Časopis Umělec 2005/3 >> Editorial | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
EditorialČasopis Umělec 2005/301.03.2005 Jiří Ptáček | editorial | en cs de es |
|||||||||||||
Umělec na hranicích
Minulé číslo časopisu Umělec vyšlo ve třech jazykových verzích: česko-slovenské, anglické a poprvé rovněž v německé verzi. Číslo, které držíte v rukou, má dohromady verze čtyři. Na žádost pražského Divadelního ústavu, který rozběhl sezónu českého divadla v zemích Latinské Ameriky, jsme totiž časopis nechali přeložit do španělštiny. Neznamená to, že Umělec bude ve španělštině pravidelně vycházet. Jde spíš o jedinečnou příležitost ukázat, co Evropané hledají ve vizuální kultuře, a zjistit, jestli některá z těchto témat nemůžeme s Jihoameričany sdílet. Za oceán Umělec poputuje už v září a s jeho první várkou tam odjede také náš nakladatel. Posléze redaktoři Umělce pojedou představit časopis do Španělska. Cestování s Umělcem v baťohu ovšem není dovolená. V podstatě je to způsob, jak časopisu zajistit budoucnost. Ukázalo se, že bez osobních vztahů s umělci, kurátory a žurnalisty je obtížné nalézt porozumění pro kreativní odvahu, jíž se v Umělci mohou „dopustit“. Redaktoři prostě musí oželet některé víkendy a strávit je ve vlacích a na letištích. Teprve tak přenesou chuť vydávat neobvyklý časopis na ostatní. Naše redaktorka pro země bývalého Sovětského svazu se jmenuje Alena Bojka a je z Běloruska. Nedávno musela skončit s činností v neziskové organizaci, která tamnímu totalitnímu režimu nešla na ruku. Naštěstí získala mezinárodní vízum a mohla z Běloruska alespoň vycestovat. V Berlíně nám pomohla s prezentací prvního německého čísla a v Praze dokončila téma o současném ukrajinské kultuře. Poté za Umělce odjela do Litvy na první bienále experimentálního umění v Alytusu. Už na česko-polských hranicích se ovšem dozvěděla, že jí ani platné vízum, se kterým bez problémů jela do Německa a zpátky, neumožní, aby se z Litvy do Čech vrátila. Podrobnosti v této chvíli ještě neznáme, protože alytuské bienále neskončilo před uzávěrkou a Alena se nevydala na zpáteční cestu. Původně měla zajišťovat příspěvky z Moldávie a Střední Asie pro budoucí čísla časopisu. Teď již tuší, že ji spíš čeká návrat do bídy Lukašenkova režimu. Zásluhou české byrokracie, jíž se už podařilo vytěsnit vzpomínky na patálie, jaké nás potkávaly na cestách ještě před patnácti lety. Evropská solidarita má totiž své pohyblivé hranice, jež lze vždy s úžasem objevovat. A v pasti na mafiány nakonec uvízne poctivý intelektuál.
01.03.2005
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář