Časopis Umělec 1998/2 >> Kdo vyhrál v Tate 20.000 liber? Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kdo vyhrál v Tate 20.000 liber?

Časopis Umělec 1998/2

01.02.1998

Petr Pavlík | cena | en cs

The French House of Soho is a place where Brit Pop stars occasionally meet with other personalities who just happen to show up in London trying, too, to become popstars for just a short moment.
After Lawrence Weiner’s Towards Motion opening at the Canary Wharf, this was where the after-party took place as well. Tracey Emin showed up bringing with her the neverending moaning over the fact that she had not been nominated again for the 1997 Turner Prize. Her main reasons included her proletarian descent which is more than funny. Frustration of unsatisfied Tracey The Social Case naturally prepared the grounds for a media frenzy: who will pick up the cheque this year?
The first runner-up was Christine Borland, a conceptual thirty-something artist who is charmed by various types of violence. She made color photographs of watermelons smashed on stairs and guns tucked into jackets which she also showed in the British Council Window Gallery in Prague. Her interest focuses on collecting various things, objects and human fates. In the Tate, she showed a “museum collection of historical objects“. She reconstructed a human backbone out of a former backbone by placing it on a glass panel and showering it with some powder (flour, sugar or whatever). Then she took the bones away and created “an even more fragile and strange“ backbone than we can imagine. She places the panels horizontally in various heights and positions illuminating them with a spotlight. The resulting image is then projected on a wall or a floor. Christine Borland is Scottish and she is represented by the “almighty“ Lisson Gallery. Most people had expected that a representative of this stable was to win but they were wrong. Perhaps this was because Douglas Gordon, who won the Prize two years ago, is also Scottish.
Cornelia Parker, around forty, was the oldest of the Turner Prize runner-ups. Her interest lies in the state of things after destruction. At the Tate, she presented an object which consisted of pieces of some burnt-down church. The pieces were tied to transparent threads and hung from a ceiling like Ivan Kafka’s arrows (in a technical sense). The entire object was placed in a levitating cube. I know of one other similarly amusing piece by Parker. She built a wooden shed, had it blown up and then followed the above-mentioned process with burnt and destroyed pieces to create a unique outcome. Parker also collects hairs from Sigmund Freud’s chairs and pillows and inserts them in between two pieces of glass, etc. The most interesting thing about her part at the Turner Prize were the arguments about why she should be the one to win: “She is the oldest and she is represented by the solid Frith Street Gallery in Soho“.
When I was leaving the opening and telling people of my tip for the winner, I just heard a very strict “never“ behind me. Then we were told that Angela Bulloch would make the right queen for this contest. Again, very conceptually-oriented artist. I don’t think her previous and current activities are very different. Her ideas use technique and she likes to grant them the appearance of simple design. Do you know her sexy dawning balls? Or a piece she also showed at the Tate which consisted of automatically painted picture. It was controlled by some sort of accidental impulse. I didn’t really get the idea behind this piece but I know other of her works: a painting hung in a restaurant with scribbled geometrical curves on it. One can see a mechanism in the painting which instegates this operation. The impulses are generated by opening and closing door to the restaurant’s bathroom. Bulloch also plays guitar in a band as is typical for London. She also exhibited a large soft chair (for children?) and when you sit on it, it makes some noise. She also pasted some texts on the walls with some scribbles over it and something blinking in the corner. Two Italians who call themselves Robert Prime run one of the most interesting galleries in London where you can see some non-British art but they also exhibit Angela Bulloch.
And who is the winner? Gillian Wearing’s work looks like some strange social documentary. One of her better-known pieces consisted of stopping people on the street and asking them: “What do you feel right now?“ She then demanded that they write their answers on a piece of paper which is also part of her work. The result looks like this: a photo of a person holding a piece of paper with the answer, for example “I’m desperate“. She also placed ads looking for people to participate in various activities. At the Tate, she presented two video works. The first “action“ piece, called “Sasha and Mom“ (which was also part of the City Projects Prague in the mid-90‘s), was probably about trust. A mother and a daughter are having some sort of fight but we don’t know whether they really fight or hug each other. The film is shown backwards.
Her other video, “60 Minutes of Silence“, looks like a film projection of a graduation snapshot at a police school. It is a very strong image which needs no explanation or hints.
Before I forget, G.W. is represented by Interim Art in East London owned by Maureen Payley. The gallery is only open on Fridays and Saturdays but it is very flexible.
And where were the men? Mark Wallinger is a natural part of Brit Pop. At the end of the 80‘s and beginning of the 90‘s he ran a studio at the Goldsmith College, which G.W. attended. Mark and Gillian have lived together for several years so it’s no wonder that Mark is grinding his teeth these days as he was also nominated for the Prize but he was then competing with other people. At that time, Damien Hirst was the winner. This year, Gillian Wearing got the 20.000 pounds but for many people who know the background, Mark Wallinger was the winner.
Summary
1997 Turner Prize was quite boring and dry despite the fact that the “right“ winner was selected. I think that there are many more interesting places in London than the Tate Gallery.
It’s a pity that Czech curators stick with tired-out Brit Pop (there is an exhibition planned at the Modern and Contemporary Art Collection in addition to the current exhibition at the Municipal Library) as it lost its momentum. London is no longer shaken by the monstrous Damien Hirst or the arm-chair artists, the Chapman brothers, and Sensation-like exhibitions. What is hip in marginal galleries is Easy, Trashy, Cheap Style. Watch out for names like Phill Allen, Gary Perkins and Frankie Sinclair who we will admire when Venice or other established intitutions approve them.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Speciální směs AMSP (Alter Močál Správný Poměr) je určena především pochybujícím ale stále se humanistických hodnot držícím...
Více informací...
14,40 EUR
15 USD
Offset quadri sur papier curious metalic / 32p. / 21 x 15 x 0,8 cm / 1000ex
Více informací...
10 EUR
11 USD
nteriér / dílna rypadla KU 800 u povrchového hnědouhelného dolu Chabařovice, 2000, 300 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
720 EUR
758 USD
Astronaut, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
484 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.