Časopis Umělec 1998/8 >> Veronika Drahotová Přehled všech čísel
Veronika Drahotová
Časopis Umělec
Ročník 1998, 8
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Veronika Drahotová

Časopis Umělec 1998/8

01.08.1998

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

nar. 1975, studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, začínala u profesora Jiřího Sopka, pak byla v ateliéru u Zdeňka Berana a nyní je u Jiřího Davida

Obrazy Veroniky Drahotové jsou vizuální metaforou dvou archetypálních pojmů: dobro a zlo. Ačkoliv to zní trochu hrůzostrašně, vystihuje to fakt, že autorka tuto životní dualitu zkrátka řeší. Otázka stará jako lidstvo samo se sice dnes rozmělnila v řídkou kaši okořeněnou banalitou a cynismem, nepřestává tím ale existovat. Médium malby, které žačka bytostných malířů nejčastěji využívá, jí možnost, jak své „opravdové“ pocity sdělit, nijak neusnadňuje. Obrazy pracují většinou s jednou realistickou až naturalistickou rovinou, která je zlehčována abstrahovanou vrstvou nebo nějakou srozumitelnou symbolikou. Její figurální cykly jsou sociologickou sondou, kterou provádí autorka syrovou formou: realisticky malované postavy se divákovi dívají do očí a jejich výraz není rozhodně nicneříkající. Veronika Drahotová se nevyhýbá křiklavým cirkusovým barvám, a tudíž ani kýčovité symbolice, která se tak skvěle hodí pro závažná sdělení (srdce I love you z folie vyplněné obarveným hydrogelem s flitry). Nejobecněji a nejvýstižněji se jí podařilo formulovat existenciální výpověď pomocí nevinné symboliky hraček (medvídci na sametu, objekt ďáblíka), nebo působivým pohledem do zrcátkových očí lebky. Autorka se snaží přímočaře a lapidárně prosadit jasný koncept své tvorby, který je zatím ve fázi pokusů a omylů, ale je věrohodný.

(lin)





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.