Z iniciativy několika předních německých a rakouských kulturních institucí vznikla rozsáhlá mezinárodní přehlídka současného umění, kterou pod názvem Zeitwenden po Kunstmuseu v Bonnu až do 1. října hostí videňský Künstlerhaus a Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig. Výstava, jež si podle svého hlavního kurátora Lóránda Hegyiho klade za cíl naznačit, jak bude vypadat umění blízké budoucnosti, zahrnuje díla více než devadesáti umělců z pěti kontinentů, která jsou komponována do dvou odlišných celků. Zatímco Ludwigův 20er Haus představuje instalace, videa a fotografie hvězd globální umělecké scény od Matthew Barneyho, Wim Delvoye, Carsten Höllera, Tracey Moffatt, Pipilotti Rist až po Rosemarie Trockel, v Künstlerhausu jsou soustředěny především obrazy a plastiky umělců starší generace, jakými jsou Louise Bourgeois, Tonny Cragg či Franz West a práce umělců, pocházejících z periférií - Cai Guo Qianga, Ayse Erkmen či Bodys Isek Kingeleze.
Doporučené články
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář