Tomáš Bambušek: KUŇĎÁRNY A DŮSLEDKY | výstava

Slovo k těm kunďárnám a důsledkům

„Není nic lepšího než si vysekat něco sekerou“ jsou slova zámečníka se zájmem o pojetí obce v dílech Lévinase a Heideggera, který studoval filozofii, ale pak se s bratrem Miroslavem pustil nejdříve do hudby a pak i do divadla. Postavil a vytesal několik domů. Pracuje s železem, dřevem a betonem. Nevšiml jsem si, že by používal slovo umění. Vychrlí jen, z čeho díla jsou a jak vznikla. Formálně umění připomínají tím, že mají názvy. I když současnější je dnes být bez názvu. Možná ani není současným umělcem, ale tvůrcem mimo čas. Jen obtížně lze výsledky jeho práce přiřadit nějakému uměleckému stylu. Výsledky jsou drsné, strhující, ale bez lítosti a zbytečných emocí.

Výstava Tomáše Bambuška je dvousložková a jako lepidlo se taky chová. Olejomalby ze složky obrovských obrazů stále lepí. Jsou mladé a je v nich přimíchán přírodní dehet, který snad nikdy nezaschne. Složka konkrétní a dřevěná sice tolik nelepí, ale betonové vázy přilnou k zemi tak, že s nimi jen stěží pohnete.

Tomáš Bambušek se umění věnuje už od školy, ale donedávna byla jeho volná tvorba zastíněna prací na scénografii pro alternativní divadelní projekty, především ty bratra Miroslava. Oba mají k tvorbě, Miroslav divadelní a Tomáš výtvarné, velmi odlišný přístup, než se dnes v kultuře očekává. Je tvořen přirozeným spojením extrémního řemeslného nasazení, romantické vulgarity, která je při pohledu zblízka opravdu jen kůrou na hodně zranitelném mase, a hrubosti z nedotesanosti, která ale voní. Není to pro každého, a přece to není opera.

Svoje konkréty, nejen vázy z betonu, a objekty z kmenů a klacků, ocenil v názvu výstavy pojmenováním kunďárny. Jsou tady uspořádány do scén mezi zástěnami. Můžete jimi prolézt a chvíli s nimi zůstat, pobydlet. A pak si podle nich třeba uspořádat svůj domov. Možná si pak i odlijete betonovou vázu z formy z plastového kanystru nebo nádoby od jaru.

Důsledky v názvu výstavy reprezentují složku maleb. Rozměrné malby jsou technicky starou školou, a to od napínání plátna, postupu nanášení podmalby i složení použitých barev, ale ve stylu se blíží té nejsoučasnější malebné expresi. Spojení snahy pochopit genezi přírodních malířských materiálů s odvážnou malbou přináší daleko hlubší zážitek než mnohá současná malba, jejíž autoři se alchymií barev a genezí materiálů příliš nezabývají. Tomáš Bambušek nahrazuje pestrobarevné hry a konceptuální přístupy současníků impulzivní monumentální malbou provedenou jen v několika šťastně i pečlivě vybraných odstínech vlastních intenzivních pigmentů.  Obrazy na výstavě Kunďárny a důsledky vznikly teprve v posledním roce a půl. Jsou to především krajiny malované jako vzpomínky na jediný krátý okamžik nebo naopak v časových posunech. Plátno Umělci jedou na plenér je pohledem do krajiny skrz přední okno automobilu v dešti. Některé velké podvečerní krajiny mají ranní nebe. A když vám není krajina dost, tak v jedné stojí velké červené ferrari.

Bambušek dělá umění, jako kuchař Pohlreich dělá zábavu. Využívá řemeslo, ví jak se materiál zachová a umění jsou vložená nálada a vlastní charakter, ať je jakýkoli.  

Ivan Mečl

Horizontální (vodorovný) kraj- okraj- krajiny, obkrouží hlavu. Trhá pozornost na dva kusy, dělí Tě. Neděl mě! Dělim tě? Trhat to nebudu
To co je pod čárou ponoru je zemí to co je nad čárou ponoru je nebem a naopak.
A ještě znovu
1 - co vidíš Hranattinni?
H - buch buch buch jedna
1- co slyšíš Hranattinni?
H - Můdu?
H - můded
1 - a ta čára ponoru?
H - okraj hororu a stáňa v pozoru

blahoslav játro