Časopis Umělec 2001/1 >> Kutilství na vzestupu Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2001, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kutilství na vzestupu

Časopis Umělec 2001/1

01.01.2001

Vít Havránek | review | en cs

Ján Mančuška, Nerada chodím na záchod někde jinde než tady, Dům Umění, České Budějovice, 18 January – 18 February 2001
Ján Mančuška, člen skupiny BJ, měl doposud pravděpodobně největší samostatnou výstavu Nerada chodím na záchod jinde než tady v českobudějovickém Domě umění, který si postupem času vypracovává svébytný, na kvalitu zaměřený výstavní program, střídající cizí i domácí ověřené autory se střední a nejmladší generací.
Výstava byla postavena z několika částí. Viděli jsme na ní již známou instalaci koupelny se záchodem prezentovanou již na výstavách v Praze a Berlíně, tady ovšem v poněkud jiné dispoziční konstelaci1. Dále asamblážované reliéfy a kresby (výstava v Divadle hudby v Olomouci), vyřezávanou krabici simulující stínový vysavač (galerie na Bidýlku) a některé novinky: křehkou “sochu” dřevěného kola, poskládanou a jemně pospojovanou z různých laciných domácích materiálů, skrumáž krabic s laťovou kresbou štaflí, dvě videa zabírající staticky vnitřky kuchyňských skříněk v různých domácnostech a dvě nové solitérní židle. Obě jsou pozoruhodné. Jedna z dálky vypadá jako nadmíru svůdný bruselský design, z blízka je ovšem mírně odpuzující, poněvadž byla sestavena z různobarevných čistítek uší. Druhá židle, poněkud nestabilní (stejně jako její bruselská sestra), byla umně vytočena z několika kusů drátu, na jejichž konci se poněkud překvapivě objevují číslice od jedné do pěti a posunují tuto židlovou instalaci do jakéhosi tajemného pseudovědeckého podsvětí, v němž jsme Mančušku dosud nezahlédli.
Mančuška své práce vytváří jednotlivě “po kusech” a následně je skládá do proměnlivých instalací, v nichž může díky univerzalitě vyráběných předmětů vytvářet pokojové sestavy podle nálady sledující především reálné dispozice výstavního prostoru, v němž se pohybuje. Mobiliář je dopředu jasně daný, ovšem nedílnou součástí Mančuškovy výtvarné práce je intuitivně-konstruktivní rozvržení interiérových elementů do individuálních sestav. Jde o hybridní řešení, které tak důvěrně známe z běžného života — kdo by doma neměl tak dobře rozeznatelné kusy nábytku z Ikey. Ovšem jsou případy, kdy díky silnému “duchu” zmizí okolní uniformizující duch Ikey, je přetaven a ze zboží se stává osobní součást jedinečného bytu (splní se tím sen marketingových pánů a paní z Ikey — nábytek pro každého). Podobné pocity v nás vzbuzují i některé módní značky — image, na níž stojí je nezávislost — buď free, buď sám sebou, jedinečný. Ale co to je za jedinečnost, když je stejně jedinečná půlka lidí z Prahy, z Londýna, z Itálie, z Německa…
Mančuškovy parafráze nábytkových elementů jsou antitezí důležitých funkcí současného designu: nejsou funkční, jsou továrně nevyrobitelné, jsou z naprosto méněcenných materiálů, hroutí se, odpadávají z nich kousky a nic nevydrží. Zato jsou vytvořeny ze současné živoucí tkáně, přímo dýchají svou ojedinělostí a zbytečností v krajině nízkonákladovosti, vyčerpávající funkčnosti, zracionalizované logistiky a marketingové strategie. Mohly by být ideální ilustrací reklamních sloganů používaných velkovýrobci jedinečnosti.
Kromě této obecně marketingové roviny Mančuškova klopotná rukodělnost vyrůstá z kutilství. Zpočátku se mi Přemek Podlaha a všechny jeho Receptáře jevily jako něco ironicky směšného, jako groteskní lokální problém českého prostředí, intelektuálně pojímaný podle Havlovy teze jako útěk socialistického maloměšťáka do oázy přírody a a-politického zákoutí chatek, oprav, piva, skalek a nedělního posezení u rádia. Zdá se ale, že je to podcenění skutečnosti, která má širší rozměry.
Pokud bychom hledali předcházející fáze nábytkového umění, na něž kutilství programově reaguje, vznikla by zde podivná opozice umělců — na jedné straně například Artschwager, na druhé straně pak Kabakov. Ovšem skutečnou šíři získává nábytkové umění díky souvislosti s filmem a fotografií, kde tento znakový systém často nese roli pozadí, které je ve své podstatě výmluvnější než samotné příběhy a děje v popředí.
Vraťme se ještě k jednomu momentu Mančuškových instalací. K jeho soustředěnosti na služebné, provozní součásti interiérů — kuchyně a koupelny s WC. Z pohledu psychologického by bylo možné tvrdit, že je zaujat dvěma podstatnými funkcemi lidského těla — jeho naplňováním a vyprazdňováním, souvisejícími i s relativně pokročilou funkcí hygienickou. Tyto prostory jsou pro něj ale spíše zajímavé jako určité křižovatky intimity s funkčně mechanickou stránkou domácnosti (stroj na zajišťování lidských potřeb definovaných průmyslem a reklamou), nepochybně také z hlediska formálního — na videu, které ukazuje asi dvacet vnitřků kuchyňských linek, se ocitáme v zabydleném labyrintu hrníčků, dóziček, lahviček a krabiček, tedy v převážně ženském světě, k němuž Mančuška chová upřímný obdiv, což odráží i vcítění se do ženského rodu v názvu výstavy. Tyto kuchyňské symfonie jsou obráceným obrazem virilních situací v poličkách dílen, kde na místě krabiček s čajem stojí vruty, hřebíčky, podložky, matky, dláta nebo vrtáky.

1. Vzdálené podobnosti, něco víc něž kosmetika, 1999, SMSU NG v Praze, kurátoři J. a J. Ševčíkovi
Uberlebens Kunst, 2000, Neuer Berliner Kunstverein, 2000, kurátoři Alexander Tolnay a J. a J. Ševčíkovi

Foto Ján Mančuška





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.