Časopis Umělec 2007/2 >> Do pekla s růžovou Přehled všech čísel
Do pekla s růžovou
Časopis Umělec
Ročník 2007, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Do pekla s růžovou

Časopis Umělec 2007/2

01.02.2007

Marisol Rodríguez | colors | en cs de es


Tento text jsem původně poslala Ivanu Mečlovi jako dopis, který jsem napsala hodinu poté, co jsem viděla Pink Not Dead, skupinovou výstavu, kterou dal dohromady Maurycy Gomuliki, polský umělec žijící v Mexico City. Dopis byl napsán 17. ledna 2006 ve 22:44.

Šla jsem na výstavu Maurycyho a jeho přátel, a byla strašná, ale nejdříve musím říct, že to bylo vlastně docela dost přitažlivé – a mazaně vymyšlené – celá galerie byla růžová, podlaha byla pokrytá růžovým jiskřivým prachem, a to bylo opravdu pěkné, roztomilé, kýčovité, růžové! Všechno bylo růžové, tuny věcí, a byla to opravdu velká výstava v decentní galerii jménem Garash. Ale kde byl koncept, myšlenka, nebo co vůbec inspirovalo tuto výstavu? Kromě toho, že byla růžová – doufám, že právě tohle nepovažovali za koncept – dalo by se k těmto objektům vtipně podotknout ještě něco jiného? Přečetla jsem si papír o výstavě, který mi dal Maurycy. Tentýž papír by mohl posloužit jako průvodce – když procházíš výstavou – a vyvrátit každý návrh konceptu a také bychom pak nelitovali mizerného uznání, jakého se dostává např. teoretickým základům válečné estetiky. Budu-li konkrétní, jedním z Maurycyho děl byl tank, natřený samozřejmě na růžovo a umístěný do průhledné bubliny, naplněné malými růžovými korálky, které vypadaly jako písek. Nenašla jsem jasné vysvětlení či jakýkoliv náznak vysvětlení k jakémukoliv děl uvnitř galerie. Je podivné, že galerie měla několik kurátorů, ale bůh ví, co měli v plánu. Možná se pletu, ale myslela jsem si, že jednou z funkcí kurátora je představit díla umělců veřejnosti – a nejen je sestavit dohromady, jako by to byly pěkné barevné hračky. Je třeba přiznat, že většina lidí vycházela ven okouzlena; viděla jsem také lidi, kteří byli otrávení, ale myslím, že hodně lidí, kteří vešli dovnitř, vyšli ven spokojení, moc se jim líbilo to růžové klišé a přijali tuto téměř romantickou zkušenost. Ale vrátím se k růžovému listu papíru, který se snažil – velmi neúčinně – vysvětlit motivaci přehlídky; předpoklad byl přibližně takovýto: černá a šedá jsou maskulinní a stereotypní barvy, historicky, i celosvětově, proto jsou všichni – umělci – připraveni znovu interpretovat a v zásadě změnit konotaci růžové jako barvy, která se vztahuje k povrchním, staromódním a téměř výhradně femininním a homosexuálním záležitostem. Pokusili se toho dosáhnout tím, že nám ukázali jiné stereotypy – ale této ironie si zřejmě nevšimli – spojené s růžovou, například: spousty růžových vagín – říkají tomu abstrakce, ale je to jasné a nudné jako leknutí v hororu – spousty růžových holčiček, růžových japonských holčiček, které mluví o sexu, o čem jiném? O čem by se mohly bavit japonské holčičky? – růžové hračky, růžové květiny, růžové květiny pokryté spermatem, růžové svastiky – Zní vám to povědomě? Je to taaaaak originální... (je velmi těžké číst jednu kapitolu náhodně vybrané knihy o současné estetice a zároveň něco psát, psát cokoliv o tomtéž tak, aby lidé aspoň věřili, že se snažíš?) takže... co ještě bych ti k tomu mohla říct? Viděl jsi všechny ty sponzory? Měli dokonce růžovou tequilu! Byla ta výstava strašná? Ne, měla skvělý vizuální dopad a já jsem se opravdu bavila, když jsem si prohlížela všechny ty hračičky a růžové stěny. Byla díla bez významu a bez ceny? Ne, díla byla umístěna v dobře zanalyzovaném kontextu a umělci sami chápali, jak jejich díla fungují jako symboly a tím jsou cenné, ale já se domnívám, že v tomto kontextu a s tak mírným a snadno vyvratitelným vysvětlením jsou bezcenné. Pěkné to je. Co je důležitější? Abychom měli spokojené diváky, kteří nerozumí ani ň, ale jsou okouzleni tím, jak to vypadá? Nebo mít pobavené diváky, kteří vycházejí ven okouzleni tím, jak to všechno vypadalo, ale zároveń s porozuměním dobře vytvořenému konceptu a smyslu toho, co se snažíte sdělit? Raději bych byla tím, kdo pochopí. Když chci vidět pěkné kusy plastu, můžu si zajít do supermarketu, k tomu nepotřebuji galerii nebo kurátory.


Mimochodem, Maurycy měl na sobě opravdu podivný oblek, něco, co vypadalo jako z vesmíru... vypadal jako kdyby... jako by dojil krávy na farmě v horách a pak si vzal svůj nejlepší doma ušitý růžový oblek a šel na párty do nejmódnějšího gay klubu ve městě.

Tak tohle je moje verze, užij si to. S pozdravem... Marisol.

Poté, co jsem tento dopis publikovala na svém blogu, za 22 hodin se objevil komentář:
“PINK WASN’T DEAD, YOU KILLED IT, BASTARD!!!”

1 commentario – Mostrar entrada original Annie dijo... Možná to byla mužská interpretace toho, jak by vypadal svět, kdyby jej vedly ženy. Ale jestli si to myslí, tak se spletli, protože my bychom nemluvily o sexu (to je mužská záležitost), nebyly by tam žádné tanky (to je taky mužská věc) a nepotřebovaly bychom sperma, protože už bychom přišly na to, jak se rozmnožovat bez nich. 11:48 AM




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2001, 17.8 x 22.9 cm, Painting on Canvas
Více informací...
555,60 EUR
585 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
231 USD
Astronaut, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
484 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
231 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS