Reakce na článek Jiřího Ptáčka "Insider, bez Insidera, …"

Umělec 1/2005 přinesl kritickou recenzi Jiřího Ptáčka Insider, bez insidera... na kolektivní výstavu Insiders. Proběhla v brněnském Domě Pánů z Kunštátu a v pražské galerii Futura. Sledovala důležitou linii estetiky generace 2. poloviny 90. let založenou na principech „udělej si sám“, jež se nehodí ani „do galerie, ani do bytu“ (P. Morganová). Ptáček vytkl kurátorce Pavlíně Morganové zjednodušení cílů této generace, zmateně určený okruh vystavujících, stírání odlišností a kon- statování fakt, která jsou „všeobecně známá a nesčetněkrát reflektovaná“. Tvrdil, že „pestré nuance a vzájemná vymezování ustoupily jediné tendenci“. Teoretička Gabriela Bukovinská-Kotíková reaguje na Ptáčkův text a obhajuje pozice kurátorky Insiders.
(redakce)

Jiří Ptáček napsal do časopisu Umělec recenzi na výstavu Insiders, která proběhla na přelomu roku v Brně v Domě pánů z Kunštátu a poté v jarních měsících v galerii Futura v Praze.1 Výhradně kritický tón recenze a argumenty, kterými je podložen, nejsou vesměs zcela přesvědčivé. Pavlína Morganová, kurátorka výstavy Insiders, pracuje již několik let na Akademii výtvarných umění v Praze ve Vědecko-výzkumném pracovišti, založeném v roce 1997. Pod vedením Jiřího Ševčíka toto pracoviště jako jedno z mála míst v České republice systematicky dokumentuje dění na současné české výtvarné scéně.2 I na základě tohoto výzkumu připravila Pavlína Morganová retrospektivní kurátorskou výstavu, jež poukazuje na určité tendence, které bylo možné sledovat v současném českém umění během 90. let minulého století, jako je zájem o každodenní život, o levné, nestabilní materiály, využití předmětů z domácnosti k dalšímu „recyklovanému“ umění apod. – viz. podrobněji katalog.3
Jiří Ptáček se nejdříve zabývá tématem výstavy a termín „Insiders“ nepovažuje za dostatečně vymezený. Poté ale na jiném místě konstatuje: „Skutečnost, že v 2. polovině minulého století došlo k odklonu od monumentálních projektů a ke sblížení s estetikou laciných materiálů a kutilství, je všeobecně známá a nesčetněkrát reflektovaná…“ Z toho tedy vyplývá, že téma chápe, ale pokládá je za natolik všeobecně známé, že pro samostatnou výstavu není zajímavé. To však není příliš přesvědčivý argument, poněvadž umělci, kteří jsou na výstavě zastoupeni, vystavovali v minulosti převážně v malých, nekomerčních, alternativních prostorách nebo malých státních galeriích, které většinou nenavštěvuje širší publikum. Tentokrát se tato „starší“ díla ocitla pohromadě v jiném kontextu. V Brně to bylo na půdě velkého státního muzea, kam přichází širší okruh veřejnosti, v Praze ve velké soukromé galerii. Vznikla tak možnost přímého srovnání jednotlivých děl a tím i posouzení užšího vztahu mezi nimi, což bylo hlavním záměrem kurátorky.
Je pravda, že pro takto retrospektivně zaměřenou výstavu byla tedy důležitější brněnská prezentace, a je škoda, že se v Praze této role neujalo státní muzeum. V brněnském Domě umění byla však realizace výstavy pravděpodobně možná jen díky osvícenému vedení ředitele Marka Pokorného, který se nebál mladou kurátorku a čerstvou retrospektivu podpořit.
Další výtky autora směřují k zastoupení či spíše nezastoupení určitých umělců. Tato otázka je sama o sobě poněkud ošemetná, poněvadž v případě tematické kurátorské výstavy nemusí kurátorovi jít o širokou přehlídku celé generace umělců, ale naopak o příklady určitých děl, na nichž je možné danou myšlenku specifikovat. Je tedy pochopitelné, že se jedná o výběr částečně subjektivní, který je možné vždy rozšiřovat či zužovat. Je jistě také pravda, že vždy budou existovat výjimky i v případě známých umělců, kteří se do koncepce nehodí, a proto na výstavě nejsou. Jiří Ptáček správně zmiňuje např. Federica Díaze či Jiřího Černického, kteří zde stojí mimo sledovaný okruh. To však ještě neznamená, že by téma výstavy, tak jak bylo formulováno nebo vymezeno, nebylo v dané době významné.
Nakonec autor zmiňuje výstavu CZ99, kterou připravili v prostorách bývalé továrny na Václavském náměstí a v budově Vyšehradského nádraží Milan Salák, Jiří David a Jan Kadlec. Uvádí ji jako příklad výstavy, která lépe ukázala bohatství 2. poloviny 90. let se všemi možnými limity a úskalími, a dokonce doporučuje její rekonstrukci namísto výstavy Insiders. Argumentace je to opět poněkud zvláštní, poněvadž přestože byl tento projekt velmi úspěšný, kurátorům šlo podle mého názoru o něco jiného než Pavlíně Morganové. Tuto výstavu, která předvedla mnoho různých umělců s odlišnými přístupy, by bylo velkou šíří záběru možné přirovnat k typu přehlídek bienále. Ve své podstatě to však byla výstava s jiným cílem, a není proto vhodné ji srovnávat s Insiders.
Výstava by měla být vnímána jako jedna z možných interpretací českého umění 2. poloviny 90. let, jako vymezení specifického momentu, který byl a dodnes je v českém současném umění nepopiratelně dosti podstatný. V této souvislosti by bylo zajímavé posoudit, jak se podobné tendence projevily v zahraničí, neboť srovnání se zahraničním uměním této generaci zatím schází. Celkově považuji výstavu za důležitý počin, který má nezpochybnitelný význam, a to v neposlední řadě i díky katalogu, který svými texty i precizním soupisem výstav bude jistě i do budoucna podkladem k užitečným diskusím i důležitým pramenem dalšího výzkumu.

Poznámky:
1. „Insider, bez Insidera,…“, Umělec č. 1/2005, str. 90, Dům pánů z Kunštátu, 14. 12. 2004–30. 1. 2005, galerie Futura, 17. 2.–1. 5. 2005
2. Více informací o Vědecko-výzkumném pracovišti na: http://vvp.avu.cz, mimo mnoha dalších aktivit vydalo VVP v roce 2001 rozsáhlou antologii České umění 1938–1989.
3. Insiders, nenápadná generace 90. let, Praha, 2004, 91 str., koncepce výstavy a katalogu: Pavlína Morganová, texty v katalogu: Pavlína Morganová, Jana a Jiří Ševčíkovi, Eva Krátká, David Kulhánek, Dagmar Svatošová. V katalogu autorka koncepci výstavy několika různými způsoby vysvětluje a dokládá na příkladech. Součást katalogu tvoří velmi obsáhlý a precizní archiv výstavního provozu 90. let, kterému Jiří Ptáček věnuje pouze jednou kritickou větu, která upozorňuje na záměnu ve jménu kurátora v případě jedné výstavy (Chalupáři, 2000).

01.02.2005