Mike Diana’s work portrays the adult as a hypocritical sanguinary monster, and the kid as his
honest cruel opposer.
Mike Diana‘s style is one of the most unforgettable in contemporary painting and drawing; the bright bold colours of western advertising are combined with rough black lines drawn with the audacity of a Japanese master to form the twisted characters that populate his world. Diana became known in the early nineties for his terrifying child-like drawings published in his Boiled Angel papers. Originally made privately on a copy machine and released in only sixty copies, these comics are now hunted by collectors ready to pay thousands of dollars for only a few pages. These drawings have grown over two decades into an amazing body of work; the main theme of which is a cautionary one, a warning that the adult world is a sick and twisted place. Mike Diana never wanted to be a serious member of the rational adult world, because in his opinion the neo-liberal community of elders he chooses to reject is guilty of the same perversions that the conservative media routinely employ to identify as ‘moral failure’. Mike Diana’s work portrays the adult as a hypocritical sanguinary monster, and the kid as his honest cruel opposer.
Doporučené články
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář