godspeed you! black emperor

Obaly desek, na nichž není ani název kapely, ani alba. Mediální prezentace omezená na minimum. Oficiální fotky skupiny? Neexistují. A hudba samotná? Předlouhé a na první poslech náhodně „posbírané“ kompozice bez zpěvu a čitelné rytmické struktury.
Godspeed You! Black Emperor dělali vždy všechno naopak. Místo komunikace s okolním světem kolem sebe vystavěli těžko proniknutelnou pavučinu mýtů, dogmat a bájí. Z personálního chaosu (v jedné chvíli hrálo v kapele více než dvacet muzikantů!) ale dokázali stvořit monumentální zvuk, který jaksi mimochodem zaznamenávali na geniální desky. Pro své fanoušky jsou Godspeed You! Black Emperor zosobněním toho nejčistšího přístupu k hudbě. Hodí se vůbec takto striktní vize do tohoto světa? Ovšemže ne. GY!BE ale také nikdy nepředstírali, že mají s tímto světem společného cosi víc, než jen náhodné protnutí v čase a prostoru.


Obaly desek, na nichž není ani název kapely, ani alba. Mediální prezentace omezená na minimum. Oficiální fotky skupiny? Neexistují. A hudba samotná? Předlouhé a na první poslech náhodně „posbírané“ kompozice bez zpěvu a čitelné rytmické struktury.
Godspeed You! Black Emperor dělali vždy všechno naopak. Místo komunikace s okolním světem kolem sebe vystavěli těžko proniknutelnou pavučinu mýtů, dogmat a bájí. Z personálního chaosu (v jedné chvíli hrálo v kapele více než dvacet muzikantů!) ale dokázali stvořit monumentální zvuk, který jaksi mimochodem zaznamenávali na geniální desky. Pro své fanoušky jsou Godspeed You! Black Emperor zosobněním toho nejčistšího přístupu k hudbě. Hodí se vůbec takto striktní vize do tohoto světa? Ovšemže ne. GY!BE ale také nikdy nepředstírali, že mají s tímto světem společného cosi víc, než jen náhodné protnutí v čase a prostoru.
Cesta Godspeed You! Black Emperor začala v roce 1994 v Montrealu, zakládajícím triem muzikantů byli Efrim Menuck, Mike Moya a Mauro Pezzente. Sestava se ale průběžně měnila a vyložit detailní „rodokmen“ všech sestav kapely je prakticky nemožné. „Nejdřív jsme byli tři. Pak jsme potkali kamaráda hornistu, kterej už s náma nehraje. Fungovalo to asi tak, že kdokoli věděl o nějakým muzikantovi, kterej byl jako člověk v pohodě, tak ho k nám přivedl,“ vzpomíná na začátky Godspeed You! Black Emperor kytarista Efrim Menuck, klíčová osobnost kapely. „Rozrostli jsme se až na nějakejch patnáct členů a to bylo hrozný, tak jsme to stáhli zpátky na devět a od tý doby nás bylo vždycky kolem těch devíti.“
Jména hudebníků ale stejně nejsou tolik důležitá. Každá osobnost, která se stala členem kolektivu Godspeed You! Black Emperor (mimochodem — název odkazuje k japonskému dokumentu z roku 1976 o motorkářském gangu The Black Emperors), nechala své muzikantské ego před dveřmi zkušebny či nahrávacího studia a stala se součástí mohutného orchestru. Neuvěřitelně naléhavý — takřka osudový — zvuk kapely by totiž nebyl možný bez absolutního obětování veškerých „choutek“ na prosazení vlastního nástroje. Proměnlivá sestava tak mimo jiné umožňovala stále čerstvý přístup ke skládání a koncertování: GY!BE nikdy neupadli do rutiny. „Naším cílem bylo vždycky zapojit víc lidí, takže se kapela pořád proměňovala, a přesně o to nám vždycky šlo. Nedávno jsme se jako kapela docela ustálili, rozhodně víc než kdy předtím. Dřív jsme měnili sestavu třeba s každým koncertem. Pokaždý dva tři nový lidi, nový nástroje…“
Výsledkem ale vždy byla nesmírně působivá hudba. David Bryant: „Myslím, že jsme nikdy neměli v úmyslu vydat desku, kterou by někdo skutečně poslouchal, a nikdy jsme nechtěli být jedna z těch kapel, co hrajou pořád. Nikdy to nemělo být nic z toho. Když hraješ pořád, hrozí ti, že přestaneš poslouchat, co hrajou ostatní. Víc a víc se soustředíš na sebe, na svoje party, a ty pak hraješ, ale už neposloucháš. A to je vážně problém.“
Hudba GY!BE tak místo pevně dané struktury upřednostňovala komunikaci: momentální nálada, intuice a vzájemný respekt byly nadřazeny předem definovanému schématu.
Menuck a spol. debutovali v roce 1994 kazetou All Lights Fucked On The Hairy Amp Drooling, která vyšla v nákladu pouhých třiatřiceti kusů (!), jako počátek diskografie se ale obecně uvádí mystický debut s podivným názvem F#A#∞. Vinylová edice vyšla v roce 1997 na kultovním montrealském labelu Constellation v roce 1997 v nákladu pětset kusů, o vydání CD se postaral neméně respektovaný label Kranky o rok později (CD verze má také oproti LP takřka dvojnásobnou stopáž).
Album způsobilo na undergroundové scéně senzaci. F#A#∞ je ze všeho nejméně záznam kapely, nahrávající ve studiu hudbu, kterou nazkoušela. Jde spíše o zachycený proud kolektivního vědomí, který drží pohromadě snad jen silou vůle. Dynamika desky je zcela výjimečná — kusy hudby se bez varování vynořují z nejtemnějších hlubin ticha, bezradně bloudící rozostřená kytara zcela rezignuje na běžnou akordovou strukturu a připomíná se spíše jako strašidelná kulisa. Konkrétní zvuky města a ulice se všemi lidskými hlasy a zvuky přecházejí do orchestrálních předělů, vše spojuje temná a bezvýchodná atmosféra blížícího se konce. F#A#∞ ale zároveň nepůsobí nijak mozaikovitě, jednotlivé zvukové elementy drží při sobě a výsledkem je totálně halucinogenní nahrávka, která více než hudební album připomíná soundtrack k filmu.
Zmatení ale nadšení kritici i posluchači se začali právem ptát, s čím vlastně mají co do činění. V souvislosti s Godspeed You! Black Emperor se tak začalo poprvé používat slovního spojení „post-rock“, které je ale stejně nekonkrétní jako zmatené. Málokdo zároveň postřehl, že kdesi hluboko v základech zvuku Godspeed You! Black Emperor je něžný odlesk toho nejtradičnějšího hudebního vyjádření… David Bryant: „Já nevím, co je folková hudba. Jako že někdo v danou chvíli něčím prochází, cítí se rozervanej a zpívá o sobě, píše něco, co pro něj má význam, já nevím. Jako že folková hudba je upřímná hudba, je to o upřímnosti v hudbě a prostým vyprávění příběhu. A to je opravdu velká část folku, vyprávění příběhu. A taky jakoby tahle hudba představovala způsob, jak se nezbláznit. Vidím kolem sebe dost folkovejch hudebníků, který píšou písničky, aby se nezbláznili a jestli je tohle všechno folk, tak jo, tak jsme určitě folkaři.“
Na F#A#∞ se také poprvé projevil další z hlavních poznávacích znaků GY!BE: pozoruhodné grafické zpracování desek. Zapomeňte na tradiční koncept vizuální stránky alba. Název kapely? Název desky? Informace a kredity? Nic z toho není důležitější než celkový vizuální vjem: „ledabylý“ font, na první pohled jakoby náhodně poskládané fotky, artefakty a nápisy… Přesný opak toho, jak většina kapel přistupuje ke svému debutu. Místo jasného oznámení „Tady jsme, takhle se jmenujeme, a takhle jsem nazvali naši první nahrávku“ se Godspeed uzavřeli do vlastního prostoru, z něhož prostřednictvím hudby i obalu vysílají jen velmi nejasné signály. Na první edici pět set vinylů pracovali kromě členů kapely i lidé z Constellation Records a řada montrealských nezávislých umělců — a každý z nich zanechal na F#A#∞ vlastní otisk. Když držíte album v ruce, máte pocit, že spíš než desku rockové kapely prohlížíte něčí tajný deník.
Komicky také často končily pokusy novinářů kontaktovat kapelu se žádostí o rozhovor: místo odpovědi žurnalistům přicházely nesrozumitelné útržky vět, podivné politické manifesty nebo fotografie. „Kapela evidentně odmítá hrát klasickou hru s médii,“ konstatoval redaktor časopisu Wire. Zdánlivá nedostupnost montrealského ansámblu jen zvyšovala jeho kultovní status stejně jako opěvované koncerty, na nichž podle očitých svědků docházelo k takřka magickému propojení kapely s publikem.
Godspeed You! Black Emperor navázali na F#A#∞ v roce 1999 vydáním EP Slow Riot For New Zero Canada a hlavně dlouhohrajícím opusem z roku 2000 Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven. Pro řadu fanoušků jsou právě tyto dvě nahrávky tím nejlepším, co kdy Menuck a spol. vytvořili. Hlavně Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven působí ohromnou silou: tam, kde si kapela na debutu pomáhala reálnými konkrétními zvuky, teď přichází čistá hudební magie. O větší „přístupnosti“ ale nemůže být ani řeč — deska je zcela prosáknuta apokalyptickou náladou. Za jemným vybrnkáváním lze tušit naštvané politické poselství, které Godspeed You! Black Emperor zdůrazňují a vysvětlují v několika rozhovorech, ke kterým nakonec svolili. Při jejich čtení má člověk pocit, že zpovídanou kapelou je parta nekompromisních pankáčů, hrajících ostrý hardcore s výrazným politickým poselstvím — nikoli neustále se proměňující armáda hudebníků, nahrávajících tak něžnou a zároveň zraňující, temnou a zvukově odvážnou hudbu.
Menuck: „Chcete vědět, co si opravdu myslím? Můj vlastní názor? Myslím si, že už nám nezbývá moc času. Už nám nezbývá moc času. Myslím si, že na světě jsou temný síly. Myslím si, že už schází jen málo, a globální kapitalismus bude rozlezlej úplně všude. Myslím si, že tohle není dobrá chvíle na to, marnit čas hraním v nějaký podělaný postrockový kapele. Myslím si, že všechno, co člověk dělá tváří v tvář tomuhle tomu, je nepřiměřený.“
Godspeed You! Black Emperor tak byli během své kariéry jedinečným prototypem DIY kapely. Striktně se drželi undergroundové sítě nezávislých labelů a distribucí a přestože mainstream jim častokrát doslova otevíral náruč coby nové avantgardní senzaci, Godspeed nikdy nepodlehli.
Jejich postoj nejlépe dokumentuje obal poslední desky Yanqui U.X.O., na němž je schéma propojení velkých hudebních nahrávacích značek s nadnárodními korporacemi, podporujícími válečný průmysl. Yanqui U.X.O. vyšlo v roce 2002, vznikalo ve studiu proslulého nahrávacího inženýra Steva Albiniho (podílel se na albech PJ Harvey, Pixies, Nirvany, The Jesus Lizard, Slint a mnoha dalších) a je finálním výkřikem vzdoru, žhavým proudem emocí ve studeném světě, geniální kompozicí zmařených nadějí. Jako kdyby si GY!BE dobře uvědomili, že podobnou nahrávku nelze zopakovat, ohlásili v roce 2003 časově neohraničenou „přestávku“. „Myslím si, že zlatý časy pro nás už skončily,“ tvrdí kytarista David Bryant. „Když jsme poprvý vystupovali, znali jsme více méně všechny lidi v sále. Věděli jsme, proč jsme tam my a proč jsou tam oni — mohli jsme si s nima po koncertě normálně popovídat a oni nám řekli proč. Teď hrajeme pro sedm set lidí — ty pak odejdou a my nemluvíme s nikým. Je to v prdeli: pokaždý, když sem přijedeme, tak je atmosféra odcizenější a nás to v určitý rovině míň uspokojuje. Ne v tý hudební, to už bychom s tím vším dávno přestali, kdyby nás nebavilo dělat hudbu, kterou hrajeme. Co nám chybí, je komunikace s lidma, pro který hrajeme, pro ten dav před náma, kterej ze sebe nevypraví nic než ‚Wooh!‘.“
„Je to sakra jednoduchej příběh,“ doplnil ho Efrim Menuck. „Je to o partě lidí z Montrealu, která začala hrát dohromady a najednou se musela začít vypořádávat se situacema a tlakama, o kterých neměla ani páru. Má to nějakou cenu? Jsme zajímavý teď, ale co bude za deset let?“
Věčně pochybující Efrim se spletl: Godspeed You! Black Emperor budou zajímaví za deset, dvacet, třicet i více let. Behěm pauzy se každý z mnoha členů Godspeed koncentroval na vlastní projekt, z nichž největší ohlas získal A Silver Mt. Zion Memorial Orchestra, v němž Menuck přidává k dlouhým kompozicím odkazujícím k nejlepším momentům Godspeed You! Black Emperor ještě i vlastní teskný, vysoko posazený hlas. Teď je ale přestávka u konce a GY!BE chystají na závěr roku 2010 několik koncertů ve Spojených státech a v Evropě. A zájem o ně je obrovský.
Svět je zkrátka potřebuje. Přestože oni se k němu nehlásí.

01.02.2010