Časopis Umělec 2001/2 >> Scottův Filmový sloupek Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2001, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Scottův Filmový sloupek

Časopis Umělec 2001/2

01.02.2001

Scott MacMillan | news | en cs

Je možná příhodné, že se velké americké studio New Line Cinema rozhodlo natočit upírský film Blade 2: Bloodlust, pokračování snímku Blade z roku 1998, právě v Praze. Kult mystiky a tajemna turisty
do Prahy vždy lákal a nadále láká. Ale hollywoodští producenti
Bladea 2 využívají mystiky zcela jiné. Jejich nová kinematografická estetika se vystříhala typických klišé “magické Prahy”, i když stále čerpá z pocitu gotické hrůzostrašnosti.
V knize Černá a zlatá Praha, jakési biografii hlavního města, její autor, Peter Demetz, sleduje kult pražské mystiky až k ranným vlnám mezinárodní turistiky v 19. století. Čeští levicoví disidenti tento příběh v 60. letech oživili, když se odvolávali na majestátní věže, Golema, alchymisty a hrubě zjednodušeného Kafku. Demetz říká, že tato karikatura vykresluje nepřesný obraz jeho rodného města, i když ještě před třiceti lety se jako reakce na tuhý socialistický realismus mohla hodit. “Mýtus nové levice o magické Praze byl produktivnější v rámci neostalinistického režimu, než po jeho pádu. Před rokem 1989 pomohl podkopat oficiální konstrukci života a literatury, ale v nové parlamentní demokracii hrozí, že protesty minulosti (které se dávno přeměnily v turistické zboží) se transformují do jakéhosi romantického antikapitalismu.”
Autoři Bladea 2 jsou si tohoto smýšlení podivuhodně vědomi, a proto se rozhodli otřepanému pozlátku gotiky vyhnout. Abychom pochopili, proč producenti chtěli natočit film Blade 2 v Praze — a co je ještě důležitější, situovat do tohoto města i jeho děj — musíme si udělat malý výlet do historie upírského žánru.
Chronologie vampírismu by zabrala celou knihu počínaje transylvánskými začátky mýtu o Vladu Drakulovi a klasikou Brama Stokera z roku 1897 a romány Anne Riceové z 80. a 90. let konče. Co se týče filmu, natočilo se více než 500 upírských snímků. Proto se v našem exkurzu omezíme jen na klíčové okamžiky: v roce 1958 britské filmové studio Hammer Films vyrobilo The Horror of Dracula režiséra Terence Fishera. Znamenalo to nejen počátek nadvlády studia Hammer v žánru hororu, ale ztvárnění Christophera Lee hraběte posunulo tuto postavu od příjemného a zdvořilého gentlemana prokletého nesmrtelností a touhou po krku, jak jej standardně představoval Bela Lugosi v Drakulovi studia Universal z roku 1931. Leeův Drakula byl odvážný, realistický — a krvežíznivý.
I když se životnost filmu Blade teprve ukáže — původně jej scénárista Goyer chystal jako první část trilogie a už dnes mluví o Bladeu 3, který skončí smrtí hlavního hrdiny, bude možná představovat podobný posun, tentokrát od upírského modelu spisovatelky Anne Riceové, která v posledních letech udávala tón trhu s upíry svými příběhy
o mukách nesmrtelnosti.
Svět filmu Blade představuje podsvětí, kde “savci” představují mocné intrikány typu Illuminati, kteří po staletí žili mezi lidmi většinou bez odhalení. Jejich arcinepřítel Blade, jehož hraje Wesley Snipes, je sám napůl upírem, kvůli čemuž musí podstupovat bolestivé injekce séra, které mu mají pomoci překonat žízeň po krvi. Když si odmyslíme všechen vnější lesk fikce, zbyde nám v podstatě ostudně kýčovitý akční brak. Při nedávné návštěvě scény v prázdných továrnách ČKD ve Vysočanech scenárista David Goyer popsal Blade jako “film, který je čistě o rvačkách… To je přesně, co jsme chtěli. Chtěli jsme jednoduše film, který bude hodně brutální, a pustili se do toho… A také jsme nakonec natočili nejkrvavější scénu v historii filmu.”
Na filmu Blade není až tak zajímavá kinematografie,ale spíše způsob, jakým překračoval hranice žánrů. Jeho koncept začal podivnou postavou s afrem na hlavě jako z komiksů Marvel ze 70. let, což měl být odkaz na blaxploitation té doby (využití černošského hlavního hrdiny) — černý lovce upírů s afrem a koženou bundou, který trousí celou řadou komiksových zvolání typu “Kristovy zraky!” Goyer o tom říká, “Vždy jsem
o něm žertem říkal, že je to Shaft s kůlem v ruce.”
Goyer si postavu dále přizpůsobil. “Upíři, tak řečeno, umřeli nudou,” řekl. “Celá ta gotika, baroko, to vše je k smrti nudné.” Místo toho tedy přišel s jinou verzí vampírismu, která si nesmrtelnosti užívá. “Napadlo mě, ‘moment, žiješ věčně, stane se z tebe predátor, nemůžeš dostat AIDS, máš nadpřirozené schopnosti, tak co řešíš?‘ Rozhodl jsem se, že se upírům nesmrtelnost bude líbit.” Film byl pojat jako akční snímek a jasná óda na hongkongžskou školu akčního režírování, která v Hollywoodu teprve získávala vliv. (Koneckonců se psal rok 1998, tedy éra před Matrixem.)
A do děje vstupuje Guillermo del Toro, mexický režisér, který je považován za tvůrce nové latinskoamerické hororové citlivosti. Del Toro sice nerežíroval prvního Bladea, ale byl přizván, aby jeho pokračování dodal poněkud strašidelnější atmosféru a nepokračoval v čistě akčním žánru. Zatímco del Torova prvotina, Cronos, z roku 1993 sbírala chválu za hrůzu nahánějící směsi brouků a katolicismu, jeho jediný velkorozpočtový snímek, Mimic, byl komerčním propadákem. Ale del Torovi kolegové oceňovali způsob, jakým použil otřepané téma — gigantičtí brouci ovládnou newyorské metro a unesou Miru Sorvinovou — a dosáhl obdivuhodných filmových kousků, včetně obratného využití tmy ve filmovém políčku.
Skutečným žánrem a silnou stránkou Bladea 2, říká del Toro, není směs blaxploitation, akčního filmu a hororu, ale spíše něco, co nazývá ”technogotika”. Natáčení v Praze je podle něj “příliš příjemné, protože jsem neustále v pokušení natočit turistickou tvář Prahy. Ale to nechceme, máme zájem o Prahu, která je v podstatě skořápkou kdysi obklopující těžký průmysl. Takže natáčíme ve skladištích
a kanálech, opuštěných hotelích a tak.”
Gotickou architekturou se prý ale nechal inspirovat. “Jedním ze základních znaků gotické architektury je hra s tmou a světlem, která v podstatě představuje morální apel, který se v kostelech často objevuje. Většina gotických kostelů a katedrál byly vlastně kamenné knihy. Rytinami v kamenných kvádrech vyprávěly o hříchu. Chci vzít tuto téměř moralistickou hru se světlem a stínem v architektuře
a přenést ji do moderní průmyslové doby.”
Scenárista del Toro o tom říká: “V tomhle je moje práce a práce zedníka stejná. Zedníci, kteří pracovali s kamenem měli, zdá se mi, podivnou slabost pro ďábla. Kameny naplnili bujarými výjevy hříchu, chrliči, příšerkami, které na vás shlížejí. O to stejné jde i mně.”
Možná, že jde skutečně o posun ve vampírské chronologii, který bere ohled na biologický pokrok, současné urbánní nemoci, jako je závislost na drogách nebo AIDS, a možná, že jde o změnu v tom, jak globální kultura vnímá Prahu. Nebo je to směs obojího. V každém případě ale režisérova vize naznačuje dvě neklamné výpovědi pop kultury: narouboval témata městského zmaru a biologického rozkladu na neustále se vyvíjející mýtus o upírech. A znamená také změnu v tom, jak je české hlavní město zobrazováno: posun od gotické mystiky a nostalgie k městu “technogotických” urbánních prostor a obrazů.

Scott MacMillan je k zastižení na scott@ok.cz





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Další kniha Martina Zeta sestavená ze zápisů životních událostí, komentářů, dokumentů a fotografií ze soukromých i veřejných...
Více informací...
15 EUR
16 USD
"...one of the 'few truly original Czech composers of the last century..."
Více informací...
12 EUR
13 USD
Obsáhlá publikace zachycující dosavadní tvorbu jedné z nejvýznamějších evropských umělkyň., , Žena, kterou staví na piedestal...
Více informací...
12 EUR
13 USD
21 cm x 29,7 x 0,7 cm / 20 pages / couv. sérigraphiée 4 pass. couleur / offset / 500 ex
Více informací...
10 EUR
11 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.