Časopis Umělec 2001/3 >> 11. Přikázání: Neposprejuješ Přehled všech čísel
11. Přikázání: Neposprejuješ
Časopis Umělec
Ročník 2001, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

11. Přikázání: Neposprejuješ

Časopis Umělec 2001/3

01.03.2001

Jeffrey A. Buehler | informace | en cs

Ivan Vosecký, jeden z umělců vystavujících na akci Criss/Cross v Broumově, se dobrovolně přihlásil na policii k tomu, že svými nasprejovanými slogany údajně “poškodil poklidnou krásu města”. V tuto chvíli je však jeho čin posuzován podle nového zákona postihujícího nelegální graffiti. Česká vláda se snaží potlačit sprejery, ať je jejich záměr nebo výraz jakýkoli, a hrozí jim vysokými pokutami, případně odnětím svobody až na osm let — přibližně stejně jako za vraždu nebo znásilnění. Co si má ale zákon počít s tím, když umělec vytvoří dílo, jako je nápis Ivana Voseckého “Všechno je vůle boží” (viz článek “Vůle lidu” na straně 29), a pak se vrátí na místo činu, aby svou práci zamaloval? Existovalo vůbec dílo? Ví o tom dnes někdo kromě několika naštvaných hlav, které si myslí, že svět by měl být organizován podle jejich osobního vkusu? Takoví lidé by považovali otázku za čistě akademickou a — naštěstí pro ně — se nyní mohou opřít o nový zákon, který potlačí vše, co je jen trochu dvojznačné. Ale zamalovat vlastní dílo je také vůle boží a v tom je jeho krása…

Jak probíhá vyšetřování tvého díla pro výstavu v Broumově?
Policie ze začátku nevěděla, kdo to udělal. Myslel jsem, že je to v pohodě, tak jsem se přišel dobrovolně přihlásit. Sepsali se mnou protokol o přestupku. Soudní znalec odhadne způsobenou škodu a pak rozhodne soud. Čekám, že mi přijde soudní obsílka.
Řešíš nějak tu situaci?
Snažil jsem se na to zapomenout. Od té doby, co jsem přijel, se mě na to každý ptá. Raději jsem tam ani nevolal, nestaral jsem se o to. Ale mluvil jsem s organizátorem výstavy. Říkal, že z toho je strašlivej poprask, sponzoři mu odřekli sponzorování opravy pivovaru. Místní broumovská umělecká elita si myslí, že jsem vandal a zločinec. V novinách vyšel článek, kde bylo napsáno, že si o sobě myslím, že jsem umělec, ale přitom jsem obyčejnej vandal.
Prý ses pak do Broumova vrátil a nápisy odstranil?
My jsme to zamalovali dřív, než přijela firma, která to měla odstranit. Jak znám českou policii, tak ten soudní znalec nestačil přijít. My jsme to dělali za bílého dne. Měli jsme s Tomášem [Vaňkem] takové bílé obleky. Zažili jsme pár docela dobrých situací. Přišel k nám opilec a ptal se, co děláme. Tak jsem mu řekl, že nápisy zamalováváme. On se zeptal: “Proč? Vždyť je to pravda. Babička mi to říkala — všechno je boží vůle. Nechte to bejt!” Všichni si mysleli, že jsme oficiální firma, která to odstraňovala. Dokonce přišel majitel jednoho domu a říkal: “Heleďte, mohli byste to u mě taky zamalovat.” A my odpověděli: “Jasně, hned jsme u vás.”
Lidé v Broumově tvoji práci asi neocenili?
Mně přijde absurdní, že to někomu vadí. Chápu, že když to nastříkám někomu na mramor, může je to nasrat. Vždyť je to normální projev. Někdo mi tvrdil, že je to stejné, jako bych mu klíčem poškrábal auto. Mě to stejné nepřijde. Je nezajímá obsah. Pro lidi jsem byl vandal, který tam jenom zničil nějaké věci, ne že něco vytvořil. Kdybych se jich rovnou zeptal, ani by mi to nikdo nedovolil. Taky to šlo udělat jinak, použít plakátek. Ale to není ono, sprej je sprej. Mě samotného samotný akt sprejování ohromě bavil.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…