11. Přikázání: Neposprejuješ

Ivan Vosecký, jeden z umělců vystavujících na akci Criss/Cross v Broumově, se dobrovolně přihlásil na policii k tomu, že svými nasprejovanými slogany údajně “poškodil poklidnou krásu města”. V tuto chvíli je však jeho čin posuzován podle nového zákona postihujícího nelegální graffiti. Česká vláda se snaží potlačit sprejery, ať je jejich záměr nebo výraz jakýkoli, a hrozí jim vysokými pokutami, případně odnětím svobody až na osm let — přibližně stejně jako za vraždu nebo znásilnění. Co si má ale zákon počít s tím, když umělec vytvoří dílo, jako je nápis Ivana Voseckého “Všechno je vůle boží” (viz článek “Vůle lidu” na straně 29), a pak se vrátí na místo činu, aby svou práci zamaloval? Existovalo vůbec dílo? Ví o tom dnes někdo kromě několika naštvaných hlav, které si myslí, že svět by měl být organizován podle jejich osobního vkusu? Takoví lidé by považovali otázku za čistě akademickou a — naštěstí pro ně — se nyní mohou opřít o nový zákon, který potlačí vše, co je jen trochu dvojznačné. Ale zamalovat vlastní dílo je také vůle boží a v tom je jeho krása…

Jak probíhá vyšetřování tvého díla pro výstavu v Broumově?
Policie ze začátku nevěděla, kdo to udělal. Myslel jsem, že je to v pohodě, tak jsem se přišel dobrovolně přihlásit. Sepsali se mnou protokol o přestupku. Soudní znalec odhadne způsobenou škodu a pak rozhodne soud. Čekám, že mi přijde soudní obsílka.
Řešíš nějak tu situaci?
Snažil jsem se na to zapomenout. Od té doby, co jsem přijel, se mě na to každý ptá. Raději jsem tam ani nevolal, nestaral jsem se o to. Ale mluvil jsem s organizátorem výstavy. Říkal, že z toho je strašlivej poprask, sponzoři mu odřekli sponzorování opravy pivovaru. Místní broumovská umělecká elita si myslí, že jsem vandal a zločinec. V novinách vyšel článek, kde bylo napsáno, že si o sobě myslím, že jsem umělec, ale přitom jsem obyčejnej vandal.
Prý ses pak do Broumova vrátil a nápisy odstranil?
My jsme to zamalovali dřív, než přijela firma, která to měla odstranit. Jak znám českou policii, tak ten soudní znalec nestačil přijít. My jsme to dělali za bílého dne. Měli jsme s Tomášem [Vaňkem] takové bílé obleky. Zažili jsme pár docela dobrých situací. Přišel k nám opilec a ptal se, co děláme. Tak jsem mu řekl, že nápisy zamalováváme. On se zeptal: “Proč? Vždyť je to pravda. Babička mi to říkala — všechno je boží vůle. Nechte to bejt!” Všichni si mysleli, že jsme oficiální firma, která to odstraňovala. Dokonce přišel majitel jednoho domu a říkal: “Heleďte, mohli byste to u mě taky zamalovat.” A my odpověděli: “Jasně, hned jsme u vás.”
Lidé v Broumově tvoji práci asi neocenili?
Mně přijde absurdní, že to někomu vadí. Chápu, že když to nastříkám někomu na mramor, může je to nasrat. Vždyť je to normální projev. Někdo mi tvrdil, že je to stejné, jako bych mu klíčem poškrábal auto. Mě to stejné nepřijde. Je nezajímá obsah. Pro lidi jsem byl vandal, který tam jenom zničil nějaké věci, ne že něco vytvořil. Kdybych se jich rovnou zeptal, ani by mi to nikdo nedovolil. Taky to šlo udělat jinak, použít plakátek. Ale to není ono, sprej je sprej. Mě samotného samotný akt sprejování ohromě bavil.

01.03.2001