení – v rámci celku filmu i konkrétní datace jeho vzniku).
Nedávná minulost (de facto příběh moderní doby) působí skrze paměť, která zůstává v nás, ve věcech, ve stereotypech… Díváme se na ni z odstupu, můžeme ji rekonstruovat z fragmentů, nalezených v bezprostředním okolí. Náhodná konfigurace paměti vytváří body na mapě, která reprezentuje kartografii variovanou počtem možných individuálních vstupů. Baladránův postup připomíná bricolage, popisovanou C. Lévi-Straussem. Produktem výzkumů není umělecké dílo jako artefakt (např. nové video, dokument), ale otevřená struktura, která implikuje další možné zdroje a kontexty. Baladrán využívá náhodné souvislosti, záznamy z četby teoretických textů a systematizuje jejich aplikaci.
Ve svých nových projektech Zbyněk Baladrán nepracuje jen s „pamětí filmu“. Předmětem výzkumu jsou např. městské plevely a náletové rostliny (Neosamizdat No. 1, publikovaný PASem, 2004) nebo třeba typizovaná nástěnná keramická lampa, která se vyrábí nepřetržitě již desítiletí a představuje vytrvalý produkt modernismu (Zazděný vchod, 2004). Stále otevřené je také pokračování ve výzkumu diskontinuity/kontinuity českého umění posledních desítiletí, jak bylo naznačeno v dokumentu Vide, který vznikl ve spolupráci Jána Mančušky a Zbyňka Baladrána (Vide, 2003).
V nejnovějším Baladránově video-sketchi (1,2,4,8,16, 2004) je vidět otevřený skicák a ruku, která kreslí primitivní geometrickou řadu – od každého bodu se oddělují dva nové. Vzniká paradoxně chao- tická struktura, jakýsi smotek bodů a čar, který záhy přerůstá přehledný formát plochy. Pokus o uchopení celku, komplexní popis abstraktní situace, selhává. Objektivita, vyčerpávající genealogie reality, je iluzí. V této skepsi vznikají Baladránovy sondy, ad hoc anamnézy, popisující a inventarizující věci, fakta, okolnosti, momentální stav věcí…





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…